Svt. Gatián z Tours

památka 18. / 31. prosince

Svatého Gatiána (Gatianus, Catianus, Gatien, Cassien, Gaziano, Graziano), zmiňuje svt. Řehoř z Tours, ve svých Dějinách Franků (Historia Francorum - Kronika Franská) jako jednoho ze sedmi misionářů¹, které svt. Fabián², papež římský († 250) vyslal, aby šířili Kristovo Evangelium v Gálii. Ještě předtím, jako misionář v Gálii působil svt. Irinej Lyonský, který působil ve městě Lugdun – Lyon.

Svt. Gatián se věnoval šíření křesťanství v Tours půl století, hlásal blahou zvěst Kristova Evangelia navzdory velkému nepřátelství pohanů. Podařilo se mu shromáždit kolem sebe skupinu věřících, kteří následovali jeho příkladu, šířili dále Boží slovo a zakládali chrámy.  Svatý Gatián, vynikal skromností, laskavostí, moudrostí a trpělivostí, se kterou snášel i různé úklady od nepřátel víry. Byl vytrvalý v modlitbě a půstu a takto vlastním příkladem, získával pro Krista srdce lidí.

Zesnul v pokoji ve IV. století, při jeho zesnutí, už byla místní křesťanská obec v Tours silná a soběstačná. Měla i svůj hřbitov a nemusela se bát útoků pohanů.

Ve svém díle Sláva vyznavačů (De gloria confessorum), svt. Řehoře z Tours píše, že když jednoho dne, přišel ke hrobu svt. Gatiána svt. Martin Milosrdný, kterého on velmi ctil, mluvil s ním, jako s živým a dostal od něj požehnání.

___________________________

¹ Sedm misionářů, vyslal Svt. Fabián, papež římský († 250), aby šířili Kristovo Evangelium v Gálii. Vyslal svt. Saturnina, který přijal mučednictví v Toulouse, svt. Gatiána, který odešel do Tours, svt. Trofimuse do Arelatu (Arles), svt. Pauluse – Sergiuse do Narbornie, svt. Dionýsia (Diviš) do Lutetia (Paříže), svt. Austremona do Clermontu a svt. Marciála do Limoges. 

² Svt. Fabián, papež římský († 250). Památka 5. / 18. srpna a 20. ledna / 2. února. Dvacátý papež římský, mučedník. Byl jedním z prvních mučedníků za vlády císaře Decia po vydání jeho nařízení, podle kterého všichni obyvatelé říše museli vykonat oběť tradičním římským bohům, který přikazoval všem římským občanům uctívat pohanské bohy a který takto křesťany odsuzoval na smrt. 20. ledna / 2. února, se připomíná den jeho mučednické smrti. Jeho svaté ostatky se nachází v bazilice svaté Praxedy (Basilica di Santa Prassede) v Římě.

 

 Svatý prorok Daniel

a tři mládenci Ananiáš, Azariáš a Misail

památka 17. / 30. prosince

Šest set let před Kristovým Narozením, dobyl Jeruzalém babylonský král. Jeruzalémský chrám, zbudovaný králem Šalomounem, byl zničen a mnoho izraelského lidu bylo zajato. Mezi zajatci byli urození mladíci Daniel, Ananiáš, Azariáš a Misail. Babylonský král Nebukadnesar II. (Nabuchodonozor) nařídil, aby byli na jeho dvoře vychováváni v přepychu a učeni chaldejské moudrosti. Mladíci však, přes všechna pokušení, dodržovali přikázání své víry, odmítali veškerý přepych, vedli odříkavý způsob života, jedli jen zeleninu a pili jen vodu. Hospodin jim dal moudrost a svatému Danielovi, dar jasnozřivosti a výkladu snů.

Svatý prorok Daniel, v posvátné úctě, zachovával a ochraňoval víru v Jediného Boha, doufajíce na Jeho všemocnou pomoc, svojí moudrostí, předčil všechny chaldejské hvězdáře i mágy, přitom byl však v přátelství s Nebukadnesarem.

Jednoho dne se stalo, že měl Nebukadnesar zvláštní sen, který ho velmi ohromil, když se však probudil, už zapomněl, co ve snu viděl. Babylonští mudrci nebyli schopni zjistit, o čem se královi snilo. Tehdy svatý prorok Daniel, přede všemi oslavil moc pravého Boha, který mu zjevil nejen obsah králova snu, ale i jeho prorocký význam. Daniel byl poté, králem povýšen do hodnosti vládce Babylonu.

