Památka dvě stě dvaceti dvou
nových mučedníků čínských (♰ 1900)
památka
10. / 23. června a 11. / 24. června
Tito
svatí noví mučedníci čínští, přijali smrt pro Krista, na přelomu května a
června roku 1900, během Boxerského povstání ¹, které tehdy zachvátilo Čínu.
Na
konci XIX. století, existoval v Číně tajný spolek bojových umění s názvem I-che-tchuan,
neboli „Pěst ve jménu míru a spravedlnosti“, jehož členové byli Evropany
nazýváni „boxeři“. Především pak v roce 1900, započalo toto hnutí, s podporou
císařovny vdovy Cch’-si, známé svým odporem k cizincům, s pronásledováním
křesťanů. Evropany, pak bylo toto nazváno Boxerským povstáním. Křesťané byli
považováni zodpovědní za všechna neštěstí, která tehdy postihla Čínu.
10.
června bylo v ulicích Pekingu přečteno provolání, které vyzývalo k vyhlazení
křesťanů a hrozilo trestem těm, kteří by se je jen odvážili skrývat. Další noc
členové organizace pochodovali se zapálenými pochodněmi všemi čtvrtěmi města.
Všichni pravoslavní křesťané, které I-che-tchuan mohl najít, byli následně zadržováni
ve svých domovech a mučením nuceni k tomu, aby se zřekli víry v Krista.
Mnozí
věřící tato hrozná mučení nevydrželi, a aby si zachránili život, zapálili
kadidlo před modlami a odřekli se tak od Krista. Mnozí jiní, však
svou víru odvážně vyznávali a snášeli kvůli tomu, strašná mučení. Těmto, pak „Boxeři“
vypálili domy, vyvedli je ven z města, kde byli v pohanském chrámu opětovně
mučeni a nakonec zabiti. Byla jim rozpárána břicha, usekány hlavy, nebo byli vhozeni
do ohně.
Takto,
s modlitbou na rtech, zemřel například učitel náboženství Pavel Wang Wen.
Učitelka Ruské Duchovní misie Ia Wen, byla dvakrát mučena, vždy přitom vyznávala
svou víru v Krista. Osmiletému chlapci Janovi, usekli ruce a pořezali hrudník.
Když se ho mučitelé zeptali, zda ho to bolí, odpověděl: „Není těžké trpět pro
Krista.“ „Boxeři“ poté Janovi usekli hlavu a jeho ostatky spálili v ohni.
Otec
Mitrofan Chang Yangji, první čínský kněz, který byl roku 1882 rukopoložen svt.Nikolajem, arcibiskupem japonským (♰ 1912) a, který neúnavně
sloužil v Ruské Duchovní misii ² po
dobu patnácti let, byl zabit spolu s většinou sedmdesáti křesťanů, žen a dětí,
kteří se ukryli v jeho domě poté, co byly zapáleny budovy Ruské Duchovní Misie.
Když přišli „Boxeři“ k otci Mitrofanovi a našli ho sedící na nádvoří domu,
rozbodali mu jeho hruď noži. Jeho ženě Taťáně a třiadvacetiletému synovi Izajášovi,
byly setnuty hlavy. Když byl mučen otec Mitrofan Chang Yangji, byly jeho
druhému synovi, sedmiletému Janovi, uříznuty prsty u nohou, nos a uši. Když ho
mučitelé nazvali synem démona, odpověděl: „Jsem věřící v Boha, a ne
učedník démonů!“ Izajášova snoubenka, devatenáctiletá Marie Shuan, přišla do
domu otce Mitrofana, protože se rozhodla zemřít společně s rodinou svého
snoubence. Když „Boxeři“ začali obkličovat dům, pomáhala ostatním uniknout přes
zeď. Poté dívka, sama odvážně předstoupila před obléhatele domu a obvinila je ze
zločinů a z vražd nevinných lidí. „Boxeři“ se ji pro její smělost neodvážili
zabít, poranili jí však ruce a nohy. Když „boxeři“ odešli, byla tato křesťanka
přemlouvána, aby i ona rychle utekla, ona však odpověděla: „Narodila jsem se u
chrámu Přesvaté Bohorodice a zde i zemřu!“ a zůstal tam, kde byl chrám. Také tam
brzy přišli vojáci a rebelové, a tato odvážná žena, tak zemřela jako mučednice.
