Ctihodná
Scholastika z Nursie (†543)
památka 10. / 23. února
Ctihodná
Scholastika, byla sestra dvojče, ctihodného Benedikta z Nursie, jednoho ze
zakladatelů mnišství v západní Evropě. Se svým bratrem, se narodila okolo
roku 480, ve městě Norcia – Nursie, ve střední Itálii v provincii Perugia v
Umbrii.
Jejich
matka Abundancia zemřela při porodu, jejich otec Euprob, ze vznešené
patricijské rodiny, je poté svěřil pěstounce. Scholastika už jako dítě, vyrůstala
při monastýru Roccabotte.
Její
bratr, jí byl vždy dobrým rádcem v duchovním životě, ona pak, vždy byla jeho
dobrou učednicí, ale i pomocnicí.
Protože
se od své mladosti, rozhodla zasvětit svůj život Pánu a přijmout mnišství, svou
duši ozbrojila mnohými ctnostmi, proti útokům nepřítele našeho spasení.
Když
pak ctihodný Benedikt, opustil jeskyni poblíž města Subiaco, kde žil jako
poustevník a přestěhoval se do Monte Cassina, kde založil monastýr, ona, aby i
nadále mohla čerpat užitek z duchovních rad a poučení svého bratra,
přestěhovala se do blízkosti Monte Cassina, poblíž vesnice Plombariola, kde byl
poté založen ženský monastýr. A tak jak byl strohý a přísný monastýr ctihodného
Benedikta, byl přísný i tento monastýr, plný odříkavého života sester v Kristu,
ve kterém se představenou stala svatá Scholastika.
Ctihodný
Benedikt, se poté vždy se svou sestrou, viděl jen jedenkrát v roce a to vždy
v době před Velkým půstem. Setkávali se v malém příbytku na cestě,
mezi oběma monastýry. V tento den, pak společně trávili v duchovních
besedách a modlitbách. Když se poté přiblížil večer, po skromné večeři, se
rozloučili a každý se potom vrátil do svého monastýru.
Svt.Řehoř Veliký, papež římský, řečený Dvojeslov (Dialogos), od kterého, se o
životě svaté Scholastiky dozvídáme především, nám ve druhé knize Dialogů (Rozhovory o životě italských otců a
nesmrtelnosti duše), v kapitole třicáté třetí a třicáté čtvrté, vypráví
o zázraku, který se stal, skrze modlitby této ctihodné ženy, v den jejich posledního
setkání, roku 543:
Jednoho dne, tak jako obvykle, přišla svatá
Scholastika, a za ní spolu se svými učedníky, přišel její ctihodný bratr.
Po celý den, pak společně chválili Boha, rozmlouvali spolu ve svatých
rozhovorech, a když se už blížila noc, pojedli společně večeři.
Seděli ještě za stolem, čas se zdál
pomalu jdoucím, když tu tato svatá žena a Benediktova sestra, začala ho prosit:
"Prosím, neopouštěj mne této noci, pohovořme ještě, o radostech nebeského
života". On jí však odpověděl: "Copak to říkáš sestro? Já nemohu
zůstávat mimo celu monastýru".
A bylo toho dne, nebe tak jasné, že ve
vzduchu nebyl vidět ani jeden oblak. Tehdy zbožná žena, když uslyšela odmítnutí
svého bratra, položila ruce složené na stůl a na ruce pak sklonila hlavu v modlitbě
k Všemohoucímu Bohu.
Když potom svoji hlavu zvedla, zahřmělo
a spustila se tak velká bouřka, že ctihodný Benedikt nemohl od stolu odejít.
Takto zbožná žena, která sklonila svojí hlavu a prolila potok svých slz,
učinila z jasného nebe, během okamžiku nebe naplněné deštěm.
A nestalo se to tak, že by se tato záplava
vody, spustila až za nějakou chvíli po její modlitbě. Její modlitba a ona záplava
deště, byly tak souběžné, že když pozvedla svojí hlavu od stolu, hřměl už hrom a
pak v jednom a tom samém okamžiku, když pozvedla hlavu, spustil se i silný
déšť.
Když svatý muž spatřil, že není už možné,
aby se pod hromy, blesky a takto silným deštěm, vrátil do monastýru, se
zármutkem, si sestře postěžoval: "Nechť tě sestro, Všemohoucí Bůh ušetří,
co jsi to učinila?" Sestra mu však odpověděla:
"Já tě prosila, ale tys mi nechtěl
naslouchat, poprosila jsem pak svého Pána a On mne vyslyšel. Jestliže můžeš,
opusť mne, odejdi a vrať se do monastýru". On však z pod střechy příbytku odejít nemohl. A přestože nechtěl
zůstat na místě z vlastní vůle, stalo se, že tam zůstal z vůle své sestry.
Oba sourozenci, poté společně strávili celou noc v modlitbě a bdění,
v rozmluvách o Bohu a duchovním životě.
Následujícího
dne, se pak oba rozloučili a každý se potom rozešel do svého monastýru. Za tři
dny na to, když Benedikt stál u okna své cely, spatřil, jak v okamžiku,
kdy jeho sestra svatá Scholastika, zesnula v Pánu, byla její duše
povznesena do nebe, v podobě holubice. Vzdal poté díky Bohu, dal vypravit
mnichy, pro tělo své sestry, které pak dal uložit do hrobu, který si původně připravil
pro sebe. Nedlouho poté, se pak i on odebral za svojí sestrou. A tak se stalo,
že těla těch, jejichž mysl, byla vždy sjednocena v Bohu, nebyla rozdělena ani
pohřbením. To se událo okolo roku 543.
Svaté
ostatky ctihodného Benedikta a Scholastiky, byly na konci VI. století, kolem
roku 584, přeneseny do francouzského města Le Mans, po vydrancování monastýru
Montecassino Langobardy. Potom ještě v XI. století, byly přeneseny do
vesnice Juvigny-sur-Loison v Lotrinsku.
Během
restaurátorských prací prováděných v klášteře Montecassino po jeho zničení
během druhé světové války (15. února roku
1944, byl klášter Montecassino, bombardován spojenci a zcela byl srovnán se
zemí), pak byl v tomto monastýru nalezen i původní zachovaný dvojitý hrob,
svatých Benedikta a Scholastiky.