Svatí mučedníci Meletiоs Stratelat, Štěpán, Jan, Serapion Egypťan, Kallinik žrec a dvanáct tribunů, svaté ženy Markiana, Palladia a Zuzana se dvěma dětmi – nemluvňaty Kyriakem a Kristiánem – a dalších 1218 mučedníků, kteří s nimi trpěli (♰ 218)

památka 24. května / 6. června 2026

Za vlády císaře Antonina (138–161) velel římskému vojsku sídlícímu v galatském městě Tavia vojevůdce Meletios. V tomto kraji se nacházely pohanské svatyně. Démoni, kteří v nich sídlili, poznali Meletiovu křesťanskou zbožnost. Ze strachu, že jejich moc bude skrze něj zničena, vešli do toulavých psů a začali napadat křesťany.

Meletios s pomocí andělů a vojáků sdílejících jeho víru rozzuřená zvířata rozsekal na kusy, a démony tak vyhnal. Poté vstoupil do svatyně a modlitbou rozdrtil sochy pohanských bohů na prach.

Odvážní vyznavači byli zatčeni na příkaz místodržícího Maximina, který přijel z Egypta, aby donutil křesťany uctívat pohanské modly. Byli bičováni a hřeby jim probodli kotníky. Oni však všechna tato utrpení vytrvale snášeli, neboť jejich duše byly zcela oddány Pánu a nebeským darům, které zaslíbil svým věrným následovníkům. Následně jim železnými háky rozdrásali boky a na čelo jim vryli znamení kříže. Když pod ochranou Boží milosti vytrpěli i další krutá mučení, svatý Meletios přijal mučednickou korunu oběšením na borovici, zatímco jeho druhové Štěpán a Jan byli sťati mečem.

Jejich strážce, Egypťan Serapion, uvěřil, když uviděl, jak Pán chrání své mučedníky, a byl pokřtěn místním biskupem. Následně byl mučen a sťat spolu s bývalým pohanským žrecem Kallinikem, který uvěřil, když poznal, že jeho otrávený nápoj nemá na křesťany žádný účinek. Další společníci svatého Meletia – tribuni, vojenští velitelé a vysoce postavení hodnostáři – byli upáleni. Zde jsou jejich jména: Faustus, Festus, Marcellus, Theodorus, Meletios, Sergios, Marcellinos, Felix, Fotinos, Theodoriskos, Mercurios a Didymos.

Svaté ženy, manželky mučedníků Zuzana, Markiana a Palladia, byly také podrobeny nemilosrdnému mučení i se svými dvěma dětmi, nemluvňaty Kyriakem a Kristiánem. Když se místodržící obou dětí zeptal, kdo je nejvyšším božstvem: Zeus nebo Kristus, dětskými hlásky řekly: „Kristus!“ – načež byly sťaty.

Tehdy kati, zděšení svým činem, okamžitě padli mrtví na zem a svatí mučedníci odevzdali své duše do rukou Páně.

Mučedník Meletios Stratelat

 

Svatý mučedník

Basilisk Komanský, vojín (♰ 308)

památka 22. května / 4. června a 3. / 16. března

Basilisk byl synovcem svatého Theodora Tirona. Trpěl po boku svatých mučedníků Eutropia a Kleonika (jejichž společná památka se připomíná 3. / 16. března), ale zemřel mečem až po nich.

Mučení, kterému byl vystaven, doprovázely ohromující zázraky, jak dosvědčil očitý svědek, svatý mučedník Eusignius (památka 5. / 18. srpna).

Tento mučedník Basilisk se před svou smrtí zjevil svatému Janu Zlatoústému a řekl mu: „Zítra budeme spolu.“

Svatý Basilisk vytrpěl mučení za vlády Maximiana v roce 308 rukou Agrippy. Ten později sám uvěřil v Krista, když byl uzdraven ze své nemoci u Basiliskova hrobu, ze kterého pramenily zázraky.

Ve městě Komana, kde svatý Basilisk působil, byl postaven chrám k jeho cti a byly do něj přeneseny jeho svaté ostatky.