Brzy na to, nařídil král Nebukadnesar vztyčit zobrazení sebe v podobě obrovské sochy, které musela být projevována božská úcta. Za to, že tuto sochu odmítli uctívat Ananiáš, Azariáš a Misail, byli tito tři mladíci uvrženi svázaní do rozpálené ohnivé pece. Pec byla nadmíru vytopena, sedmkrát víc, než se obvykle vytápěla a ony muže, kteří tam tyto tři mladíky vynesli, usmrtil plamen ohně. Svatí mladíci, však v peci kráčeli uprostřed plamene, modlili se k Pánu a zpívali mu chvály. Objevil se totiž anděl Páně a ochladil plamen pece a mladíci tak zůstali nezraněni. Když to král viděl, přikázal jim, aby vyšli, a obrátil se k pravému Bohu (Dan 3, 1-28).

Za vlády krále Balšazara (Bél-šar-usur, byl korunní princ a syn posledního novobabylonského krále Nabonida) vyložil svatý Daniel tajemný nápis „Mene mene tekel ú-parsín“, který se objevil na zdi paláce během hostiny a předznamenával pád babylonského království (Dan 5, 16 – 28).

Poté za vlády perského krále Dareiose I., byl svatý Daniel pomluven nepřáteli a svržen do jámy s hladovými lvy, ti se ho však nedotkli a Daniel zůstal nezraněn. Král Dareios I., se nad Danielem radoval a přikázal uctívat Danielova Boha v celém jeho království, „neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce.“ (Dan 6, 13 – 28).

Svatý prorok Daniel, hluboce truchlil pro svůj lid, který snášel spravedlivý trest za množství hříchů a nepravostí, za přestoupení Božích přikázání, tíživé babylonské zajetí a zničení Jeruzaléma. Takto se obracel a modlil k Bohu: „ Nakloň, můj Bože, své ucho a slyš, otevři své oči a viz, jak jsme zpustošeni my i město, které se nazývá tvým jménem. Vždyť ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování.“ (Dan 9,18). Svatému proroku, který byl spravedlivý životem a modlitbou a který vykoupil nepravost svého lidu, byl zjeven osud Izraelského lidu i osud celého světa.

Při výkladu snu krále Nebukadnesara, prorok Daniel oznamoval království, které střídají jedno druhé. Oznámil pak i majestátnost a velkolepost posledního Království – Království Pána našeho Ježíše Krista (Dan 2, 44).

Za doby vlády velkokrále Kýrose, se svatý Daniel za svůj lid velmi přimlouval, Kýros, který si ho velmi vážil, vyhlásil zajatcům svobodu.

Svatý prorok Daniel, zemřel v zajetí v Babylóně, kdy se dožil vysokého věku, předtím vykonal mnoho zázraků, stejně takt i svatí Ananiáš, Azariáš a Misail.

Avšak podle mínění svt. Cyrila Alexandrijského, byli svatí Daniel, Ananiáš, Azariáš a Misail na příkaz perského velkokrále Kambýsese popraveni a zemřeli jako mučedníci.

Svatý prorok Ageus

památka 16. / 29. prosince

Svatý prorok Ageus, pocházel z kmene Lévi¹ a narodil se v babylonském zajetí². Z babylonského zajetí se vrátil do Jeruzaléma ještě jako mladý, zde pak se svatým prorokem Zachariášem prorokoval třicet šest let. Oba žili 500 let před vtělením Krista. Svatý prorok Ageus žil v době stavby druhého jeruzalémského chrámu³, postaveného na místě prvního Šalamounova chrámu.

Stavbu tohoto chrámu po návratu z babylonského zajetí učinil Zerubábel⁴, vůdce Židů, kterého do jejich vlasti propustil perský král Kýros II., který ho jmenoval vládcem Judeje.

Stavba chrámu, však byla spojena s velkými obtížemi, protože této stavbě bránili Samaritáni, jejichž účast na stavbě chrámu zase odmítali Židé, kteří chtěli zachovat čistotu a nedotknutelnost bohoslužby ode všeho nečistého, pohanského. Tehdy Samaritáni podplatili vůdce některých perských oblastí, kteří pak pomlouvali Židy u perského dvora.

Hlavní překážkou k úspěšné stavbě tohoto Druhého chrámu, však bylo především to, že někdejší horlivost Židů ochladla. Zaměřili se na světské věci, ​​začali stavět a zdobit své vlastní domy, v domnění, že ještě nedozrál čas ke stavbě Božího domu, předkládali i jiné další výmluvy, aby ospravedlnili tuto svoji lehkomyslnost.

