Zobrazují se příspěvky se štítkemSamson z Dolu světitel jeden ze Sedmi svatých zakladatelů Bretaně. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSamson z Dolu světitel jeden ze Sedmi svatých zakladatelů Bretaně. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 9. srpna 2026

 

Svt. Samson z Dolu ( 565)

památka 28. července / 10. srpna

Svatý Samson (Sampson) pocházel z Walesu. Jeho rodiče ho zasvětili Bohu a poslali do monastýru ctihodného Illtuda v Llantwitu¹, kde byl vychován v mnišském odříkavém životě a vysvěcen na jáhna a poté na kněze. Rychle rostl v ctnosti a svou veselostí a prostotou si získal přízeň svých druhů.

Dva synovci představeného monastýru záviděli takovouto jeho oblíbenost a snažili se ho zahubit. Nabídli mu k vypití otrávený nápoj a Samson, přestože věděl, že je otrávený, ho s úsměvem vypil. Řekl: „Bratře můj, připravil jsi mi skvělý nápoj. Kéž vás Bůh uzdraví od zla, které vám způsobuje utrpení.“ Jeden mnich padl na kolena v upřímném pokání; druhý pak byl Bohem přísně potrestán.

Po svém rukopoložení vedl Samson přísný život v odříkání a rozhodl se opustit monastýr, vloživ se zcela do Boží prozřetelnosti. Vstoupil do monastýru na ostrově Caldey, kde byl brzy ustanoven představeným. Když pak tímto monastýrem procházeli irští mniši, rozhodl se je následovat.

Poté, co Samson prožil nějakou dobu v Irsku, vrátil se do své vlasti a usadil se jako poustevník v ústí řeky Severn (Afon Hafren). Místní lidé se brzy dozvěděli o ctnostech ctihodného a byl vybrán za biskupa. Svatý Samson pak jako biskup konal misijní cesty do Cornwallu. Tam žil dlouhou dobu a vychoval mnoho učedníků, kteří se následně stali novými apoštoly. Poté biskup s několika učedníky odplul do Armoriky a usadil se na panství galo-římského Privata.

Tam uprostřed bažin postavil monastýr. Kolem tohoto místa později vyrostlo město Dol. Z tohoto monastýru se svatý vydával na misijní cesty, přinášel blahou zvěst evangelia okolnímu obyvatelstvu a bránil lid utlačovaný jeho vládci. Z milodarů zakládal misijní monastýry, které byly podřízené, tak jak to bylo zvykem v keltské církvi ², biskupskému monastýru v Dolu.

Díky podpoře Svt. Germana Pařížského ( 576) vyhrál svatý Sampson spor o uznání moci bretaňského krále Juduala během svého poselství u pařížského krále Childeberta. To mu umožnilo založit nový monastýr v ústí řeky Seiny na území, které mu král Childebert postoupil, a také získat jurisdikci nad ostrovy Jersey a Guernsey v Lamanšském průlivu.

Na konci svého života, když svatý Samson cítil blížící se smrt, vydal se na cestu přes Neustrii. Během své druhé cesty do království Neustrie se účastnil zasedání Druhého pařížského sněmu (561–567) ³. V doprovodu sedmi mnichů, sedmi učedníků a sedmi průvodců se pomalu přesouval z farnosti do farnosti a často se zastavoval, aby dával poučení ve víře, kázal nebo sloužil liturgii. Jeho mise skončila až s jeho smrtí. Poté, co svatý Samson odešel k Pánu, byl pohřben v katedrále v Dolu.

Je popsáno mnoho svatých zázraků. V Bretani je uctíván jako jeden ze Sedmi svatých zakladatelů Bretaně⁴.

Části jeho ostatků, včetně jeho ruky a biskupské berly, získal král Ethelstan z Wessexu (924–939) pro svůj monastýr v Milton Abbas v Dorsetu, což vedlo k rozšíření úcty k svatému Samsonovi na mnoho míst v Anglii. V Anglii je mu zasvěceno šest starobylých kostelů a mnoho dalších v Cornwallu a Bretani. Samsonovo jméno je v celé Bretani a Walesu velmi uctíváno. Jeho jméno zařadil do svého martyrologia Usuardus (875/877).

