Svatý
apoštolům rovný Rostislav,
kníže
velkomoravský (♰ 870)
památka
15. / 28. října
 |
„Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, ale nemáme takového učitele, který by nám pravou křesťanskou víru vyložil, aby též jiné kraje nás napodobily. Pošli nám tedy, pane, takového biskupa a učitele, neboť od vás se vždy dobrý zákon šíří do všech krajů.“
Apoštolům
rovný kníže Rostislav nastoupil na moravský trůn v roce 846, v době, kdy na
moravském území již působili křesťanští misionáři z Řecka a Německa. Poté, co
přijal křest od jednoho z těchto misionářů, se svatý Rostislav rozhodl přivést
celý svůj národ ke světlu křesťanství. Kníže si však uvědomoval, že hlásání
evangelia může být úspěšné pouze tehdy, budou-li misionáři oslovovat lid v jeho
rodném jazyce. Němečtí misionáři naproti tomu slovanským jazykem nehovořili a
bohoslužby sloužili v latině.
Kníže
Rostislav se nejprve obrátil na římského papeže se žádostí o vyslání misionářů,
kteří by ovládali slovanský jazyk, avšak v Římě na jeho prosbu nereagovali.
Kníže se poté obrátil na Byzanc. S požehnáním patriarchy Fotia se na Moravu
vydali ti nejzdatnější misionáři, kteří dokonale ovládali slovanský jazyk –
svatí apoštolům rovní Cyril a Metoděj. Na Moravě pak Cyril a Metoděj vytvořili
písmo, známé jako hlaholice, a následně přistoupili k překladu liturgických
knih do slovanského jazyka a k šíření vzdělanosti.
Latinští
misionáři vystupovali jako rozhodní odpůrci díla svatých Cyrila a Metoděje,
protože se drželi tzv. trojjazyčné hereze¹. Jednali v zájmu německých knížat,
která si činila nároky na moravská území. Kníže Rostislav nejenže inicioval
pravoslavnou misii na Moravě, ale stal se také hlavním ochráncem těchto
misionářů.
Po
zbytek své vlády kníže Rostislav podporoval činnost pravoslavných misionářů a
bránil Moravu před německým vlivem. Položil základy kulturního rozvoje nejen
Velké Moravy, ale celé východní Evropy. Avšak uhájit politickou nezávislost
svého státu už nedokázal. V roce 870 byl velkomoravský kníže Rostislav zajat
Franky, postaven před soud a odsouzen k oslepení.
Nespravedlivě odsouzený velkomoravský kníže bohabojný Rostislav zemřel za svůj lid a pravdu Kristovu jako mučedník neznámo kde, snad ještě roku 870, po velkém strádání.
Mnohotrpící
přeslavný vyznavači, v národě svém rozsévači svatého pravoslaví, pros Krista
Boha, aby žehnal zemi moravské, české i slovenské, abychom žili ve zbožnosti a
spaseny byly duše naše.
ze
3. stichiry Služby svatému velkomoravskému Rostislavovi
Tropar,
hlas 6.
Prvý mezi knížaty národa svého, Bohem byv nabádán zatoužil jsi zanechati sloužení modlám a v pravé víře poznávati Boha živého prozřetelně pečujícího o lid svůj. K slavnosti víry povolal jsi moudré učitele, kteří nabídli nám perlu nesmírné ceny k životu věčnému. Moravský kníže Rostislave, požehnán jsi byl světci Cyrilem a Metodějem, kteří velikou lásku projevili k lidu slovanskému, naučivše jej pravé bohoúctě. Na této skále víry blahoctnostným životem ses ozdobil, a nyní v příbytcích Otce nebeského pros za nás, aby spasil duše naše.
Kondak,
hlas 4.
Celým
srdcem svým i duší Boha sis zamiloval a s národem svým snažil ses sloužiti
mu ve ctnosti a pravdě celým svým životem v duchovním zápase. Hle, pozval
jsi moudré učitele z Konstantinova města – Bohem chráněného Cařihradu, kteří
lid tvůj zákonu Božímu a svatým Písmům naučili s pomocí Boží. Z řeckých knih
do jazyka slovanského, písmena mu objevivše, horlivě překládali. V nich pak
i my vzděláni jsouce, Bohu díky vzdáváme, že nezůstali jsme v nevědomosti, ale naučeni,
co je vůle Boží, jak spasiti duše své a získati nekonečný život v nebesích
na přímluvy tvé, kníže Rostislave, jehož světlou památku v Kristově Církvi
oslavujeme.
__
¹ Trojjazyčný
blud. Trojjazyčná (trilingvální) hereze je název, který užil
svatý Cyril Filozof pro nepravdivé tvrzení, že v rámci zbožnosti lze konat
křesťanské bohoslužby a Písmo svaté může být předkládáno pouze ve třech
jazycích, a to v těch, v nichž byl vyveden nápis na tabulce umístěné na
Kristově kříži: hebrejštině, řečtině a latině. Takzvaná „trojjazyčná hereze“
není naukou v obvyklém teologickém smyslu, ale spíše postojem, který nemá žádný
základ v Písmu svatém ani ve Svaté tradici církve. Jak víme, Kristus přikázal
svým apoštolům, aby hlásali spásné učení všem národům: „Jděte ke všem národům a
získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte
je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“ (Matouš 28,19–20). Zároveň neřekl,
že jeho učení (zaznamenané později v Písmu, které bylo zahrnuto do souboru
posvátných kanonických knih) může být prezentováno písemně pouze ve třech
jazycích. Otázka, zda je možné přeložit Písmo svaté do různých jazyků
(nezahrnutých ve výše uvedených třech), aby bylo přístupnější lidem, byla se
zvláštní naléhavostí položena v souvislosti s misí svatých Cyrila a Metoděje na
Velké Moravě (kde kázali Boží slovo a zaváděli bohoslužebnou praxi v místním
jazyce). Tato skutečnost je zmíněna v Životě sv. Cyrila Filozofa, tam se také
zmiňuje i výraz „trojjazyčná hereze“.
