Ctihodný Prokop, igumen sázavský (♰ 1053)
památka v den svátku Zvěstování Přesvaté Bohorodice 25. března / 7. dubna, kdy ctihodný zesnul, a 16. / 29. září
Ctihodný
Prokop se narodil okolo roku 970 v české vesnici Chotouni. V Praze se naučil
slovanskému písmu, poté se oženil a přijal kněžské svěcení. Žil zbožně Pánu,
slouže Jeho Božským tajinám, a vedl cudný a ctnostný život.
Když
Prokopovi zemřela žena, odešel někdy kolem roku 1009 do sázavských lesů, kde si
našel jeskyni a vedl v ní poustevnický život podobný tomu, který v postu a
modlitbě vedli ctihodní otcové v egyptské poušti. Odešel poté, co uslyšel slova
Páně, kterými ve svém evangeliu promlouvá: „Prodej všechno, co máš, rozděl
chudým a budeš mít poklad v nebi… a následuj mne!“ S plamennou horlivostí
odvrhl marnosti tohoto světa a stal se poustevníkem. Ačkoli toužil zůstat
nepovšimnut, jeho pověst se časem rozšířila po celém okolí.
Jeho
slova, naplněná milostí, jako vlny životodárné vláhy zavlažovala vyprahlá a
trpící srdce a pozvedala k nebi duše žíznící po božském poznání.
Ctihodný
Prokop s radostí přijímal chudé a potřebné a stával se pro ně nástrojem Boží
prozřetelnosti. Mnozí, toužíce následovat příkladu tohoto ctihodného muže, se
rovněž zřekli světa.
Svatý
je přijímal tak, jako pták shromažďuje svá mláďata pod svá křídla (Mt 23,37).
Tak získal učedníky, mezi nimiž byli jeho syn Jimram a synovec Vít.
Společně
založili kinovijní monastýr se společným způsobem života bratří, podle řehole
ctihodného Benedikta. Prokop pro ně vybudoval chrám zasvěcený Matce Boží a Janu
Křtiteli (1032). Někteří z jeho učedníků pokračovali v mnišském životě jako
poustevníci. Tehdy démoni, kteří ctihodného nepřestávali sužovat, dokud žil sám
v ústraní, s nářkem před Prokopem ustoupili.
Pověst
o zázracích, jež tento muž Boží konal, došla až k českému knížeti Oldřichovi,
který poskytl dary na rozvoj monastýru. Po smrti knížete (1034) si jeho syn
Břetislav I. (1034–1055), dříve moravský údělný kníže, zvolil ctihodného
Prokopa za svého duchovního otce a přiměl jej, aby přijal hodnost představeného
monastýru – igumena. Ve snaze čelit německému vlivu učinil kníže ze sázavského
monastýru středisko obnovy pravoslavné bohoslužby ve staroslověnštině, a to v
podobě, jak ji původně šířili svatí Cyril a Metoděj se svými žáky.
Ctihodný
Prokop, zářící v Božím chrámu jako slunce, obdržel od Pána dar proroctví. Znal
předem den svého skonu a předpověděl, že po jeho smrti budou bratři rozptýleni
a po dobu šesti let budou pronásledováni Břetislavovým nástupcem, avšak nakonec
naleznou pokoj a vrátí se do monastýru. Ctihodný Prokop zesnul v Pánu 25.
března 1053 a byl s úctou pohřben v chrámu, který sám založil. Během pohřbu
nabyl zraku jeden slepec. Od té doby se pak následně úcta ke ctihodnému
Prokopovi začala šířit po celých Čechách.
Ve
vedení monastýru svatého vystřídal jeho synovec Vít. O dva roky později kníže
Břetislav opustil tento pozemský svět a závistiví pomlouvači začali šířit
nepravdy o ctnostném představeném a jeho bratrech. Obvinili je před novým
knížetem Spytihněvem II. (1055–1061), že zaváděním staroslověnštiny usilují o
rozkol; žádali, aby byla do monastýru dosazena jiná skupina mnichů a aby se
bohoslužba sloužila pouze dle latinského ritu. Vít pak se svými mnichy našel
útočiště v Uhrách, zatímco kníže poslal do Sázavského monastýru německého opata
a bratry, kteří se řídili latinským ritem.
Jakmile
se Němci v monastýru usadili a přišli poprvé sloužit jitřní bohoslužbu, zjevil
se jim ctihodný Prokop a z chrámu je vyhnal, přičemž jim hrozil Božím trestem.
Opat tohoto varování však nedbal. Čtvrté noci se mu ctihodný znovu zjevil,
zopakoval své hrozby – přičemž prohlásil, že monastýr založil pro své duchovní
syny – a udeřil ho svou igumenskou holí.
Brzy
poté nastoupil na trůn Vratislav II. (1061–1092), který později přijal titul
českého krále. Povolal zpět představeného Víta i s bratřími, který v Sázavském
monastýru obnovil slovanskou liturgii. Usiloval rovněž o její schválení papežem
Řehořem VII., ten však souhlas odepřel. V důsledku toho byla slovanská liturgie
v zemi záhy opuštěna a Vratislavův syn Břetislav II. (1097) slovanské bratrstvo
opět nahradil benediktiny římského ritu.
Přesto
mnohá zjevení a četné zázraky ctihodného neustávaly. Úcta k Prokopovi nezanikla
a brzy se rozšířila po celých Čechách, jejichž se stal patronem.
Jeho
svaté ostatky jsou od roku 1588 uchovávány v Praze na Pražském hradě v kostele
Všech svatých.
