Ctihodný Nikon Radoněžský († 1426)

památka 17. / 30. listopadu

Učedník ctihodného Sergije Radoněžského. Narodil se ve městě Jurjev-Polskij v roce 1352. Ještě v mládí, když se doslechl o svatém životě ctihodného Sergije, kterého si přál následovat, přišel za ním do monastýru svaté Trojice a požádal jej, aby ho přijal do svého bratrstva.

Ctihodný Sergij, který v něm spatřil budoucího velkého asketu, v něm však nejprve chtěl vyzkoušet jeho trpělivost a pokoru. A tak ho poslal ke svému učedníku, ctihodnému Athanasiji Vysockému (památka 12. /25. září).

U něj, v Serpuchovském Vysockém monastýru, se učil modlitbě mysli, neustálému se vzděláváním ve svatém písmu a prospívání v ctnostech a duchovní čistotě. Za nějaký čas, byl rukopoložen na jeromonacha a v té době, byl také povolán zpět ctihodným Sergijem do monastýru Svaté Trojice.

Když ctihodný Sergij viděl jeho duchovní zralost a zkušenost, ustanovil ho, před svou smrtí, svým nástupcem, představeným monastýru Svaté Trojice.

Když se stal igumenem monastýru, dodržoval ctihodný Nikon vše, co bylo ustanoveno jeho duchovním otcem a učitelem, půst, modlitba, společná práce všech bratří.

Roku 1408, byl vojsky chána Edigeje, monastýr zcela zničen, zachránily se z něj pouze knihy a liturgické nádoby. Přesto však ctihodný Nikon započal s obnovou monastýru. Takto, 5. července roku 1422, při položení základů kamenného chrámu Svaté Trojice, byly nalezeny netlené ostatky ctihodného Sergije.

K výzdobě tohoto chrámu, pak pozval tehdy významné ikonopisce, mnichy Daniila Čornyho a ctihodného Andreje Rubleva. A byl to právě ctihodný Nikon, kdo zadal ctihodnému Andreji, napsat známou ikonu Svaté Trojice, která byla napsána, ke chvále Sergije Radoněžského.

Po mnoha letech obětavé práce a duchovních zápasů, zesnul ctihodný Nikon, 17. / 30. listopadu, roku 1426.

Roku 1560, byl nad jeho hrobem postaven chrám, který byl zasvěcen jeho památce.

 

 Ctihodný Sebastián (Dabović)

Sanfranciský a Jacksonský († 1940)

památka 17. /30. listopadu

Narodil se 9. července roku 1863 v San Francisku, v rodině srbských přistěhovalců z města Risan (Černá hora). Při svatém křtu dostal jméno Jovan.

Jako mladý, roku 1884, odjel do Ruska, kde nastoupil jako student do Petrohradské Duchovní Akademie. Za čtyři roky poté, přijal mnišský postřih se jménem Sebastián (Севастијан) a také diákonské svěcení. Poté co ukončil studia, se vrátil do USA, kde začal sloužit v Sanfranciském chrámu svatého Alexandra Něvského (první ruský pravoslavný chrám v San Francisku, vysvěcen roku 1868). Roku 1892, pak byl rukopoložen na kněze a stal se pravoslavným misionářem na západním pobřeží USA.

Jeromonach Sebastián, založil několik chrámů a škol ve státech Washington a Kalifornie. Pracoval také v administraci v Ruské duchovní misie v Severní Americe¹ pod vedením tehdejšího biskupa Tichona (Bellavina), budoucího patriarchy Ruské pravoslavné církve, světce a vyznavače. Boží slovo šířil anglicky, srbsky a rusky.

Během svého života na cestách, tento misionář přeplul Atlantský oceán patnáctkrát, Tichý oceán devětkrát, musel několikrát navštívit svoji vlast - Srbsko, navštěvoval také Rusko a uskutečnil i misijní cesty do Japonska, kde se setkával se svt. Nikolajem (Kasatkinem), arcibiskupem japonským.

Roku 1905, už v hodnosti igumena, byl otec Sebastián ustanoven představeným srbských pravoslavných církevních obcí, v témže roce, pak byl ustanoven představeným Srbské duchovní misie v Americe. Za svoo dlouholetou obětavou práci na vinici Kristově, mu pak byla roku 1905 udělena hodnost archimandrity.

V roce 1910, otec Sebastián, odjel do Srbska, kde sloužil jako vojenský kaplan v průběhu 2. Balkánské války (1912-1913), stejně také i v průběhu 1. Světové války (1914-1918).

V roce 1936, se vrátil do Srbska, kde začal žít v monastýru Žiča. Roku 1940, ctihodný otec Sebastián, zesnul v Pánu. Pohřbíval ho, jeho velký přítel svt. Nikolaj Velimirović. Ten jej pojmenoval bezhříšným člověkem a největším srbským misionářem moderní doby.

