.jpg)
Svatá nová mučednice Zlata meglenská (♰ 1795)
památka 18. / 31. října v den její mučednické smrti a 13. / 26. října, v den památky jejího zázraku, který se roku 1912, udál ve městě Skopje
Život
svaté Zlaty (Chrysi) je znám z krátkého života svaté v řečtině, který v roce
1799 sepsal ctihodný Nikodém Svatohorec, který vycházel ze slov protoigumena
Timotea, který byl svědkem její mučednické smrti.
V tomto
životě, se pak píše, že svatá žila ve vesnici Slatina, v Meglenské oblasti (dnes
to je vesnice Chrysi v regionu Pella na severu Řecka). Pocházela z chudé
křesťanské rodiny a měla ještě tři další sestry.
Svatá
Zlata byla mírná a zbožná dívka, moudrá Kristovou moudrostí a zlatá nejen
jménem, ale i svým bohabojným srdcem. Od mládí se vyznačovala
mimořádnou silou charakteru, pevnou vírou v Krista, čistotou a krásou.
Když pak jednou tato dívka vyšla pro vodu,
chytili ji nějací nestydatí Turci a silou ji odvlekli k sobě domů. Tam ji jeden
z nich drze nabídl, aby se poturčila (přijala islám) a stala se jeho manželkou.
Na to však Zlata neohroženě odpověděla: „Věřím v Krista a jen jeho
znám jako svého Ženicha. Toho se nikdy nevzdám a neodřeknu se ho, i kdybyste mě
vystavili tisícům muk a na kusy mě rozsekali."
Když
se o tom,
co se stalo, dozvěděli její rodiče, hned za ní přišli i s jejími sestrami. Rodiče
ji řekli: „Dcero, smiluj se nad sebou i nad námi, nad svými rodiči i sestrami, zřekni
se přede všemi Krista jen slovy, abys byla šťastná, abychom byli šťastní mi
všichni. A Kristus, Kristus je milosrdný a takovýto hřích spáchaný v ohrožení
života ti odpustí."
Když
ji
to nešťastní rodiče říkali, plakali, slzy prolévali i její sestry a další
příbuzní. Avšak duše svaté Zlaty, která neměla strachu, nemohla být poražena
ďáblovými úklady. Svým rodičům Zlata odpověděla: „Když mi teď radíte,
abych se zřekla Krista, pravého Boha, nejste už mými rodiči, ani sestrami. Za
otce mám, Pána Ježíše Krista, za matku Bohorodici, a za sestry a bratry všechny
svaté“.
V životě
této svaté mučednice, se naplnilo to, co řekl svatý prorok David: „I kdyby mě
opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme (Ž 27,10)“. A také to, co
řekl sám Pán: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem
uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru
proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní
rodina (Mat 10, 34 - 36)“.
Potom
ji Turci uvrhli do vězení, kde byla po tři měsíce. Tehdy se v této vesnici nacházel
protoigumen athoského monastýru Stavronikita Timotheos, kterému Zlata předala
prosbu, aby se za ni modlil. Ten byl také pak svědkem její mučednické smrti. Zlatu
každý den vyváděli z vězeňské kobky ven a bičovali, dokud se její krví
nenasákla země.
Po
tomto mučení, byla Zlata pověšena hlavou dolů a dole pod ní zapálili oheň, aby
se udusila jeho kouřem. Avšak Pán byl se Zlatou a dodal jí sílu v jejím utrpení.
A když, Turci viděli její neústupnost, pověsili ji na strom a sekali do jejího
těla svými šavlemi, dokud nebyla celá rozsekána na malé kousky. Poté byla Zlata
tajně pohřbena.
Takto
18. / 31. října roku 1795, tato odvážná panna, odevzdala ducha svého Bohu a přesídlila
se do nebeských příbytků. V tento den, se také připomíná i její památka.
Druhá
její památka, se váže k roku 1912, kdy ve Skopji, vypuklo protiturecké povstání
a turecká armáda, dostala rozkaz zaútočit na město a zlikvidovat všechny jeho
obyvatele. Tehdy, 13. / 26. října se podle tradice, před vojáky zjevila dívka,
která je před bitvou povzbuzovala k odvaze a síle na duchu, což jim nakonec
pomohlo k vítězství nad Turky. V této dívce, pak vojáci poznali Zlatu meglenskou,
která kdysi sama trpěla od Turků. Po tomto zjevení, byla svatá velká mučednice
připočtena do zástupu svatých a na památku tohoto zázraku ve Skopji, se ustanovila
památka této svaté, také na 13. / 26. října.
.jpg)