Svatí mučedníci Eutropius, Kleonikus a Basilisk (♰ 308)

 

Sbor sedmdesáti apoštolů

památka 4. / 17. ledna

Kromě dvanácti apoštolů si Pán Ježíš Kristus vyvolil dalších sedmdesát a poslal je před sebou do měst a vesnic, aby kázali Evangelium Božího království (Lukáš 10). Po seslání Svatého Ducha na apoštoly kázali v různých zemích a někteří doprovázeli dvanáct apoštolů, například evangelisté Marek a Lukáš.

Ale tak jako jeden ze dvanácti, Jidáš, odpadl od Pána, tak i někteří z těch sedmdesáti Ho opustili. Ne proto, aby jej zradili, ale spíše pro lidskou nemoc a svou malověrnost: „Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili“ (Jan 6,66).

A tak jako Jidášovo místo bylo zaplněno jiným apoštolem, tak i místa těch, kteří opustili Spasitele, byla zaplněna jinými.

Den památky Sboru sedmdesáti apoštolů byl nepochybně ustanoven se stejným zbožným úmyslem jako den památky Sboru dvanácti apoštolů, tedy proto, aby byla zajištěna stejná úcta každému ze sedmdesáti apoštolů a aby věřící byli chráněni před neshodami v jejich úctě. Sám Pán je všechny společně a stejně oslavuje slovy: „Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ A všechny je nazývá blahoslavenými (Lukáš 10, 20 a Lukáš 10, 23). Apoštolové ze Sedmdesáti, jsou Pravoslavnou Církví oslavováni v tomto pořadí:

1) Jakub, bratr Páně. Památka 23. října / 5. listopadu

2) Marek evangelista. Památka 25. dubna / 8. května

3) Lukáš evangelista. Památka 18. / 31. října

4) Kleofáš, mladší bratr Josefa Snoubence, cestoval s Lukášem do Emaus a spatřil Pána po Jeho vzkříšení z mrtvých (Lukáš 24,18 a 24,35). Za kázání Evangelia, byl Židy zabit v domě, kde poznal vzkříšeného Ježíše při lámání chleba (Lukáš 24, 30-31). Památka 30. října / 12. listopadu

5) Simeon, biskup jeruzalémský, příbuzný Páně. Památka 27. dubna / 10. května 

6) Barnabáš. Narodil se na ostrově Kypr a vzdělával se v Jeruzalémě. Pán si ho vyvolil mezi svými Sedmdesáti učedníky. Spolu se svatým apoštolem Pavlem dlouhý čas kázal evangelium v ​​Malé Asii a poté na ostrově Kypr. Byl prvním z apoštolů, který kázal v Itálii, navštívil Řím a založil biskupský stolec ve městě Mediolan (Milán). Byl naplněn Duchem Svatým a činil mnoho zázraků. Po návratu na Kypr apoštol Barnabáš pokračoval v kázání o Kristu Spasitelovi, čímž proti němu popudil Židy, kteří ho ukamenovali. Apoštol Barnabáš zemřel kolem roku 57 ve věku 76 let. Památka 11. / 24. června.

7) Josef Barsabáš. V knize Skutků apoštolů (Skutky 1,23; Kolosům 4,11) nazývaný také Justus. Spolu s apoštolem Matějem byl apoštoly vybrán, aby nahradil Jidáše jako jednoho z dvanácti apoštolů. Losem byl nakonec vyvolen Matěj. Někteří považují Josefa Barsabáše za syna Josefa Snoubence. Byl biskupem v judském městě Eleutheropolis a tam mučednicky zakončil svůj život. Památka 30. října / 12. listopadu.

8) Tadeáš z Edessy. Z učedníka svatého Jana Křtitele se stal učedníkem Ježíše Krista. Pokřtil a uzdravil Abgara, kníže z Edessy, z malomocenství a po mnoha letech apoštolské služby zemřel v Bejrútu. Památka 21. srpna / 3. září.

9) Ananiáš. Na Boží příkaz pokřtil Saula (Pavla) v Damašku (Skutky 9,10‑17). Byl také biskupem tohoto města a svůj život ukončil v Eleutheropolis, městě v Palestině. Místodržitel tohoto města, Lukián, nařídil, aby byl ukamenován. Památka 1. / 4. října. 

10) Štěpán archidiakon a prvomučedník. Památka 27. prosince / 9. ledna

11) Filip. Jeden z prvních sedmi diakonů, biskup města Tralleis v Lýdii. Památka 11. / 24. října.

