Ctihodný Efrém Syrský
(památka dle církevního kalendáře 28. ledna /
dle světského 10. února)
Ctihodný Efrém Syrský, Učitel pokání, se narodil
v Sýrii v křesťanské rodině chudých rolníků na počátku 4. stol. za
časů císaře Konstantina Velikého.
Své mládí prožil velmi bouřlivě, byl velmi
prchlivý a vznětlivý, často se hádal i pral, až jedenkráte se stalo, že skrze Boží
prozřetelnost Boží byl poučen, a své kroky poté nasměroval na cestu pokání a
spásy. Stalo se totiž, že byl nespravedlivě obviněn z krádeže ovce, a byl proto
vsazen do vězení. Ve vězení uslyšel ve snu hlas, který jej pozval k pokání
a správnému životu. Nakonec byl ospravedlněn a z vězení propuštěn.
Probudilo se v něm hluboké pokání a odešel
do nedalekých hor, kde se stal poustevníkem. Stal se učedníkem ctih. Jákoba,
biskupa nisibijského (13. ledna/26. ledna)
po dobu 14 let až do blaženého zesnutí ctihodného.
Poté, co byla Nisibije obsazena roku 363
Peršany, ctih. Efrém opustil své dosavadní místo duchovního života a usídlil se
v monastýru poblíž města Edessa (dnes
Şanlıurfa v Turecku). Zde se duchovně sblížil se ctih. Juliánem Peršanem (18./31. října), s nímž byli jednoho
kajícného ducha. Ctihodný se neustále poučoval ve Svatém Písmu, z nějž
čerpal pro svoji duši duchovní moudrost. Hospodin jej obdařil darem učitelství,
takže za ním přicházeli lidé, kteří hledali poučení a radu ve svém životě. Jeho
poučení měla na věřící veliký vliv, neboť ctih. Efrém tato poučení vždy začínal
obviněním sebe sama v nedostatcích a kajícnými slovy o sobě samém.
Ctihodný učil všechny ústně i skrze napsaná slova: pokáním, vírou a příklady
zbožnosti. Odhaloval a usvědčoval ariánskou herezi, která tehdy znepokojovala
křesťany. Pohané, kteří slyšeli kázání ctihodného, se obraceli ke Kristu a
přijímali svatý křest.
Od veliké Boží blahodati se z jeho úst
vylévala moudrost jako potok medu a jeho oči neustále ronily slzy pokání. Byl
pracovitým jako včela, ať již v neustálém spisování knih anebo
v poučování, která směřovala k monastýrskému bratrstvu a přiváděla k
bohabojnému životu. Stejně tak poučoval i věřící města Edessa. Všechen zbylý
čas zůstával v modlitbě a duchovním rozjímání.
Mnohé jsou jeho knihy, bohoslužebné texty a
krásné jsou též jeho modlitby, které sepsal. Nejznámější z jeho modliteb
je ta, kterou se věřící modlí v době Velikého postu:
Pane a
Vládce života mého,
chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a
prázdnomluvnosti.
Ducha pak čistoty,
pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému.
Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění
svá
a neodsuzoval bratra svého;
neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.
Když jej chtěli silou přemluvit, aby se stal
biskupem, záměrně ze sebe činil blázna a nerozumného, aby mohl i nadále
přebývat v tichosti mnišských modliteb. Když to spatřili věřící, nechali
ho v jeho duchovním pokoji. Byl vrstevníkem svt. Basila Velikého. Svatý Efrém
je hlavním apoštolem pokání, jeho spisy dodnes obměkčují mnohá srdce, zkamenělá
od hříchu, a navracejí je ke Kristu. Zesnul v hlubokém stáří okolo roku
373 – 379 po Kr.
