Životy Svatých

 Svatý nový mučedník 

Theofilos Zakynthoský (†1635)

památka 24. července / 6. srpna

Tento svatý nový mučedník, žil na počátku XVII. století. Pocházel z ostrova Zakynthos v Jónském moři, byl mladý a pracoval jako lodník.

Jednou, když jeho loď zakotvila na ostrově Chios, pro něco se pohádal s kapitánem své lodi a nechtěl s ním už dál plout po moři. Toho se snažil využít turecký kapitán jiné lodi a chtěl ho přesvědčit, aby začal sloužit jako lodník u něj.

Theofilos, s tímto, ale nesouhlasil a odmítl to. Turecký kapitán lodi se urazil a před místním soudcem ho obvinil, v nezákonném nošení fézu (Fes – Fez, je pokrývka hlavy, která se nosí v islámských zemích), tehdy vnějšího znaku příslušnosti k islámu. To pak před soudcem lživě potvrdili další Turci a soudce proto přede všemi požádal Theophilose, aby přestoupil na islámu. Všichni na soudu, jej začali lichotkami a potom i hrozbami přemlouvat, aby přestoupil k islámské víře, ale Theofilos, je rázně odmítl slovy: „Nikdy se nezřeknu svého Krista, protože v Něho věřím a vyznávám Ho“.

Turci mladíka pak svázali a násilím ho obřezali, protože mu bylo v té době teprve osmnáct let. Svatý nový mučedník hořce plakal a vroucně se modlil k Bohu, když pak uslyšel, že ho chystají poslat do Konstantinopole jako dar sultánovi, chopil se první příležitosti, uprchl a schoval se na neznámém místě. Pak se znovu vrátil na ostrov Chios, odkud byl i kapitán lodi, na které pracoval, a kterého poprosil, aby ho vzal sebou na loď.

Ještě předtím, však byl poznán Turky, znovu ho chytili a předvedli před soudce. Soudce ho na soudu žádal, aby už zůstal v muslimské víře, což podle něj, přede všemi předtím na soudu sám přijal. Toto, ale svatý nový mučedník statečně odmítl se slovy: „Jsem křesťan a jako křesťan chci zemřít“. Proto takováto slova, byl potom dlouho mučen a nakonec uvržen do temné kobky, kde strávil tři dny a tři noci.

Při všech opakovaných výsleších a mučeních, zůstával blažený Theofilos neústupný a vytrvalý, muslimskou víru odmítal, jako víru v pravého Boha, vyznával pravoslavnou víru křesťanskou.

Rozzlobený soudce ho poté odsoudil k smrti upálením. Svatý nový mučedník mu nato však statečně odpověděl: „Nebojím se této dočasné smrti, protože ta mi dá život věčný, podle zaslíbení mého Krista.“

Svatý, byl poté odsouzen k upálení zaživa. S odvahou a smělostí zamířil na místo svého rozsudku, sám si na zádech, přitom nesl roští na podpal. Když ho dovedli na místo rozsudku, do blízkosti ženského monastýru svatého velikomučedníka Jiřího, zapálili Turci velký oheň. Když se oheň silně rozhořel, Theofilos vstoupil přede všemi Turky sám do ohně, zpíval přitom písně a hymny Bohu a poté se modlil: „Do tvých rukou, můj Kriste, odevzdávám duši svoji“. Takto on odevzdal duši Pánu a získal korunu mučednictví 24. července 1635.

Bůh, svého mučedníka, oslavil ještě při jeho smrti tím, že když byl upálen, jeho svaté tělo vydávalo tak blahovonnou vůni, že všichni přítomní křesťané se radovali, ale Turci se hněvali a styděli. Aby zakryli libou vůni svatého mučedníka, hodili bezbožníci do ohně svázané prase, aby shořelo spolu s mučedníkem, ale byli přitom zostuzeni. Jakmile totiž oheň spálil provaz, kterým bylo prase svázáno, zvíře okamžitě vyskočilo z ohně a uteklo. A blahovonná vůně z těla svatého nového mučedníka byla znovu cítit, nyní ještě silněji než předtím.

Když byl nakonec oheň uhašen, zbožní křesťané vykoupili zbylé kosti svatého Teofilose od Turků a uložili je do chrámu svatého Velikého mučedníka Jiřího, kde se nachází část jeho svatých ostatků dodnes. Jeho svatými modlitbami, nechť i nám, Pán udělí svoji velikou milost. Amen.