Mezi
těmito blaženými mučedníky, byli i potomci obyvatel ruského Albazina, kteří v
roce 1685 přinesli světlo Kristova učení do Pekingu. Kliment Kui-Kin, Matouš
Hai-Tsuan, jeho bratr Vít, Anna Chui a mnoho dalších křesťanů, kteří se nebáli těch,
kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou (Mat 10,28), odvážně vyšli vstříc
mukám i smrti a modlili se k Pánu, aby osvítil jejich pronásledovatele a
odpustil jim hříchy.
V
roce 1901, kdy bylo podle svědectví příbuzných, sousedů a očitých svědků možné
sestavit seznam těch, kteří zahynuli a zapsat také okolnosti jejich smrti, bylo
zapsáno na 222 čínských mučedníků ³.
Téhož roku, pak tento seznam, zaslal archimandrita Inokentij (Figurovskij) Posvátnému
synodu se žádostí o připočtení těchto nových mučedníků Ruskou pravoslavnou
církví do zástupu svatých. Nejvyšším dekretem Posvátného synodu č. 2874 z 22.
dubna 1902, pak bylo ustanoveno činit památku těchto Nových Čínských mučedníků,
ve dnech 10. / 23. a 11. / 24. června.
Ostatky
svatých mučedníků, byly potom všem postupně shromažďovány na jednom místě v roce
1903, kdy se poprvé konala památka ke cti těchto čínských mučedníků. Jejich
svaté statky byly uloženy v kryptě nově postaveného chrámu k jejich
památce, v Pekingském chrámu Všech svatých mučedníků, na hlavním místě Duchovní
misie v Pekingu. Mnohé z těchto ostatků,
se zjevily netlenými.
V kryptě
tohoto chrámu, ostatky spočívaly až do roku 1956, kdy při přestavbě Pekingu a
výstavbě nového komplexu budov pro tamní velvyslanectví SSSR, byly ostatky
mučedníků znovu pohřbeny a uloženy do země, na ruském hřbitově za bránou
Andingmen. Následně byl však na místě tohoto hřbitova vybudován park Jezero
mládeže, jehož třetinu zabírá umělá nádrž.
Většina
ostatků nových mučedníků čínských, která byla znovu pohřbena na tehdejším
ruském hřbitově, tak dnes leží na dně této vodní nádrže.
Radujte
se přeslavní mučedníci Čínští,
kteří jste jako hvězdy jasné, na Východě
zazářili!
Tropar hlas 4.
Dvě
stě dvacet dva tvých mučedníků, Pane, kteří v království Čínském zazářili,
držíce jako štít Kristovu víru, nesklonili se před modlami. Strašné muky a smrt
proto přijali od svých krajanů, skrze ústa dítěte mučedníka přitom pějíce: utrpení
za Krista neměníme za nic, pro život dočasný, neboť si přejeme získat, život
věčný.
_______________
¹ Boxerské povstání
(1899 – 1901). Boxerské povstání, nebo také Povstání hnutí Yihetuan, bylo
proticizinecké, protikoloniální a protikřesťanské povstání v Číně v letech 1899
a 1901, ke konci vlády dynastie Čching. Nejdůležitějším z hnutí, které
povstalo proti kolonizaci Číny, se jmenovalo I-che-tchuan, neboli „Pěst ve
jménu míru a spravedlnosti“. Odtud byl odvozen i název „Boxerské povstání“. Mnoho
jejích členů praktikovalo čínská bojová umění, která v té době byla pojmenována
jako „čínský box“, odtud i název Boxerské povstání.
² Ruská duchovní misie v Pekingu.