Otec archimandrita, byl známý mezi srbskými přistěhovalci, ale i ve své vlasti jako „otec srbského pravoslaví v Americe“. Zasloužil se o založení několika srbských chrámů a škol ve Spojených státech. Byly to vůbec první srbské pravoslavné chrámy na novém kontinentu. Zakladatel pravoslaví na americké půdě důstojný otec archimandrita Sebastián (Dabović) zůstal v paměti Srbů ve Spojených státech díky své apoštolské, misionářské a literární práci, kterou obětavě konal po dobu čtyřiceti šest let.

V roce 2007, byly svaté ostatky ctihodného Sebastiána, přeneseny do chrámu svt. Sávy ve státě Kalifornie, který založil sám ctihodný Sebastián.

4. září 2015, pak v chrámu svatého Stefana, knížete srbského v Alhambře, v Kalifornii, za účasti Jeho svatosti patriarchy Srbského Irineja (Gavriloviće), se uskutečnilo připočtení ctihodného otce Sebastiána Sanfranciského a Jacksonského, do zástupu svatých.

____

 

¹ Vznik této Ruské duchovní misie v Severní Americe se datuje k roku 1794, kdy mniši z Valaamského monastýru Proměnění Páně započali první pravoslavnou misii v Americe. Za arcibiskupa Tichona (svt. Tichon Bellavin, od roku 1917, patriarcha Ruské pravoslavné církve, světec a vyznavač) byla v roce 1905 katedra Aleutské eparchie přemístěna ze San Franciska do New Yorku. Od roku 1907, pak nesla název: Rusko Řecko-katolická církev v Severní Americe pod jurisdikčním duchovním vedením Ruské církve.

Zpočátku byly srbské pravoslavné farnosti v Severní Americe, z důvodu absence srbského archijereje na novém kontinentu, v jurisdikci Aleutské a severoamerické eparchie Ruské pravoslavné církve, ve které byla z iniciativy arcibiskupa Tichona (Bellavina), 17. srpna 1905 vytvořena Srbská duchovní misie.

Od 13. září 1921, pak bylo na zasedání Archijerejského synodu Srbské pravoslavné církve v Sremských Karlovcích, přijato usnesení o zřízení samostatné Srbské pravoslavné Americké a Kanadské eparchie s katedrálním chrámem v Chicagu.

Prvním srbským biskupem této eparchie, se stal svt. Mardarij (Uskoković) Libertyvillský (památka 29. listopadu / 12. prosince).

 Svt. Řehoř Divotvorce, 

biskup neocesarijský († 266)

památka 17. /30. listopadu

Světitel Řehoř, se narodil ve městě Neocésareji (město na severu Malé Asie, dnes Niksar). V mládí, se učil v Alexandrii u znamenitého učitele presbytera Órigenése.

Když se vrátil do Neocésareje, vzdálil se ze světa do pustiny, kde se mu v půstu, modlitbě a odříkání, podařilo získat vysokou duchovní dokonalost, dary prozřetelnosti a proroctví. Když se biskup Thedimos z města Amassya v Kappadokii, dozvěděl o takovémto životě svatého Řehoře, rozhodl se ho ustanovit biskupem neocesarijským.

Před chirotonií, se svatý Řehoř usilovně modlil, prosíce přitom Boha a Matku Boží, aby mu byla odkryta, pravá podoba úcty ke Svaté Trojici, správné vyznávání Boží Trojice.

V čase modlitby, se mu poté zjevila Přečistá Panna Marie, spolu s apoštolem Janem Theologem, který naučil svatého, jak důstojně je třeba vyznávat tajinu Přesvaté Trojice. Svatý Řehoř, potom zapsal vše, co mu zjevil Jan Theolog. Na tomto velkém Božském Zjevení, bylo založeno učení o Svaté Trojici, které bylo potom následně rozvinuto Církevními otci, svt. Basilem Velikým, svt. Řehořem Bohoslovcem a svt. Řehořem Nysským.

Světitel Řehoř, zesnul v letech 266 - 270.

 Spravedlivý Fulvián, kníže Etiopský,

ve svatém křtu Matouš

památka 16. / 29. listopadu

Fulvián, byl pohanským vládcem etiopské země, ve které šířil Evangelium, apoštol Matouš. Fulvián apoštola pronásledoval a mučil jej. Poté však učinil pokání a přijal svatý křest se jménem Matouš.

Vládu ve své zemi předal druhým, přijal kněžství a pokračoval v díle v osvěcování svého lidu, světlem Kristova Evangelia.

Po smrti biskupa Platóna, se mu zjevil apoštol Matouš a nabádal ho, aby jako biskup, vedl etiopskou církev.

Poté co přijal biskupství, svatý Matouš - Fulvián usilovně pracoval, aby se Boží Slovo šířilo a takto zdárně pokračoval v díle svého nebeského ochránce.