12) Prochor. Jeden z prvních sedmi diakonů, biskup Nikomédský. Památka 28. července / 10. srpna.

13) Nikanor. Jeden z prvních sedmi diakonů. Památka 28. července / 10. srpna.

14) Timon. Jeden z prvních sedmi diakonů. Památka 28. července / 10. srpna.

15) Parmen. Jeden z prvních sedmi diakonů. Památka 28. července / 10. srpna.

16) Timotej, biskup efeský. Památka 22. ledna / 4. února.

17) Titus, biskup krétský. Památka 25. srpna / 7. září.

18) Filemon, biskup města Gazy. Památka 22. listopadu / 5. prosince a 19. února / 3. března.

19) Onezim, biskup efeský. Památka 15. / 28. února.

20) Epafras, biskup koloský a hierapolský. Epafras, biskup koloský a hierapolský, spravoval církevní obce v městě Kolosy a také laodikejskou a hierapolskou církev v Malé Asii. Jak uvádějí apoštolské listy, byl společně s apoštolem Pavlem vězněn v Římě (Flm 1, 23; Ko 4, 12–13). Sám Pavel o něm ve svém Listu Koloským mluví jako o milovaném druhovi a věrném Kristově služebníku (Ko 1, 7). Svatý Epafras se řadí do Sboru sedmdesáti apoštolů a jeho památka se připomíná 4. / 17. ledna.

21) Archipos, biskup města Kolosy ve Frýgii. Památka 19. února / 3. března a 22. listopadu / 5. prosince.

22) Silas, biskup korintský. Památka 30. července / 12. srpna.

23) Silvanus, biskup tesalonický. Památka 30. července / 12. srpna.

24) Krescens, biskup galatský. Památka 30. července / 12. srpna.

25) Krispus, biskup chalcedonský. Na křesťanství obrácen apoštolem Pavlem během jeho kázání v Korintu (Skutky 18,8); jím byl také pokřtěn (1. list Korintským 1,14). Byl biskupem města Chalcedon.

26) Epainet (Epenetus), biskup města Kartágo. Památka 30. července / 12. srpna.

27) Andronik, biskup sirmijský-panonský. Památka 17. / 30. května. 

28) Stachys, biskup města Byzantion. Památka 31. října / 13. listopadu.

29) Ampliat (Amplias), biskup diospolský. Památka 31. října / 13. listopadu.

30) Urban, biskup makedonský. Památka 31. října / 13. listopadu.

31) Narcis, biskup athénský. Památka 31. října / 13. listopadu.

32) Apell (Apelles), biskup smyrenský a heraklejský. Památka 31. října / 13. listopadu.

33) Aristobul, první biskup Británie. Památka 16. / 29. března a 31. října / 13. listopadu.

34) Herodion (Rodion), biskup patraský. Památka 8. / 21. dubna a 10. / 23. listopadu. 

35) Agabus byl naplněn darem proroctví (Skutky 11, 28 a 21, 10‑11). Předpověděl hladomor, který nastal za Claudia Caesara, a také utrpení apoštola Pavla v Jeruzalémě. Proroctví svatého Agaby se naplnilo. Svatý apoštol Agabus kázal Krista v mnoha zemích a obrátil mnoho lidí k Pánu. Památka 8. / 21. dubna.

36) Rufus, biskup thébský. Pozdravuje ho svatý apoštol Pavel ve svém Listu (Římanům 16, 13). Na konci života se stal důstojným mučednické smrti. Památka 8. / 21. dubna. 

37) Asynkritus, biskup hyrkánský. Vzpomínán apoštolem Pavlem v jeho listu Římanům (16, 14). Nesl evangelní poselství do různých zemí světa, mnoho lidí obrátil na křesťanskou víru, za což přijal smrt mučedníka. Památka 8. / 21. dubna. (Hyrkánie, staropersky Varkána či Vrkána „Vlčí země“, středopersky Gorgán, je historické území v Íránu, na jihovýchodním pobřeží Kaspického moře, odpovídající dnešní provincii Golestán).