Církevně-politické zastoupení Ruské pravoslavné církve a státu, které
existovalo v Pekingu v období od 17. až do 20. století. První svědectví o
pravoslavných v Číně pochází z roku 1685. A již na počátku XVIII. století byla
dekretem cara Petra Velikého založena v Pekingu Ruská Duchovní misie. Na
začátku XX. století čítala pravoslavná církevní obec v Pekingu několik stovek
lidí. Téměř všichni, však byli umučeni během povstání boxerů proti zahraničnímu
vměšování do čínské ekonomiky, domácí politiky a náboženského života v letech
1899 a 1901. V roce 1902, byla ustanovena Pekingská eparchie (čínsky 北京教区).
Kanonické, strukturální a teritoriálně-administrativní rozdělení Čínské
pravoslavné církve, která byla činná v letech 1902-1966. Po zesnutí biskupa
Pekingského a Čínského Vasilija Yao († 1962) nebyla biskupská katedra v Číně
již obsazena.
³ Seznam pravoslavných křesťanů
zabitých v Číně v roce 1900 (sestaven podle svědectví příbuzných těchto
zabitých křesťanů, sousedů a očitých svědků):
Seznam jmen mučedníků rusky
Seznam jmen mučedníků anglicky
Pronásledování a mučení pravoslavných
křesťanů,
během Čínské kulturní revoluce ¹
V roce
1966 během tzv. Čínské kulturní revoluce, vtrhly ráno 23. srpna, Charbinské
Rudé gardy ², s bubny, křikem a
tancem, do chrámu svatého Mikuláše v Charbinu ³. Věřící, kteří rychle přiběhli do svého chrámu, uviděli jak chrám,
tak i chrámové nádvoří, je zcela naplněno stoupenci Rudé gardy.
Někteří
z nich vylezli na střechu katedrály, aby tam umístili rudé prapory, jiní pak vynášeli
z chrámu svaté ikony, chrámové korouhve a liturgické nádoby, které házeli do
obrovských ohňů před chrámem. Na těchto ohních byly spáleny všechny ikony tohoto
katedrálního chrámu, včetně i velké svatyně města - divotvorného obrazu svatého
Mikuláše, který se dříve nacházel v kapli na městském nádraží.
Stejně,
byly spáleny také ikony z chrámů svatého Alexeje a Matky Boží v čest její
ikony Iverské. Během pálení ikon Rudé gardy zvonily na chrámové zvony po dobu
tří dnů. V některých parcích a dělnických klubech, pak byly další ikony
„vystaveny“ pro jejich veřejné znesvěcení.
24.
srpna začala demontáž střechy a stěn katedrály. Nejprve pomocí požárních žebříků
rozebrali hlavní střechu a poté okolní střechy a kopule chrámu. Poté přistoupili
k boření dřevěných stěn chrámu.
27.
srpna, v předvečer svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice, nezbylo z katedrálního
chrámu, už nezbylo nic, kromě jeho základů. Na místě zbořeného chrámu, pak byl
postaven vysoký pomník věnovaný „Bojovníkům kulturní revoluce“.
Poté,
co byl uzavřen chrám Matky Boží v čest její ikony Iverské, byla v něm
zřízena krejčovská dílna. Svato Sofijský chrám byl přeměněn na dělnickou
ubytovnu. Chrám svatého Alexeje, byl přestaven na jídelnu a sklad potravin. V mužském
monastýru Kazaňské ikony Matky Boží, byl zřízen závod na výrobu desek
z lisovaných hoblin. Všechny další chrámy, které se nacházely na
zastávkách železniční trati, byly zavřeny už v roce 1958.
Během
dnů řádění Rudých gard, trpělo i pravoslavné duchovenstvo. Kněží byli oblečeni
do šaškovských hábitů, jejich tváře byly pomazány sazemi, byli ověšeni plakáty
s rouhačskými a výsměšnými nápisy, dávali jim do rukou kříže a takto je vodili
ulicemi. Byli biti, dav jim nadával a posmíval se jim a pravoslavným svatyním.
