Ctihodný Barlaam - Varlaam Keretský (♰ 1590)
památka 6. / 19. listopadu
Tento
ctihodný sloužil nejprve jako kněz Vasilij ve městě Kola¹ za vlády Ivana IV.
Hrozného. Barlaam zbožně plnil povinnosti presbytera, dokud na popud ďábla ze
žárlivosti nezabil svou manželku poté, co pojal podezření z její nevěry.
Když
si uvědomil, jak hrozného hříchu se dopustil, hluboce litoval toho, co učinil,
a vzdal se své kněžské služby. Rozhodl se pro tuhý duchovní zápas v odříkání,
aby u Pána hledal odpuštění.
Spoléhaje
se výhradně na vůli Boží, přeplul na malé lodi Bílé moře, přičemž zpíval žalmy.
Pro svůj život si Barlaam záměrně vybíral ta nejodlehlejší a nejopuštěnější
místa, kde přebývala jen divoká zvířata a kde byla země zamořena hady, které
však modlitbou zaháněl.
Nakonec
se tento kajícník usadil poblíž jezera Kereť v jeskyni, kolem níž žilo mnoho
divokých zvířat.
V
této pustině a samotě dožil až do svých sta let. Ctihodný Varlaam usiloval
modlitbami k Pánu o pokání a spásu nejen vlastní duše, ale evangelium kázal
také místním obyvatelům v jejich vlastním jazyce. Když však začali narušovat
jeho modlitební samotu, odebral se k břehům Bílého moře, do zálivu Čupa. Tam
nakonec, obklopen anděly, odevzdal svou duši Bohu.
Jeho svaté ostatky pak byly přeneseny do vesnice Keret – Kieretti a uloženy v chrámu svatého Jiří. Úcta ke ctihodnému se rychle rozšířila mezi místním obyvatelstvem. Mnoho let po své smrti, v roce 1635, se svatý zjevil vojvodovi Volyncevovi a uzdravil ho z vážné nemoci. Následně Barlaam často přicházel na pomoc těm, kteří byli na moři v nebezpečí. V severních oblastech je ctěn jako ten, který pomáhá při plavbě na moři.
Tropar,
hlas 1.
Osvícen shůry božskou blahodatí, následoval jsi Krista dle evangelia. S požehnáním svého duchovního otce jsi celým srdcem plnil vůli Boží. Takto obdařen mocí proti protivníku našeho spasení, nebál ses útrap na moři, ani ses nezalekl chladu. Neustávaje ve svém pláči a lkaní před Bohem, plul jsi po vodách v malé loďce uprostřed prudkých bouří. Vedl jsi život rovný andělům, a proto i po svém odchodu z tohoto světa vyléváš blahodať zázraků. Proto k tobě všichni voláme: Barlaame blažený, pros Krista Boha, aby spasil naše duše.
Modlitba
Ctihodný otče náš Barlaame, jenž máš smělou důvěru před Stvořitelem a Vykupitelem všech, ve Svaté Trojici uctívaným Kristem, pravým Bohem naším, pamatuj na nás ve svých modlitbách. Přijmi prosby, které předkládáme Bohu, a skrze svou přímluvu je přines před jeho tvář. Prosíme tě: vysvoboď nás z protivenství, zachovej nás nezraněné uprostřed divokého běsnění moře a nebezpečí utonutí, chraň nás před všemi nepřáteli, viditelnými i neviditelnými. Kéž skrze tvé modlitby, svatý otče, dosáhneme odpuštění hříchů a staneme se hodnými věčných blah, blahodatí a lidumilností Pána našeho Ježíše Krista, jemuž náleží sláva s Otcem i Svatým Duchem, nyní i vždycky a na věky věkův. Amen.
Ctihodný
Barlaam Keretský je ctěn jako svatý nikoli pro svůj bezhříšný život, ale pro
hloubku svého pokání, přísné odčinění vlastní viny a spravedlivý život, který
poté vedl. V pravoslavné tradici je svatost vymezena schopností člověka – skrze
hlubokou lítost – proměnit se a navrátit se k Bohu, a to i po těžkém pádu.
Z
jeho života tedy víme, že před vstupem do monastýru se Barlaam jmenoval Vasilij
a sloužil jako kněz ve městě Kola. Dle jeho životopisu se zlý duch – poté, co
jej kněz modlitbou vyhnal (duch totiž od rybářů vyžadoval obětiny) – pomstil
tím, že do knězovy manželky vložil ducha zlomyslnosti, zatímco samotného kněze
sužoval silnou žárlivostí. Podle hlavní verze životopisu podlehl ďábelskému
pokušení a v záchvatu žárlivosti, kdy podezříval manželku z nevěry, ji zabil.
Podle jiné verze jeho života dle bohoslužebného kánonu jeho žena těžce trpěla
posedlostí a on ji smrtelně zranil při pokusu vyhnat z ní zlého ducha.
Vasilij
se brzy přesvědčil o naprosté nevině své ženy a pochopil tíhu spáchaného
zločinu. Považoval se za nehodného kněžské služby a dobrovolně zanechal služby
v chrámu. Aby svůj hřích odčinil, přijal na sebe Vasilij neuvěřitelně těžké
pokání, které mu požehnal jeho zpovědník.
Tělo
své ženy položil do pomorské veslice (karbasu) a vyplul na drsné vody
Barentsova a Bílého moře. Podle tradice nepřetržitě vesloval podél pobřeží
poloostrova Kola asi tři roky, dokud tělo jeho ženy zcela nezetlelo. Po celou
tu dobu držel ten nejpřísnější půst, nevycházel na břeh, téměř nespal a
neustále četl žalmy spolu s modlitbou za odpuštění.
Za
tři roky, během plavby u mysu Svatý Nos na poloostrově Kola, se Barlaam modlil
za záchranu námořníků před dřevokaznými červy (sášeň lodní, mořský mlž, dokáže
rychle zničit nechráněné dřevěné konstrukce ve slané a brakické vodě), kteří
ničili dna lodí a způsobovali smrt lidí. Podle tradice po jeho modlitbě škůdci
v tomto místě zmizeli, což bylo považováno za znamení odpuštění. Poté, co
pohřbil ostatky své ženy, přijal mnišský postřih se jménem Barlaam a uchýlil se
do lesní pustiny, kde strávil zbytek života v modlitbách a odříkání.
Po
smrti začali Barlaama uctívat místní obyvatelé (Pomoři) jako ochránce
mořeplavců a rybářů. V roce 1722 byly nalezeny jeho neporušené ostatky.
_
¹ Město
Kola se nachází v severní části Kolského poloostrova při ústí řek Tulomy a Koly
do Kolského zálivu Barentsova moře.