_

¹ Keltský klášter svatého Illtyda. Známý také jako Llanilltud Fawr v Llantwit Major ve Walesu je nejstarší doložené centrum vzdělanosti v celé Velké Británii. Původní dřevěné budovy z roku 508 se nedochovaly. Dnes na jejich místě stojí středověký Kostel svatého Illtyda (St Illtyd's Church). Kvůli mimořádnému historickému významu se mu přezdívá „Westminsterské opatství Walesu“. Ctihodný Illtud Velšský (505).  Památka 6. / 19. listopadu. Byl ctihodným a učitelem v semináři Cor Tewdws ve waleském Llanilltud Fawr (Llantwit Major). Založil monastýr a školu, která je považována za nejstarší centrum vzdělanosti v Británii. Mezi jeho žáky patřili například svatý Patrik, patron Irska, svatý David Waleský, Gildas a Samson z Dolu.

² Keltská církev. Keltská církev je souhrnný termín obecně používaný k označení církevních společenství – organizací, které existovaly během raného středověku v Bretani a keltské části Britských ostrovů. V moderní historiografii je však tento termín považován za zastaralý a ne zcela přesný, neboť v popisovaném období na zmíněných územích neexistovala ani jediná církevní organizace oddělená od Říma, ani samotný koncept společenství národů, které je obývaly. Proto se také používá pojmenování keltské křesťanství nebo ostrovní křesťanství.

³ Druhý pařížský sněm (tradičně datovaný do let 556–573, ale moderními historiky upřesněný na období vlády krále Chariberta I., tedy mezi roky 561 a 567) byl klíčovým církevním sněmem merovejské Galie. Jeho hlavním cílem bylo upevnit autonomii církve a chránit její majetek před svévolnými zásahy franských panovníků po rozpadu jednotné říše Chlothara I. Sněm přijal několik přísných církevních právních norem: Ochrana církevního majetku – král ani laici nesměli svévolně zabírat církevní půdu pod trestem exkomunikace. Svobodná volba biskupů – biskupové museli být voleni duchovenstvem a lidem dané eparchie (diecéze) s potvrzením metropolity, nikoli dosazováni královským dekretem. Soudní imunita duchovních – světští soudci nesměli soudit kněze bez předchozího rozhodnutí církevního soudu. Sněm ostře vystoupil proti incestním sňatkům mezi franskou šlechtou a zakázal sňatky s řeholnicemi. Sněm se konal v době, kdy si synové krále Chlothara I. rozdělili franskou říši na čtyři části. Paříž připadla králi Charibertovi I. Akta tohoto sněmu ukazují snahu tehdejších biskupů stanovit jasné právní hranice mezi církví a novou královskou mocí v tehdejší nepokojné době.

⁴ Sedm svatých zakladatelů Bretaně. Těchto sedm svatých je sbor svatých, kteří žili v 5. až 6. století v Bretani, kde se usídlili během doby migrace z Britských ostrovů a velkou měrou přispěli k evangelizaci Bretaně. Sedm svatých založilo nové osady, které se staly základem pro vznik nových eparchií a také novým domovem pro uprchlíky z Britských ostrovů. Mezi těchto sedm svatých patří:

Svt. Pavel Aurelianus ( 575), památka 12. / 25. března, zakladatel Saint-Pol-de-Léon

Svt. Briocus Bretaňský, poutník ( 502), památka 1. / 14. května, zakladatel Saint-Brieuc

Svt. Tudwal (Tugdal) z Tréguier ( 564), památka 30. října / 13. prosince, zakladatel Tréguier

Svt. Malo (Machutis, Maclou) z Aletu (640), památka 15. / 28. října, zakladatel Saint-Malo

Svt. Samson (Sampson) z Dolu ( 565), památka 28. července / 10. srpna, zakladatel Dol-de-Bretagne

Svt. Paternus (Padarn) z Vannes ( 550), památka 15. / 28. dubna, zakladatel Vannes

Svt. Corentinus (Cury) z Quimperu ( 490), památka 12. / 25. prosince, zakladatel Quimper

Usuardovo martyrologium – Martyrologium Usuardi Monachi je latinsky psaná kniha z druhé poloviny 9. století (kolem let 865–875), kterou sestavil benediktinský mnich Usuard z pařížského opatství Saint-Germain-des-Prés na přímý pokyn franského krále Karla Holého. Jedná se o historicky nejvlivnější středověký soupis svatých, který obsahuje stručné životopisy a popisy úmrtí přibližně 1100 mučedníků a světců.