38) Flegont, biskup marathónský. Svatý apoštol Pavel ho pozdravil ve svém listu Římanům (16, 14). Podle tradice se později stal zvěstovatelem svatého evangelia mezi pohany a biskupem ve městě Marathón v Thrákii. Na konci svého pozemského života snášel mnohá těžká utrpení a stal se hodným mučednické smrti. Památka 8. / 21. dubna.

39) Hermas, biskup filipopolský. Památka 8. / 21. března a 5. / 18. listopadu.

40) Patrobius, biskup ve městech Neapol a Puteoli (dnes Pozzuoli). Památka 5. / 18. listopadu.

41) Hermes, biskup dalmatinský. Ve svém listu Římanům apoštol Pavel zdraví Hermese, který byl zřejmě obyvatelem Říma (Řím 16, 14). Zmínka o jeho jménu vedle apoštola Hermesa potvrzuje, že se jedná o dvě odlišné osoby. Tradice připisuje Hermesovi misijní práci v Dalmácii. Řecký Synaxarion uvádí, že Hermes po mnoha námahách a zármutcích zemřel pokojně. Památka 8. / 21 dubna a 31. května / 13. června

42) Linus, biskup římský. Památka 23. září / 6. října a 5. / 18. listopadu.

43) Gaius, biskup efeský. Památka 5. / 18. listopadu.

44) Filolog, biskup města Sinopé. Památka 5. / 18. listopadu.

45) Lucius, biskup města Laodikie na řece Lyku. Svatý apoštol Pavel zmiňuje jeho jméno ve svém listu Římanům (Řím 16, 21) mezi dalšími křesťany, které zdraví. Památka 10. / 23. září.

46) Jáson, biskup města Tars. Památka 28. dubna / 11. května 

47) Sosipatros, biskup města Ikonion. Památka 28. dubna / 11. května.

48) Olympos. Památka 10. / 23. listopadu.

49) Tercius, biskup města Ikonion. Památka 10. / 23. listopadu.

50) Erastos, biskup města Paneas. Památka 10. / 23. listopadu. 

51) Kvartus, biskup města Verytos. Památka 10. / 23. listopadu.

52) Evodius, biskup Antiochie (♰ 66). Podle tradice byl prvním biskupem v syrské Antiochii po svatém apoštolu Petrovi. Jeho nástupce, světitel a mučedník Ignatij Bohonosec – Theoforos (♰ 107), žák svatého apoštola Jana Teologa, se o něm zmiňuje v listu Antiochijským: „Pamatujte na svého blaženého otce Evodia, kterého vám apoštolové ustanovili za vašeho prvního pastýře…“ Svatý Evodius sloužil jako biskup 27 let a zemřel mučednickou smrtí za císaře Nerona (54‑68). Svatý Evodius napsal několik děl. V jednom z nich píše o Panně Marii, která ve věku patnácti let porodila Spasitele. Další díla světce se nedochovala. Z nich je známá kniha s názvem „Světlo“, o které se zmiňuje církevní historik Nikeforos Kallistos Xanthopoulos ze XIV. století. K umučení svatého Evodia došlo v roce 66. Památka 7. / 20. září.

53) Onesiforos, biskup kolofonský a korintský (♰ 67). Svatý Pavel svědčí o svatém Onesiforovi těmito slovy: „Kéž Pán prokáže milosrdenství Oneziforově rodině. Několikrát mě potěšil a nestyděl se za mé řetězy; když přišel do Říma, usilovně mě hledal, až mě našel. Kéž mu Pán dá, aby u něj našel milosrdenství v ten den. A jaké služby vykonal v Efezu, víš nejlépe sám.“ (2 Tim 1, 16‑18). Svatý Onesiforos byl biskupem v Kolofonu (Malá Asie) a poté v Korintu. Zemřel mučednicky ve městě Parion (nedaleko Efezu) na břehu Hellespontu, kam odešel kázat křesťanskou víru mezi pohany. Tam byl svatý Onesiforos zajat a odveden do pohanského chrámu. Za to, že odmítl obětovat kadidlo pohanským bohům, byl biskup Onesiforos spolu se svým služebníkem Porfyriem přivázán k divokým koním a vláčen po zemi. Památka 7. / 20. září a 8. / 21. prosince.

54) Kliment, biskup města Sardy. Byl biskupem ve Sardách v Lydii. Jeho jméno zmiňuje svatý apoštol Pavel ve svém listu Filipským (Flp 4, 3). Památka 22. dubna / 5. května a 10. / 23. září.

