Ctihodný
mučedník Lukián,
presbyter
antiochijský (♰
312)
památka
15. / 28. října
Narodil
se v syrském městě Samosata (dnes Samsat). Ve dvanácti letech se stal sirotkem.
Poté se Lukián rozhodl, že to, co mu zbylo po rodičích, rozdá chudým, a odešel
do města Edessa (dnes Şanlıurfa) k vyznavači Makáriovi, pod jehož duchovním
vedením pilně četl Svaté písmo a učil se odříkavému životu. Pro svoji zbožnost
a horlivé šíření křesťanství mezi Židy a pohany byl Lukián rukopoložen na
presbytera. V Antiochii založil svatý Lukián školu, kde se shromáždilo mnoho
žáků, které on sám učil knižní moudrosti. Svatý Lukián se zabýval učenou prací
a opravoval text Svatého písma, který byl zkažený přepisovateli a heretiky
(tento jeho úplný řecký text Bible, který opravil během svého vyznavačství, byl
nalezen skrytý ve zdi za svatého Konstantina Velikého).
Když
se sláva o ctnostech ctihodného Lukiána rozšířila mezi mnoha věřícími, došla o
něm zpráva i k císaři Galeriovi. Tento císař si přál vyhladit z povrchu země
křesťany, dával je mučit a zabíjet, hlavně pak učitele křesťanské víry. Tento
zločinec doufal, že když dá zabít jejich církevní opory, tak poté padne i
jejich církev. Za jeho vlády byli zabiti svatý mučedník Anthimos Nikomédský
(památka 3. / 16. září a 28. prosince / 10. ledna) a svatý mučedník Petr,
arcibiskup alexandrijský (památka 25. listopadu). Když se tedy doslechl o
ctihodném Lukiánovi, křesťanském učiteli víry, nařídil jej najít a přivést k
mučení. Ctihodný Lukián byl nakonec po udání heretiků zatčen. Byl poslán do
vězení v Nikomédii, kde byl po dobu devíti let podroben mnohému mučení, byl trýzněn
hladem, žízní a všemi protivenstvími. On však přitom všem posiloval křesťany,
kteří s ním byli ve vězení, aby se mučení nebáli, a přesvědčoval je, aby se
nebáli ani smrti.
Když
se přiblížil svátek Zjevení Páně, svatý si přál, aby bylo jemu i všem ostatním
křesťanům dovoleno, aby mohli přijmout Svaté Kristovy tajiny. Modlil se k Bohu,
aby jim bylo dáno, oč prosí, a Bůh jim jejich prosby splnil. Někteří z
věřících, kteří navštěvovali své bratry a sestry v Kristu ve vězení, díky
nepozornosti stráží přinesli vše potřebné ke službě Svatých tajin.
Tehdy
svatý Lukián svým učedníkům i všem křesťanům, kteří se nacházeli ve vězení,
řekl:
„Povstaňte
kolem mne a staňte se chrámem, protože věřím, že tento živý chrám je lepší a
Bohu milejší než ten, který je postaven ze dřeva či kamení.“ Když ho věřící
obstoupili, Lukián řekl: „Odsloužím liturgii a budeme přijímat Božské tajiny.“
Učedníci
se ho však zeptali:
„Otče,
kde však položíme chléb a víno ke sloužení Svatých Tajin? Nemáme tu ani stůl.“
Lukián,
který ve vězení ležel na zádech okovy spoutaný, jim řekl: „Vše položte na mou
hruď a bude tak živý prestol Živému Bohu.“
Takto
se ve vězení na hrudi svatého sloužila Božská liturgie se všemi patřičnými
modlitbami i se vší důstojností, tak jak tomu má být, a všichni křesťané tak
mohli přijmout Svaté Kristovy tajiny.
Druhého
dne ráno pak přišli sluhové císaře dohlédnout, zda je Lukián ještě živý. Když
sluhové vstoupili do dveří věznice a svatý Lukián je spatřil, třikrát zvolal:
„Jsem křesťan!“ A s těmito slovy pak předal ducha svého do rukou Krista Boha.
Když pak císaři sluhové řekli, že Lukián už je mrtvý, dal císař rozkaz, aby
jeho tělo hodili do moře. Sluhové tak i učinili, k tělu mnohostrádajícího
mučedníka přivázali kámen a hodili ho do mořských hlubin.
Tělo
mučedníka pak bylo v moři patnáct dní. Poté se mučedník zjevil jednomu ze svých
učedníků jménem Glikerios a nařídil mu, aby šel na jedno místo na mořském
břehu, kde nalezne jeho tělo. Glikerios pak šel na toto místo spolu s dalšími
křesťany. Tam pak spatřili, jak mučedníkovo tělo z moře na břeh přinesli
delfíni. Poté věřící vzali tělo ctihodného Lukiána a s úctou ho pochovali.
O
mnoho let později dala svatá apoštolům rovná císařovna Helena (památka 21.
května / 3. června) nad hrobem svatého mučedníka Lukiána postavit chrám ke
slávě Boha, kterému budiž i nyní od nás sláva, čest a klanění na věky věkův.
Amen.