Nejvíce
ze všech, pak vytrpěl, protojerej Stefan Yu (♰ 1970), který byl posledním představeným chrámu svatého
Alexeje v Charbinu. Před jeho chrámem, byl tehdy vystavěn výsměšný trůn,
na který byly vysypány ostré kameny, tam musel na kolenou stát otec Stefan. Byl
oblečen do šaškovského hábitu a na hlavu mu nasadili čepec naplněný kovovými
hoblinami. Obličej mu pomazali sazemi. Poté byl po dva dny otec Stefan na
veřejnosti bit dřevěným kladivem do hlavy, do ramen byl tlučen ocelovými
holemi, plivali na kříž, co držel. Když už byl polomrtvý, byl převezen do
vězeňské nemocnice. Poté, co ho trochu ošetřili, byl ve vězení, ve věku
čtyřiceti pěti let, zastřelen. Ostatky tohoto nového mučedníka spočívají na pravoslavném
hřbitově v Huangshan poblíž Charbinu. Ostatní duchovenstvo, které nebylo
umučeno či zabito, bylo po veřejném ponížení před národem, odsouzeno k dlouhým
trestům, k práci v dolech a lomech.
__________
¹ Čínská kulturní revoluce
(plným názvem Velká proletářská kulturní revoluce) byla politická kampaň
oficiálně rozpoutaná v ČLR mezi lety 1966 a 1969 vůdcem KS Číny Mao Ce-tungem.
Její vliv však trval až do Maovy smrti roku 1976. Během kulturní revoluce mělo
dojít k velkým změnám ve společnosti a k její modernizaci. Odhady o počtu obětí
na životech se liší od statisíců popravených lidí po desítky milionů (při
zahrnutí sebevražd, hladomoru a jiných příčin smrti). Kulturní revoluce
přivodila rozvrat ekonomiky a obrovské ztráty na kulturním dědictví. Kulturní
revoluce je proto v současnosti považována za jedno z nejnešťastnějších období
moderních čínských dějin.
² Rudé gardy. Byla
čínská mládežnická organizace v době kulturní revoluce. Rudé gardy byly
založeny v květnu 1966 na pekingské střední škole Čching-chua Ta-süe Fu-šu
Čung-süe. Organizátorkou Rudých gard byla profesorka Pekingské univerzity Nie
Jüan-c'. Gardy se šířily po celé zemi, kritizovaly vedení škol za konzervativní
názory a dožadovaly se většího vlivu mladých na řízení společnosti, k agitaci
využívaly velké ručně psané plakáty zvané ta-c'-pao. V srpnu 1966 podpořil Rudé
gardy Mao Ce-tung, pro kterého byly masy oddaných mladých lidí ideálním
nástrojem v boji proti jeho mocenským konkurentům. Zfanatizované oddíly
mládeže, v zelených uniformách s rudými páskami na rukávech,
terorizovali obyvatelstvo, a ničily kulturní památky. Gardisté, mezi nimiž
byly i desetileté děti, obviňovali své učitele, vlastní rodiče i vysoké
funkcionáře z „kontrarevolučních názorů“, oběti Rudých gard, byly ponižovány,
mučeny a mnohdy i bez soudu zabíjeny. Počet gardistů údajně přesáhl jedenáct
milionů. V důsledku počínání Rudých gard zavládl v zemi chaos. Jednotlivé
frakce gardistů bojovaly mezi sebou navzájem a mnohdy se obracely i proti
armádě. Proto byl v únoru 1967 zahájen projekt posílání nejhorlivějších
gardistů na venkov. Vliv Rudých gard postupně slábl, od září 1967 byli zatýkáni
a popravováni gardisté, kteří odmítali ukončit svoji činnost. V červenci 1968
byly Rudé gardy definitivně rozpuštěny.
³ Chrám svt. Mikuláše.
Byl dřevěný pravoslavný chrám v Charbinu v Číně, který se nacházel v centru na
Katedrálním, a byl jedním z hlavních symbolů ruského Charbinu. Od roku 1922 byl
katedrálním chrámem Charbinsko – Mandžuské eparchie, která byla do roku 1945
součástí Ruské pravoslavné církve v zahraničí, poté se nacházela ve Východoasijském
exarchátu Moskevského patriarchátu, v letech 1957 až 1966, pak byla součástí
Čínské pravoslavné církve. Ve dnech 23. – 24. srpna 1966 byl tento katedrální
chrám zničen Rudými gardami.