A právě v této době posílá Hospodin k Židům proroka Agea s hrozbami a pokáráním, také však, ale s příslibem Hospodinovi pomoci. Svatý prorok přichází s proroctvím o důležitosti, majestátnosti, znamenitosti a velebnosti druhého chrámu.

S Boží pomocí a také s pomocí a přispěním proroků Agea a Zachariáše, Zerubábel překonal úklady nepřátel i lenost a netečnost Židů a chrám, započatý v roce 520 před Kristem, byl dokončen roku 516, v šestém roce vlády perského krále Dareiose I. „Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.“ (Zach 4,9). Všechna slova proroka Agea o stavbě chrámu jsou na čtyřech místech Knihy Ageus (Ag 1, 2–15, 2,1–9,10–19,20–23).

V těchto slovech, prorok podněcuje lid ke stavbě chrámu, odsuzuje bezstarostnost a lehkomyslnost židovského lidu. Jeho nedbalost o dům Boží, poukazuje na marnost všech jeho skutků kvůli této jeho nedbalosti, ukazuje také na neplodnost země a jiné další Boží tresty. Probouzí lid z jeho nicnedělání a netečnosti, podněcuje ho ke stavbě chrámu s ujištěním o přítomnosti a záštity Boží, v tomto Božím díle. Ujišťuje lid o vznešenosti a přednostech nového chrámu, jeho nezbytnosti pro židovský lid, spolu s příslibem Božího požehnání, při splnění Jeho vůle.

Prorok také velkolepě zobrazuje budoucí slávu tohoto chrámu a následného zřízení neměnného a neotřesitelného království na zemi, království Kristova: „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů.“ (Ag 2, 6-9).

Ještě jedno slovo Hospodinovo k Ageovi: „Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Otřesu nebem i zemí. Podvrátím trůny všech království a zlomím sílu království pronárodů, převrátím vůz i s těmi, kteří na něm jezdí, klesnou koně i s jezdci, každý padne mečem svého bratra. V onen den, je výrok Hospodina zástupů, vezmu tebe, svého služebníka, Zerubábeli, synu Šealtíelův, je výrok Hospodinův, a učiním tě pečetním prstenem, neboť jsem tě vyvolil, je výrok Hospodina zástupů.“ (Ag 2, 21 – 23)

Po své smrti, byl svatý Ageus, pohřben se ctí, poblíž kněžských hrobů, protože pocházel z kněžského rodu. Byl mužem dokonalým v ctnosti, jako slavný a velký prorok, byl všemi milován a ctěn.

___________

 

¹ Kmen Lévi (hebrejsky לֵוִי‎‎, Levi).  Česky také Léví, Leví nebo Levi, je jméno třetího Jákobova (Jákob zvaný Izrael je třetí praotec izraelského národa. Jákob byl synem Izáka a Rebeky a otcem dvanácti, z nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele) syna, kterého mu porodila manželka Lea (Gen 29, 34). Lévi, se usadil spolu s Jákobem v Egyptě, kde i umřel ve věku 137 let (Ex 6, 16). Jménem tohoto syna se nazývá jeden z izraelských kmenů, jeho příslušníci jsou označování jako Levité (Joz 13, 14).

² Babylonské zajetí. Když Chaldejský král Nebukadnesar II. (Nabuchodonozor) v roce 587 před Kristovým Narozením dobyl Jeruzalém, zcela ho zničil. Významní občané s rodinami (od 14 do 18 tisíc lidí) byli poté odvedeni jako zajatci do hlavního města Chaldejců - Babylonu. Židé zůstali v zajetí až do roku 538, kdy král Médů a Peršanů Kýros II., který svrhl chaldejské království, vrátil zajaté Židy (asi 40 000 mužů) do jejich vlasti. Poté následovalo období dlouhé obnovy Jeruzaléma, spojené s obnovou náboženského života v Judsku.

³ Svatý prorok Zachariáš (památka 8. / 21. února), je jedním z dvanácti malých starozákonních proroků. Narodil se v babylonském zajetí. Po svém návratu ze zajetí přispěl k mravní obrodě lidu. Prorokovi patří starozákonní kniha nesoucí jeho jméno (Kniha proroka Zachariáše) a zaujímá předposlední místo mezi prorockými knihami.