55) Sosthenes, biskup města Kolofon. Památka 30. března / 12. dubna a 8. / 21. prosince. 

56) Apollos, biskup města Caesarea Palestinské. Památka 30. března / 12. dubna a 8. / 21. prosince.

57) Tychikos, biskup města Kolofon. Památka 8. / 21. prosince.

58) Epafroditos, biskup města Andriaca. Památka 30. března / 12. dubna a 8. / 21. prosince.

59) Caesar, biskup města Dyrrhachion. Památka 30. března / 12. dubna a 8. / 21. prosince.

60) Karp, biskup města Beroa. Apoštol Pavel zmiňuje jméno Karpa, když ve svém domě v Troadě nechal svůj plášť a knihy (2 Tim 4, 13). Protože apoštol Pavel věděl, že Karp je ctnostný muž s vysokou čistotou mysli, jmenoval ho biskupem v Beroji v Thrákii. Apoštol Karp kázal evangelium na ostrově Kréta. Tam ho navštívil svatý Dionysius Areopagita. Ve svých pamětech Dionysius vypráví o zázračném vidění, které apoštol Karp měl. Svatý apoštol Karp zemřel pokojně v Beroji (podle jiných zdrojů byl umučen během pronásledování císařem Neronem).

61) Kodratus, biskup athénský a magnezský. Kázal Boží slovo v Aténách a Magnesii a sloužil jako athénský biskup. Obrátil mnoho pohanů k pravé víře v Krista Spasitele. Jeho kázání vzbudilo nenávist zatvrzelých pohanů. Jednoho dne rozzuřený dav napadl apoštola s úmyslem ho ukamenovat. Apoštol Kodratus, chráněn Bohem, přežil a byl uvržen do vězení, kde zemřel hladem. Jeho svaté tělo bylo pohřbeno v Magnesii. V roce 126 napsal apoštol Kodratus apologii na obranu křesťanství. Tato apologie, předložená císaři Hadriánovi (117–138), měla na pronásledování křesťanů takový dopad, že vydal edikt, který nařizoval, aby nikdo nebyl odsouzen bez důkazů. Tuto apologii znal historik Eusebius Pamphili (Eusebios z Kaisareie) v čtvrtém století. V současné době je známa pouze část citovaná Eusebiem z Apologie: „Skutky našeho Spasitele byly vždy zjevné, protože byly pravdivé. Ti, kteří byli Jím uzdraveni a vzkříšeni z mrtvých, byli viděni nejen tehdy, když byli uzdraveni a vzkříšeni, ale vždy. Žili nejen během Spasitelova přebývání na zemi, ale zůstali mezi živými poměrně dlouho po Jeho odchodu a někteří dožili i do našich časů.“

62) Marek, biskup města Apollonia na Rhyndaku. Doba jeho mučednické smrti není známa, jeho život se nedochoval. V byzantských synaxářích ve verších se říká, že byl oběšen na stromě a k jeho rukám byly přivázány těžké kameny. Památka 30. října / 12. listopadu.

63) Zéna, biskup diospolský. Žák a spolupracovník apoštola Pavla dostal přezdívku „Zénas“ (právník), protože byl učeným mužem a řešil právní záležitosti u církevních soudů. Je zmíněn v listu svatého apoštola Pavla, apoštolu Titovi (Tit 3,13). Zéna byl později biskupem ve městě Diospolis (Lydda) v Palestině. Památka 27. září / 10. října.

64) Aristarchos, biskup apamejský. Zmíněn svatým apoštolem Pavlem v listu Koloském (Kol 4,10) a Filemonovi (Fil 1,24), stejně jako v knize Skutků apoštolů (Skut 19,29; Skut 20,4; Skut 27,2). Svatý apoštol Aristarchos doprovázel na cestách apoštola Pavla a později byl jmenován biskupem syrského města Apamea. Byl umučen v Římě za císaře Nerona (54–68), společně se svatým apoštolem Pavlem a apoštoly Pudensem a Trofimem, okolo roku 67. Památka 15. / 28. dubna a 27. září / 10. října.

