Životy Svatých

Svatý apoštol a evangelista Matouš

památka 16. / 29. listopadu

Byl apoštolem z dvanáctera. Do okamžiku, než byl obrácen ke Kristu, pracoval jako celník, výběrčí daní pro Řím. Když uslyšel hlas Ježíše Krista: „Pojď za mnou!“ (Mat 9, 9), opustil své místo a šel za Spasitelem.

Na počátku, když přijal blahodatné dary Ducha Svatého, šířil Boží slovo v Palestině. Na žádost Židů, kteří zůstali v Jeruzalémě, před odchodem k šíření Božího slova v dalších zemích, napsal Evangelium. Mezi knihami Nového Zákona, je Matoušovo Evangelium první. Bylo napsáno v hebrejštině (popř. v aramejštině). Slova a skutky Spasitele, v něm uvádí Matouš v souladu se třemi stránkami Kristovy služby: jako proroka a zákonodárce, Krále nad neviditelným i viditelným světem a Velekněze, který se obětuje za hříchy všech lidí.

Svatý apoštol Matouš, prošel s blahou zvěstí Evangelia Sýrii, Médii, Persii a Parthii. Svoji cestu apoštola, pak završil mučednickou smrtí v Etiopii.

Tato země, byla obývána lidem, divokým a hrubým. Svatý apoštol Matouš, zde svým kázáním obrátil ke Kristu několik modlářů, založil Církev a postavil chrám ve městě Mirmena a ustanovil v něm za biskupa, svého spolu poutníka na cestách, Platona.

Když se apoštol horlivě modlil k Bohu, aby se k němu Etiopané obrátili, v čase modlitby, se mu zjevil Pán v podobě chlapce, který mu dal žezlo. Přikázal, aby toto žezlo, postavil u dveří chrámu. Poté mu Pán řekl, že z tohoto žezla, vyroste strom, který bude přinášet plody a z jeho kořenů, bude vyvěrat pramen vody. Etiopané, kteří se omyjí v té vodě a okusí plody toho stromu, změní svou divokou povahu, stanou se laskavými a pokornými.

Když apoštol nesl toto žezlo k chrámu, na cestě potkal ženu a syna, vládce této země Fulviána, kteří byli posedlí nečistým duchem. Svatý apoštol, je jménem Ježíše Krista uzdravil a tento zázrak, obrátil k Pánu, mnoho pohanů.

Vládce země, však nechtěl, aby se jeho poddaní stali křesťany a přestali se klanět svým modlám. Obvinil apoštola z čarodějnictví a nařídil, aby ho zatkli a popravili.

Svatého Matouše, potom položili obličejem k zemi, pokryli ho dřívím a zapálili. Když se oheň rozhořel, všichni viděli, že oheň svatému Matouši neublížil.

Pak Fulvián nařídil, aby do ohně přidali dříví a vše zalili pryskyřicí, kolem dal potom ještě rozmístit dvanáct pohanských model. Plameny však tyto modly roztavily a Fulviána sežehly.

Vyděšený Etiopan se obrátil ke světci s prosbou o milost a skrze modlitbu apoštola, potom plamen utichl.

Tělo svatého apoštola zůstalo ohněm netknuto, sám apoštol, se poté pomodlil a předal ducha svého Pánu.

Vládce Fulvián, hořce litoval toho, co učinil, ale jeho pochyby ho neopustily. Přikázal, aby tělo svatého Matouše, bylo položeno do železné schrány a vhozeno do moře. Přitom Fulvián řekl, že když Bůh Matoušův, který zachránil jeho tělo před ohněm, zachrání jeho tělo i ve vodě, pak Ho bude uctívat a klanět se Mu, jako Jedinému Pravému Bohu. 

V tu samou noc, se biskupovi Platónovi, ve snu zjevil apoštol Matouš, který mu přikázal, aby vyšel na mořský břeh a našel tam jeho tělo. Na břeh potom přišel i Fulvián se svojí družinou. Schrána s tělem apoštola, která byla vynesena vlnou na břeh, byla potom s úctou přenesena do chrámu, který apoštol postavil.

Až tehdy poprosil Fluvián Matouše o odpuštění. Poté byl biskupem Platónem pokřtěn a dle Božího vnuknutí, mu bylo dáno jméno Matouš. Fulvián, nyní už Matouš, pak zcela změnil svůj život.

Vládu ve své zemi předal druhým, přijal kněžství a pokračoval v díle v osvěcování svého lidu, světlem Kristova Evangelia.

Po smrti biskupa Platóna se mu zjevil apoštol Matouš a nabádal ho, aby jako biskup, vedl etiopskou církev. Poté co přijal biskupství, svatý Matouš - Fulvián usilovně pracoval, aby se Boží Slovo co nejvíce šířilo a takto zdárně pokračoval v díle svého nebeského ochránce.

Poté, po dlouhém životě, který byl Bohu milým, sám odešel k Pánu a nyní, spolu se svatým apoštolem a evangelistou Matoušem, stojí předstoupeni před Božím trůnem, kde se za nás modlí k Pánu, abychom se i my, stali dědici věčného Božího království. Amen.