³ Druhý chrám je označení pro jeruzalémský chrám, který stál na Chrámové hoře od roku 516 před Kristovým Narozením do roku 70 po Kristově Narození. Po návratu z babylonského zajetí byl náboženským centrem židovského národa a místem přinášení obětí, které skončilo jeho zničením. Zachovala se jen část vnější opěrné zdi z doby jeho pozdějšího rozšíření, která se nazývá Zeď nářků. Označení chrámu odkazuje na Babyloňany zničený První, neboli Šalomounův chrám, zbudovaný králem Šalomounem, v letech 970–931 před Kristovým Narozením, na Chrámové hoře.

⁴ Zerubábel, byl vůdce izraelského lidu při návratu z babylonského zajetí. Byl vnukem předposledního judského krále Jójakína a posledním v řadě známých potomků krále Davida. Byl správcem judské provincie perské říše, která po dobytí Babylonu, roku 539 před Kristovým Narozením, umožnila návrat izraelitů do Judska. Zerubábel postavil druhý Jeruzalémský chrám, který nahradil zničený chrám Šalomounův. Je zmíněn v Listině rodu Ježíše Krista, Mat 1, 13.

 

Svt. mučedník Eleutherus, biskup Ilýrijský¹

a jeho matka mučednice Anthia

památka 15. / 28. prosince

Světitel Eleutherus (Eleutherius, Eleutherios, Liberalis či Liberator, slovansky Jelevferij, jméno znamená svobodný, osvobozující), se narodil v Římě, v rodině konzula Eugenia a jeho ženy Anthiy. Po předčasné smrti otce, se Anthia společně s malým synem připojila k rostoucí křesťanské komunitě a materiálně pomáhala nevelké skupině učedníků svatého apoštola Pavla.

Eleutherovi se dostalo dobrého vzdělání, on sám, se však rozhodl pro službu Církvi. Nejprve byl rukopoložen na diákona, poté i na kněze, ve dvaceti letech byl svatý Eleutherus, svt. Anicetem (Anikita), biskupem římským (památka 17. / 30. dubna), ustanoven biskupem Ilýrijským. Nejprve byl vyslán sloužit do města Troia v Apulii. Poté byl ve městě Avlonas (dnes město Vlora, v jihozápadní Albanii), na jeho cestách jej doprovázela i jeho matka Anthia.

Brzy se po celé Ilýrii a Epiru, roznesla zpráva o mladém biskupovi, který svou zbožností a modlitbou, činil zázraky, pomáhal potřebným a mnohé obracel ke Kristu. Jeho známost se stala tak velká, že se kvůli tomu začal znepokojovat římský úřad a snažil se mu bránit v jeho biskupské službě. Nakonec byl z příkazu císaře Hadriána zatčen.

Jeden ze setníků jménem Felix, který ho přišel, zatknout, to učinil v  okamžiku, když měl Eleutherus kázání v chrámu. Setník, který si vyslechl toto jeho kázání, si poté přál následovat Krista a přijmout svatý křest. Potom co byl tento setník pokřtěn, tak na naléhání samotného Eleuthera, přivedl biskupa do Říma.

V Římě byl svt. Eleutherus mučen, na mučení pak dohlížel prefekt Koribos. Ten však, když spatřil, že svatý zůstal nezraněn poté, co byl ponořen do vroucího oleje, mučen na rozžhaveném roštu a uzavřen do horké pece, rozhodl se, že chce být také křesťanem. Po všech mučeních, byl biskup Eleutherus popraven. Spolu s ním byl popraven také setník Felix, prefekt Koribos a ještě několik dalších křesťanů, obrácených na víru Eleutherem.

Jeho matka Anthia, stála nad tělem svého syna a modlila se. Poté byla i ona uvězněna a následně jí byla setnuta hlava. To se událo okolo roku 121, po Kristově narození.

Podle tradice, byly svaté ostatky mučedníků Anthiy a svt. Eleuthera převezeny místními křesťany do Avlony.

V Římské církvi se památka světitele a mučedníka, připomínala 18. dubna / 1. května, v den, který byl považován za den jejich mučednické smrti. Pravoslavná Církev, si památku těchto mučedníků připomíná 15. / 28. prosince. V den, kdy byl v Konstantinopoli za vlády císaře Arcadia (395 - 408) vysvěcen chrám svatých Eleuthera a Anthiy.

__________________

¹ Ilýrie, je starověký název západní části Balkánského poloostrova, kterou obývali Ilyrové. Ilyrové, byl starověký národ indoevropského původu, zahrnující obyvatelstvo dnešní jižní a střední Dalmácie, Bosny, Černé Hory, Albánie a Epiru.