Svatý apoštol a evangelista Matouš

památka 16. / 29. listopadu

Byl apoštolem z dvanáctera. Do okamžiku, než byl obrácen ke Kristu, pracoval jako celník, výběrčí daní pro Řím. Když uslyšel hlas Ježíše Krista: „Pojď za mnou!“ (Mat 9, 9), opustil své místo a šel za Spasitelem.

Na počátku, když přijal blahodatné dary Ducha Svatého, šířil Boží slovo v Palestině. Na žádost Židů, kteří zůstali v Jeruzalémě, před odchodem k šíření Božího slova v dalších zemích, napsal Evangelium. Mezi knihami Nového Zákona, je Matoušovo Evangelium první. Bylo napsáno v hebrejštině (popř. v aramejštině). Slova a skutky Spasitele, v něm uvádí Matouš v souladu se třemi stránkami Kristovy služby: jako proroka a zákonodárce, Krále nad neviditelným i viditelným světem a Velekněze, který se obětuje za hříchy všech lidí.

Svatý apoštol Matouš, prošel s blahou zvěstí Evangelia Sýrii, Médii, Persii a Parthii. Svoji cestu apoštola, pak završil mučednickou smrtí v Etiopii.

Tato země, byla obývána lidem, divokým a hrubým. Svatý apoštol Matouš, zde svým kázáním obrátil ke Kristu několik modlářů, založil Církev a postavil chrám ve městě Mirmena a ustanovil v něm za biskupa, svého spolu poutníka na cestách, Platona.

Když se apoštol horlivě modlil k Bohu, aby se k němu Etiopané obrátili, v čase modlitby, se mu zjevil Pán v podobě chlapce, který mu dal žezlo. Přikázal, aby toto žezlo, postavil u dveří chrámu. Poté mu Pán řekl, že z tohoto žezla, vyroste strom, který bude přinášet plody a z jeho kořenů, bude vyvěrat pramen vody. Etiopané, kteří se omyjí v té vodě a okusí plody toho stromu, změní svou divokou povahu, stanou se laskavými a pokornými.

Když apoštol nesl toto žezlo k chrámu, na cestě potkal ženu a syna, vládce této země Fulviána, kteří byli posedlí nečistým duchem. Svatý apoštol, je jménem Ježíše Krista uzdravil a tento zázrak, obrátil k Pánu, mnoho pohanů.

Vládce země, však nechtěl, aby se jeho poddaní stali křesťany a přestali se klanět svým modlám. Obvinil apoštola z čarodějnictví a nařídil, aby ho zatkli a popravili.

Svatého Matouše, potom položili obličejem k zemi, pokryli ho dřívím a zapálili. Když se oheň rozhořel, všichni viděli, že oheň svatému Matouši neublížil.

Pak Fulvián nařídil, aby do ohně přidali dříví a vše zalili pryskyřicí, kolem dal potom ještě rozmístit dvanáct pohanských model. Plameny však tyto modly roztavily a Fulviána sežehly.

Vyděšený Etiopan se obrátil ke světci s prosbou o milost a skrze modlitbu apoštola, potom plamen utichl.

Tělo svatého apoštola zůstalo ohněm netknuto, sám apoštol, se poté pomodlil a předal ducha svého Pánu.

Vládce Fulvián, hořce litoval toho, co učinil, ale jeho pochyby ho neopustily. Přikázal, aby tělo svatého Matouše, bylo položeno do železné schrány a vhozeno do moře. Přitom Fulvián řekl, že když Bůh Matoušův, který zachránil jeho tělo před ohněm, zachrání jeho tělo i ve vodě, pak Ho bude uctívat a klanět se Mu, jako Jedinému Pravému Bohu. 

V tu samou noc, se biskupovi Platónovi, ve snu zjevil apoštol Matouš, který mu přikázal, aby vyšel na mořský břeh a našel tam jeho tělo. Na břeh potom přišel i Fulvián se svojí družinou. Schrána s tělem apoštola, která byla vynesena vlnou na břeh, byla potom s úctou přenesena do chrámu, který apoštol postavil.

Až tehdy poprosil Fluvián Matouše o odpuštění. Poté byl biskupem Platónem pokřtěn a dle Božího vnuknutí, mu bylo dáno jméno Matouš. Fulvián, nyní už Matouš, pak zcela změnil svůj život.

Vládu ve své zemi předal druhým, přijal kněžství a pokračoval v díle v osvěcování svého lidu, světlem Kristova Evangelia.

Po smrti biskupa Platóna se mu zjevil apoštol Matouš a nabádal ho, aby jako biskup, vedl etiopskou církev. Poté co přijal biskupství, svatý Matouš - Fulvián usilovně pracoval, aby se Boží Slovo co nejvíce šířilo a takto zdárně pokračoval v díle svého nebeského ochránce.

Poté, po dlouhém životě, který byl Bohu milým, sám odešel k Pánu a nyní, spolu se svatým apoštolem a evangelistou Matoušem, stojí předstoupeni před Božím trůnem, kde se za nás modlí k Pánu, abychom se i my, stali dědici věčného Božího království. Amen.