Zobrazují se příspěvky se štítkemBasileus biskup amaseiejský mučedník. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBasileus biskup amaseiejský mučedník. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 8. května 2025

 

Svt. mučedník Basileus, biskup amasejský

a spravedlivá panna Glafira (♰ 322)

památka 26. dubna / 9. května

Svatý Basileus nastoupil na biskupskou katedru v Amaseji v Pontu (dnes Amasya v Turecku) za velkých pronásledování křesťanů od císařů Diokleciána, Maximiana a Maximina Daii (284–313). Svým kázáním i osobním příkladem svědčil, že křesťan musí být vždy připraven prolít svou krev za Krista (2. Kor 4, 11). Poté, co krvavé pronásledování skončilo, utvrzoval ve víře církve v Pontu, zúčastnil se sněmů v Ancyře a Neocaesareji (314) a neúnavně učil věřící pravé víře.

Obrácení na víru svatého císaře Konstantina a jeho uchopení moci v západní části Římské říše (312) se zdály být i koncem pronásledování. Avšak nepřítel našeho spasení našel v císaři Liciniovi (308–324) vhodný nástroj k uskutečňování svých plánů. Císař Licinius byl neurozeného původu, ale díky svým vojenským schopnostem dosáhl moci nad podunajskými provinciemi. Poté, co uznal Konstantinovu nadvládu a oženil se s jeho nevlastní sestrou Constantií, byl poslán do Nikomédie, aby ukončil krutosti Maximina Daii. Poté, co však Licinius Maximina svrhl, chopil se vlády nad Východní říší a tehdy odhalil svou pravou tvář, když započal velké pronásledování Kristových učedníků.

U manželky císaře Licinia byla služebná, krásná a skromná křesťanka jménem Glafira. Licinius, ve kterém vzplála zhoubná vášeň k této služebné, začal hledat příležitost, aby uspokojil své zvrhlé touhy za každou cenu. Jeden z dvořanů o tom řekl Glafiře a ta to všechno pověděla Constantii. Aby Constantie císaře oklamala, rozšířila zvěst, že její služebná má náhlý záchvat epilepsie, a poslala ji pryč v mužském oděvu do Amaseje. Biskup tohoto města, svatý Basileus, Glafiru otcovsky přijal.

Peníze, které Glafira dostala na cestu od své paní, dala na stavbu chrámu v Amaseji. Poté, když psala své paní dopis, kde popsala, jak přijela a jak se jí ve městě žije, požádala ji v něm také o pomoc s dokončením stavby tohoto Božího chrámu.

Její dopis byl však zadržen a dostal se až do rukou Licinia. Císař okamžitě poslal do Amaseje vojáky s rozkazem, aby služebnou i biskupa Basilea zatkli. Když však vojáci do města dorazili, dozvěděli se, že Glafira už před několika dny svou duši odevzdala Pánu. Vojáci proto zatkli Basilea a svázaného jako ovci vedenou na porážku ho odvedli k císaři. Jeho diákoni Theotimos a Parthenios ho následovali.

Ve vězení v Nikomédii se svatému Basileovi dostalo zjevení, ve kterém mu bylo řečeno, že bude popraven, a také mu bylo oznámeno jméno jeho nástupce v Amaseji. Následujícího rána předstoupil svt. Basileus před Licinia, který byl tak ohromen klidným a majestátním vzezřením tohoto biskupa, že opustil soudní dvůr a nechal nikomédského prefekta, aby jeho výslech dokončil sám.

Prefekt Basileovi slíbil, že případ Glafiry zastaví a jemu ušetří život. A nejen to, povýší ho do hodnosti nejvyššího pohanského velekněze, pokud bude souhlasit s uctíváním pohanských bohů říše, tak jako každý dobrý římský občan. Poté se ujal slova svatý a přítomným pohanům připomněl všechny bezbožné a hrozné skutky spáchané jejich mýtickými bohy. Takto jim ukázal, jak nerozumné je uctívat tyto netvory. Jeho slova obhajoby však neměla žádný vliv na mysl soudců, kteří byli zaslepeni zlobou, a poté, co další prefektův pokus přesvědčit Basilea selhal, byl svatý na příkaz císaře odsouzen k smrti.

Aniž by nějak skrýval radost, že bude takto osvobozen z pout smrtelného života, svt. Basileus opěvoval děkovnými hymny Pána a modlil se za své duchovní stádo. Pak objal své druhy, sklonil hlavu a katovi řekl: „Udělej, příteli můj, co ti bylo nařízeno!“

Licinius se však nespokojil se samotnou popravou a nařídil, aby tělo svatého bylo vhozeno do moře. Avšak následující noci oznámil Anděl Basileovým učedníkům, že svatý je čeká v Sinópé. Když pak dorazili do tohoto města, zjevil se jim Anděl znovu a ukázal jim místo na břehu moře, kde vlny vyplavily přečestné ostatky svatého. A ačkoli bylo tělo ve vodě po dlouhou dobu, bylo shledáno neporušeným a vydávalo podivuhodnou blahou vůni. A více než to, hlava mučedníka byla opět jedno s tělem a pouze tenký červený pruh na krku připomínal úder meče. Drahocenné ostatky byly poté přeneseny do Amaseje a s velkou úctou uloženy v chrámu, který svatý postavil.