Svt. mučedník Řehoř,
osvětitel
Velké Arménie (♰
326)
památka
30. září / 13. října
Životopis
svatého Řehoře sepsal Agathangelos, arménský historik 5. století, který
zaznamenal obrácení Arménie ke křesťanství. Kromě samotného životopisu obsahuje
Agathangelovo dílo také soubor dvaceti tří kázání připisovaných Řehoři
Osvětiteli. Proto je toto dílo známé rovněž jako „Kniha Řehořova“ či „Učení
Osvětitele“ (arménsky Vardapetutjun / Վարդապետութիւն).
Podle
životopisu byl Řehořův otec – Parth jménem Anak – příbuzným perského krále
Artabana a jeho bratra, arménského krále Chosrova. Anak, podplacený perským
králem, zavraždil arménského krále Chosrova II., za což byl následně popraven.
Celá jeho rodina byla vyhlazena, s výjimkou nejmladšího syna, kterého
křesťanská chůva dokázala odvést do své vlasti v kappadocké Caesareji. Tam byl
chlapec pokřtěn jménem Řehoř a vychován jako křesťan.
Svatý
Řehoř prožil své mládí v kappadocké Caesareji. Byl ženatý s křesťankou jménem
Maria (podle jiného podání Iulitta) a měl dva syny. Po třech letech manželství
odešla Řehořova žena do monastýru i s jejich mladším synem, který se po
dosažení dospělosti stal mnichem.
Jakmile
Řehořova žena odešla do monastýru, on sám se vydal do Říma. Tam vstoupil do
služeb Chosrovova syna Tiridata (Trdata III.) v naději, že usilovnou službou
odčiní vinu svého otce.
V
roce 287 Trdat dorazil do Arménie v doprovodu římských legií a znovu se ujal
svého dědičného trůnu. Vzal s sebou i Řehoře, protože si ho velmi oblíbil. Král
byl však pohanem a chtěl, aby se k němu Řehoř připojil při obětování pohanským
modlám. Řehoř to jako křesťan odmítl a vyznal, že na nebi ani na zemi není
jiného Boha než Krista.
Král
proti němu vzplanul hněvem a nařídil, aby byl Řehoř mučen. Svatý byl zavěšen
hlavou dolů, bit kyji a vystaven kouři. Přesto však chválil Pána, vzdával mu
díky a poučoval shromážděný lid o víře v Ježíše Krista. Takto visel čtrnáct
dní. Poté byl sňat a podroben dalším mukám: násilím do něj vlévali vodu,
železnými drápy mu trhali tělo a do pat mu zatloukali hřeby, čímž ho nutili
chodit. Když vytrpěl tato i mnohá další muka, byl Řehoř na noc uvržen do
žaláře; avšak hned druhého dne ráno předstoupil před krále s jasnou tváří a
zcela zdráv, neboť jej Kristus uzdravil. Ani tento zázrak však krále nepřivedl
k rozumu a na jeho rozkaz byl svatý Řehoř pálen roztaveným cínem.
Nakonec
byl spoután a vhozen do jámy plné hadů a štírů v Artašatu v údolí Ararat (místo
leží poblíž dnešních arménských hranic s Tureckem; později zde byl postaven
monastýr Chor Virap, což v arménštině znamená „hluboká jáma“) s úmyslem, aby
tam zemřel hlady. Řehoř v jámě žil 13 let. Jedna žena mu každý den házela
bochník chleba, čímž světce zachránila před smrtí. Král v domnění, že je Řehoř
již dávno mrtev, na něj zcela zapomněl.
Tiridat
následně vedl válku proti Peršanům a zvítězil, čímž získal velkou slávu a
upevnil arménské království. Přesto však stále zůstával pohanem, uctíval
rozličné bohy a křesťany vydával na smrt.
Takto
připravil o život i svatou mučednici Hripsime a šestatřicet panen ¹,
které ji doprovázely. Tehdy Pán stihl Tiridata i ostatní trýznitele šílenstvím.
Začali pobíhat po polích a lesích, trhat na sobě šaty a hryzat vlastní tělo.
Všichni
by byli zahynuli, kdyby se ve snu neukázal anděl Tiridatově sestře
Chosroviducht a neřekl jí: „Tiridat nebude uzdraven, dokud nebude Řehoř vyveden
z jámy.“ Poté přišli služebníci Chosroviducht k jámě a ptali se: „Řehoři, jsi
naživu?“ A Řehoř odpověděl: „Skrze milosrdenství mého Boha žiji.“ Poté byl
propuštěn na svobodu, omyt, nasycen a oblečen. Když ho požádali, aby uzdravil
Tiridata i jeho bojovníky, poučil je Řehoř o pravé víře a o pokání.
Nařídil
jim postavit velký chrám, do něhož dali uložit ostatky mučednice Hripsime a
třiceti šesti panen, a přivedl tam krále Tiridata. Král se modlil k mučednicím
a Bůh mu odpustil. Král činil před lidem pokání a vyznal jediného pravého Boha.
Celá Arménie se pak obrátila ke Kristu. Lidé přestali uctívat modly, zničili
pohanské svatyně a zbudovali chrámy.
Řehoř
poté odcestoval do kappadocké Caesareje, kde byl rukopoložen na biskupa. Znovu
se vrátil do Arménie s množstvím duchovních a pokřtil krále i lid. Putoval z
města do města, světil chrámy, ustanovoval kněze a zakládal církevní školy i
monastýry. Král Tiridat následně vedl střídmý a ctnostný život a ve všem
svatému Řehoři pomáhal.
Po
završení svého apoštolského díla se svatý mučedník Řehoř uchýlil do pustiny a
setrval tam až do konce svých dnů v tichém společenství s Bohem.
_
¹
Ctihodné mučednice Hripsime a Gajane a spolu s nimi umučených 35 svatých panen
(4. stol.). Památka 30. září / 13. října. Za vlády
císaře Diokleciána uprchla skupina třiceti sedmi svatých panen z Římské říše do
Arménie. Král Tiridat byl uchvácen krásou Hripsime a pokoušel se ji
přesvědčováním i lichotkami přimět k nezákonnému svazku. Hripsime však všemu
odolala a raději spolu se svými společnicemi podstoupila mučení. Mezi
společnicemi Hripsime jsou známa jména Mané, Marianna a Maria.
