Životy Svatých

 Svatá nová mučednice Zlata meglenská (♰ 1795)

památka 18. / 31. října v den její mučednické smrti a 13. / 26. října, v den památky jejího zázraku, který se roku 1912, udál ve městě Skopje

Život svaté Zlaty (Chrysi) je znám z krátkého života svaté v řečtině, který v roce 1799 sepsal ctihodný Nikodém Svatohorec, který vycházel ze slov protoigumena Timotea, který byl svědkem její mučednické smrti.

V tomto životě, se pak píše, že svatá žila ve vesnici Slatina, v Meglenské oblasti (dnes to je vesnice Chrysi v regionu Pella na severu Řecka). Pocházela z chudé křesťanské rodiny a měla ještě tři další sestry.

Svatá Zlata byla mírná a zbožná dívka, moudrá Kristovou moudrostí a zlatá nejen jménem, ​​ale i svým bohabojným srdcem. Od mládí se vyznačovala mimořádnou silou charakteru, pevnou vírou v Krista, čistotou a krásou.

Když pak jednou tato dívka vyšla pro vodu, chytili ji nějací nestydatí Turci a silou ji odvlekli k sobě domů. Tam ji jeden z nich drze nabídl, aby se poturčila (přijala islám) a stala se jeho manželkou. Na to však Zlata neohroženě odpověděla: „Věřím v Krista a jen jeho znám jako svého Ženicha. Toho se nikdy nevzdám a neodřeknu se ho, i kdybyste mě vystavili tisícům muk a na kusy mě rozsekali."

Když se o tom, co se stalo, dozvěděli její rodiče, hned za ní přišli i s jejími sestrami. Rodiče ji řekli: „Dcero, smiluj se nad sebou i nad námi, nad svými rodiči i sestrami, zřekni se přede všemi Krista jen slovy, abys byla šťastná, abychom byli šťastní mi všichni. A Kristus, Kristus je milosrdný a takovýto hřích spáchaný v ohrožení života ti odpustí."

Když ji to nešťastní rodiče říkali, plakali, slzy prolévali i její sestry a další příbuzní. Avšak duše svaté Zlaty, která neměla strachu, nemohla být poražena ďáblovými úklady. Svým rodičům Zlata odpověděla: „Když mi teď radíte, abych se zřekla Krista, pravého Boha, nejste už mými rodiči, ani sestrami. Za otce mám, Pána Ježíše Krista, za matku Bohorodici, a za sestry a bratry všechny svaté“.

V životě této svaté mučednice, se naplnilo to, co řekl svatý prorok David: „I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme (Ž 27,10)“. A také to, co řekl sám Pán: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a ‚nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina (Mat 10, 34 - 36)“.

Potom ji Turci uvrhli do vězení, kde byla po tři měsíce. Tehdy se v této vesnici nacházel protoigumen athoského monastýru Stavronikita Timotheos, kterému Zlata předala prosbu, aby se za ni modlil. Ten byl také pak svědkem její mučednické smrti. Zlatu každý den vyváděli z vězeňské kobky ven a bičovali, dokud se její krví nenasákla země.

Po tomto mučení, byla Zlata pověšena hlavou dolů a dole pod ní zapálili oheň, aby se udusila jeho kouřem. Avšak Pán byl se Zlatou a dodal jí sílu v jejím utrpení. A když, Turci viděli její neústupnost, pověsili ji na strom a sekali do jejího těla svými šavlemi, dokud nebyla celá rozsekána na malé kousky. Poté byla Zlata tajně pohřbena.

Takto 18. / 31. října roku 1795, tato odvážná panna, odevzdala ducha svého Bohu a přesídlila se do nebeských příbytků. V tento den, se také připomíná i její památka.

Druhá její památka, se váže k roku 1912, kdy ve Skopji, vypuklo protiturecké povstání a turecká armáda, dostala rozkaz zaútočit na město a zlikvidovat všechny jeho obyvatele. Tehdy, 13. / 26. října se podle tradice, před vojáky zjevila dívka, která je před bitvou povzbuzovala k odvaze a síle na duchu, což jim nakonec pomohlo k vítězství nad Turky. V této dívce, pak vojáci poznali Zlatu meglenskou, která kdysi sama trpěla od Turků. Po tomto zjevení, byla svatá velká mučednice připočtena do zástupu svatých a na památku tohoto zázraku ve Skopji, se ustanovila památka této svaté, také na 13. / 26. října.