Svt. Paulín Milosrdný,
biskup Nolánský (♰ 431)
památka 23. ledna / 5. února a 22. června / 5. července
Svatý Paulín (Paulinus, Paolino), celým jménem Pontius Meropius Amcius Paulinus, se narodil ve městě Burdigala (dnešní Bordeaux), v rodině římského senátora. Byl bratrancem ctihodné Melánie starší ¹. V rodném městě se mu dostalo i vynikajícího vzdělání, učitelem mu byl básník Ausonius.
Ještě jako mladík, byl vybrán mezi římské senátory, kariéra mladého senátora však netrvala dlouho. Na nějaký čas, se stal konzulem a nakonec roku 381, prefektem v oblasti Kampánie v Itálii. Okolo roku 384, se však Paulín vrátil do Bordeaux. Tam se oženil se španělskou křesťankou jménem Therasia (Tarasia – Terezie). Následně se Paulín sám obrátil ke Kristu a přijal svatý křest. Poté změnil i zcela způsob svého dosavadního života. Prodal svůj majetek a získané peníze rozdal potřebným, kvůli tomuto, pak musel snášet mnohé urážky, ponížení a odsouzení ze strany přátel i služebnictva.
Poté však, co manželům zemřelo po narození jejich jediné dítě, malý syn, odešel Paulín společně se svojí ženou do Pyrenejí, do města Barcelona. Tam manželé žili ve zdrženlivosti a zbožné tělesné čistotě, už neměli své děti, ale starali se o chudé sirotky, které si osvojovali za vlastní, dávali jim potřebné vzdělání a stejně jako sebe, je vychovávali v bázni Boží.
Roku 394, byl Paulín v Barceloně rukopoložen na kněze. Poté se svojí ženou odešli do Kampánie, kde ve městě Nola, založili mnišské společenství s monastýrem, ve kterém vedli přísný a odříkavý život v Kristu.
Mezi lety 409 až 411, za velké radosti věřících, pak byl Paulín ustanoven biskupem Nolanským.
Když Itálii napadli vandalové a mnohé obyvatele jeho eparchie odvlekli do Afriky do zajetí, tak svatý biskup Pavlín použil církevní majetek k tomu, aby tyto zajatce, z otroctví vykoupil.
Jedenkráte se však stalo, že už neměl žádné prostředky k vykoupení zajatého syna jedné chudé vdovy. Protože však chtěl pomoci, sám odešel místo něj do otroctví. V šatu otroka začal sloužit vandalskému knížeti. Brzy bylo jeho tajemství, ale odhaleno a nejenže dostal sám svobodu, ale svými přímluvami, vyprosil svobodu i pro všechny ostatní zajatce, s nimiž se pak společně vrátil do vlasti.
Lidumilnost a soucitnost ke všem chudým a potřebným, byly příznačnými rysy jeho povahy. Svatý Paulín, byl také známý jak stavitel Božích chrámů a křesťanský básník.
Zesnul 22. června / 5. července, roku 431, ve věku 78 let. Byl pohřben ve městě Nola, za účasti velkého množství věřících.
Podle církevní tradice, je svt. Paulín považován za zakladatele zvyklosti upotřebování zvonů v Božích chrámech.
_____
¹ Ctihodná Melánie starší (♰ 410). Památka 8. / 21. června. Svým původem pocházela ze Španělska, byla vdovou po římském prefektovi a matkou Valeria Publicola, římského patricija z rodu Valerianů, nejbohatšího majitele panství v Římě, Sicílii, Španělsku, Galii, Akvitánii, Bretani a severní Africe. Byla babičkou Melanie mladší, Římanky. Když kolem roku 365 ovdověla a zemřeli i její dvě děti, dala svého třetího syna do poručnictví a sama odešla do Alexandrie, kde strávila asi šest měsíců v duchovních besedách s velkými pouštními otci: Isidorem, Pisimiem, Adelphiem, Pafnutiem, Pamvem, Ammoniem. Když alexandrijský prefekt vyhostil mnichy do Cesareje Palestinské, ctihodná Melánie je následovala a pomáhala jim v přestrojení za sluhu. Takto se nakonec ocitla v Palestině. V roce 378 ctihodná založila monastýr mezi Olivetskou horou a Imbomonem (místo Nanebevstoupení Páně). V roce 380 se k ní připojil její duchovní otec, ctihodný Rufinus z Aquileia, který se stal představeným monastýru, který založil nedaleko. Ctihodná Melánie a Rufinus, pomáhali obětem pronásledování ariánského císaře Valenta, k Pravoslaví navraceli také heretiky a rozkolníky. Kolem 400, se ctihodná Melánie vydala do Říma. V knize Lavsaik, je zapsáno, že se bála, aby její vnučka, nebyla vystavena vlivu heretiků. Do Itálie, tehdy odešla jen z tohoto důvodu. Sebou přivezla malou částečku z Kristova Kříže. V Římě obrátila ke Kristu pohana Aproniana, manžela své neteře Avity. Poté prodala svůj majetek na Sicílii a vrátila se do Svaté země, kde roku 410 v pokoji zesnula.
