Životy Svatých

Svatý prorok Ageus

památka 16. / 29. prosince

Svatý prorok Ageus, pocházel z kmene Lévi¹ a narodil se v babylonském zajetí². Z babylonského zajetí se vrátil do Jeruzaléma ještě jako mladý, zde pak se svatým prorokem Zachariášem prorokoval třicet šest let. Oba žili 500 let před vtělením Krista. Svatý prorok Ageus žil v době stavby druhého jeruzalémského chrámu³, postaveného na místě prvního Šalamounova chrámu.

Stavbu tohoto chrámu po návratu z babylonského zajetí učinil Zerubábel⁴, vůdce Židů, kterého do jejich vlasti propustil perský král Kýros II., který ho jmenoval vládcem Judeje.

Stavba chrámu, však byla spojena s velkými obtížemi, protože této stavbě bránili Samaritáni, jejichž účast na stavbě chrámu zase odmítali Židé, kteří chtěli zachovat čistotu a nedotknutelnost bohoslužby ode všeho nečistého, pohanského. Tehdy Samaritáni podplatili vůdce některých perských oblastí, kteří pak pomlouvali Židy u perského dvora.

Hlavní překážkou k úspěšné stavbě tohoto Druhého chrámu, však bylo především to, že někdejší horlivost Židů ochladla. Zaměřili se na světské věci, ​​začali stavět a zdobit své vlastní domy, v domnění, že ještě nedozrál čas ke stavbě Božího domu, předkládali i jiné další výmluvy, aby ospravedlnili tuto svoji lehkomyslnost.

A právě v této době posílá Hospodin k Židům proroka Agea s hrozbami a pokáráním, také však, ale s příslibem Hospodinovi pomoci. Svatý prorok přichází s proroctvím o důležitosti, majestátnosti, znamenitosti a velebnosti druhého chrámu.

S Boží pomocí a také s pomocí a přispěním proroků Agea a Zachariáše, Zerubábel překonal úklady nepřátel i lenost a netečnost Židů a chrám, započatý v roce 520 před Kristem, byl dokončen roku 516, v šestém roce vlády perského krále Dareiose I. „Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí. I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.“ (Zach 4,9). Všechna slova proroka Agea o stavbě chrámu jsou na čtyřech místech Knihy Ageus (Ag 1, 2–15, 2,1–9,10–19,20–23).

V těchto slovech, prorok podněcuje lid ke stavbě chrámu, odsuzuje bezstarostnost a lehkomyslnost židovského lidu. Jeho nedbalost o dům Boží, poukazuje na marnost všech jeho skutků kvůli této jeho nedbalosti, ukazuje také na neplodnost země a jiné další Boží tresty. Probouzí lid z jeho nicnedělání a netečnosti, podněcuje ho ke stavbě chrámu s ujištěním o přítomnosti a záštity Boží, v tomto Božím díle. Ujišťuje lid o vznešenosti a přednostech nového chrámu, jeho nezbytnosti pro židovský lid, spolu s příslibem Božího požehnání, při splnění Jeho vůle.

Prorok také velkolepě zobrazuje budoucí slávu tohoto chrámu a následného zřízení neměnného a neotřesitelného království na zemi, království Kristova: „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů.“ (Ag 2, 6-9).

Ještě jedno slovo Hospodinovo k Ageovi: „Řekni judskému místodržiteli Zerubábelovi: Otřesu nebem i zemí. Podvrátím trůny všech království a zlomím sílu království pronárodů, převrátím vůz i s těmi, kteří na něm jezdí, klesnou koně i s jezdci, každý padne mečem svého bratra. V onen den, je výrok Hospodina zástupů, vezmu tebe, svého služebníka, Zerubábeli, synu Šealtíelův, je výrok Hospodinův, a učiním tě pečetním prstenem, neboť jsem tě vyvolil, je výrok Hospodina zástupů.“ (Ag 2, 21 – 23)

Po své smrti, byl svatý Ageus, pohřben se ctí, poblíž kněžských hrobů, protože pocházel z kněžského rodu. Byl mužem dokonalým v ctnosti, jako slavný a velký prorok, byl všemi milován a ctěn.

___________

 

¹ Kmen Lévi (hebrejsky לֵוִי‎‎, Levi).  Česky také Léví, Leví nebo Levi, je jméno třetího Jákobova (Jákob zvaný Izrael je třetí praotec izraelského národa. Jákob byl synem Izáka a Rebeky a otcem dvanácti, z nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele) syna, kterého mu porodila manželka Lea (Gen 29, 34). Lévi, se usadil spolu s Jákobem v Egyptě, kde i umřel ve věku 137 let (Ex 6, 16). Jménem tohoto syna se nazývá jeden z izraelských kmenů, jeho příslušníci jsou označování jako Levité (Joz 13, 14).

² Babylonské zajetí. Když Chaldejský král Nebukadnesar II. (Nabuchodonozor) v roce 587 před Kristovým Narozením dobyl Jeruzalém, zcela ho zničil. Významní občané s rodinami (od 14 do 18 tisíc lidí) byli poté odvedeni jako zajatci do hlavního města Chaldejců - Babylonu. Židé zůstali v zajetí až do roku 538, kdy král Médů a Peršanů Kýros II., který svrhl chaldejské království, vrátil zajaté Židy (asi 40 000 mužů) do jejich vlasti. Poté následovalo období dlouhé obnovy Jeruzaléma, spojené s obnovou náboženského života v Judsku.

³ Svatý prorok Zachariáš (památka 8. / 21. února), je jedním z dvanácti malých starozákonních proroků. Narodil se v babylonském zajetí. Po svém návratu ze zajetí přispěl k mravní obrodě lidu. Prorokovi patří starozákonní kniha nesoucí jeho jméno (Kniha proroka Zachariáše) a zaujímá předposlední místo mezi prorockými knihami.

³ Druhý chrám je označení pro jeruzalémský chrám, který stál na Chrámové hoře od roku 516 před Kristovým Narozením do roku 70 po Kristově Narození. Po návratu z babylonského zajetí byl náboženským centrem židovského národa a místem přinášení obětí, které skončilo jeho zničením. Zachovala se jen část vnější opěrné zdi z doby jeho pozdějšího rozšíření, která se nazývá Zeď nářků. Označení chrámu odkazuje na Babyloňany zničený První, neboli Šalomounův chrám, zbudovaný králem Šalomounem, v letech 970–931 před Kristovým Narozením, na Chrámové hoře.

⁴ Zerubábel, byl vůdce izraelského lidu při návratu z babylonského zajetí. Byl vnukem předposledního judského krále Jójakína a posledním v řadě známých potomků krále Davida. Byl správcem judské provincie perské říše, která po dobytí Babylonu, roku 539 před Kristovým Narozením, umožnila návrat izraelitů do Judska. Zerubábel postavil druhý Jeruzalémský chrám, který nahradil zničený chrám Šalomounův. Je zmíněn v Listině rodu Ježíše Krista, Mat 1, 13.