65) Pudens. Zmíněn ve druhém listu apoštola Pavla Timoteovi (2 Tim 4,21). Zastával vysoké postavení jako člen římského senátu. Ve svém domě svatý Pudens přijímal hlavní apoštoly a shromažďoval křesťanské věřící. Jeho dům byl přeměněn na chrám, který získal pojmenování pastýřské – Titulus Pastoris.Podle tradice zde bohoslužbu konal sám svatý apoštol Pavel. Apoštol Pudens byl umučen v Římě za vlády císaře Nerona (54‑68), současně s apoštolem Pavlem, Aristarchem a Trofimem. Památka 15. / 28. dubna.

66) Trofim. Zmíněn ve Skutcích svatých apoštolů (Sk 20,4; 21,29) ve druhém listu Pavla Timoteovi (2 Tim 4,20). Trofim, rodem z Efesu, byl učedníkem a společníkem apoštola Pavla, který ho nikdy neopustil v nebezpečí, a to ani během jeho věznění v Římě. Trofim doprovázel apoštola Pavla na jeho třetí cestě z Efesu přes Makedonii a Řecko do Jeruzaléma. Tam Židé uviděli Trofima spolu s Pavlem a vyvolalo to mezi nimi vzpouru proti apoštolem Pavlovi. Mysleli si, že ho apoštol Pavel přivedl do chrámu. Celé město se rozbouřilo. Chytili Pavla v chrámu a chtěli ho zabít, ale velitel ho chytil, spoutal řetězy a uvěznil v citadelu (Sk 21,29‑34). Druhý list Timoteovi (2 Tim 4,20) uvádí, že apoštol nechal Trofima nemocného v Milétu. Podle tradice se potom Trofim vrátil do Říma a byl umučen spolu s apoštolem Pavlem, nebo krátce poté po císaři Neronovi. Památka 15. / 28. dubna.

67) Artemas, biskup lykaonského města Lystra. Spolupracovník svatého apoštola Pavla (Tit 3,12). Zemřel v pokoji. Památka 30. října / 12. listopadu.

68) Akvila, biskup Irakleiský. Památka 13. / 26. února a 14. / 27. července.

69) Fortunát. Zmíněn apoštolem Pavlem (1 Kor 16,17). Fortunát, který dorazil do Efesu jménem Korintské církve, spolu se Štěpánem a Achaikem informoval apoštola Pavla o stavu korintské obce: „Mám radost, že přišli Štěpán, Fortunát a Achaikos, neboť mi nahradili vaši nepřítomnost. Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí!“ (1 Kor 16,17‑18). Je pravděpodobné, že právě po něm poslal apoštol Pavel svůj první list Korintským. Při svém kázání podstoupil mučednickou smrt. Památka 15. / 28. června.

70) Achaikos. Apoštolem Pavlem je zmíněn společně se Štěpánem a Fortunátem v Listu ke Korintským (1 Kor 16,17). Památka 15. / 28. června.

71) Dionýsios Areopagita. Biskup athénský. Památka 3. / 16. října.

72) Kéfas, biskup ikonionský. Podrobné zprávy o něm se nedochovaly. Památka 30. března / 12. dubna a 8. / 21. prosince.

73) Simeon, zvaný Černý. Apoštol Lukáš ho zmiňuje mezi „proroky a učiteli“ antiochijské církve (Sk 13,1). To, že i on patří k zástupu apoštolů, dosvědčuje svatý Epifanius, který jeho jméno řadí vedle jmen Marka, Lukáše, Barnabáše a dalších menších apoštolů. Ačkoliv Sbor menších apoštolů zahrnuje jména více než 70 apoštolů, nazývá se Sborem 70, protože toto číslo je původní – Kristovo; Kristus si jich vyvolil sedmdesát (Lukáš 10,1).

V den svátku Sboru 70 Kristových učedníků je Církev, mimo jiné, oslavuje a chválí za to, že nás naučili ctít Trojici jako jednobytnou a nerozdělnou a že doposud zůstávají našimi svícny Božské víry.

V 9. století přijala Pravoslavná Církev z rukou ctihodného Josefa Hymnografa (♰ 886) dílo v podobě kánonu pro den svátku Sboru 70 apoštolů.

________

Sbor 70 apoštolů podle redakce svatého Dimitrije Rostovského (s využitím tradice Pseudo-Doroteje a Pseudo-Epifania)