Životy Svatých

 

Svatý spravedlivý Jakov Aljašský (♰ 1864)

památka 26. července / 8. srpna

Svatý Jakov Necvetov se narodil roku 1802 na ostrově Unalaska ¹. Jeho otec, Egor (Georgij) Vasiljevič, byl Rus z Tobolska a matka Maria Aleksejevna byla Aleutka². Jakov vystudoval Irkutský duchovní seminář, přijal kněžské svěcení a vrátil se na Aljašku.

Tam v průběhu třiceti šesti let, nehledě na tamější těžké životní podmínky, vykonával pastýřskou službu uprostřed původních obyvatel. Takto pokračoval v díle ctihodného Hermana Aljašského.

Jakmile to čas a povinnosti dovolily, šiřitel Božího slova usedl do starého kajaku nebo uložil věci do psího spřežení a vyrazil spolu s několika mladými kněžími, aby přinášeli slovo Boží původním obyvatelům roztroušeným po ostrovech.

V letech 1845 až 1863 hlásal Blahou zvěst původním obyvatelům, kteří žili v údolí řeky Yukon. Spravedlivý Jakov byl po ctihodném mučedníkovi Juvenaliji Aljašském (♰ 1796) druhý pravoslavný kněz, který se do těchto míst odvážil.

Obvykle ho místní obyvatelé vřele přivítali a on je obrátil na pravou víru, také se však stávalo, že narazil na odpor šamanů. Svatý Jakov místní obyvatele nejen křtil, ale také se staral o jejich duchovní život, učil je základům křesťanské mravnosti, tomu, jak se zpovědí, modlitbou a půstem připravovat na svaté přijímání ³. S sebou vždy vozil stan, který sloužil jako dočasný chrám Boží, pokud přílišná zima nepřekážela shromáždění věřících či zamrznutí Svatých Darů.

Volný čas, který nevěnoval misionářským cestám, otec Jakov věnoval překladům Nového zákona. Založil také školu.

Na sklonku života, kdy již bylo zdraví hlasatele Božího slova podlomeno, jiný misionář, který byl blízký biskupu Petrovi (Jekatěrinovskij), nástupci svt. Inokentije, jej před biskupem pomluvil. Svatý Jakov byl proto povolán do města Sitka, sídla církevního představeného Aljašky, a brzy poté byla všechna obvinění stažena.

Kvůli zhoršujícímu se zdraví však už zůstal sloužit v tlingitské kapli ve městě Sitka ³. Právě zde pak 26. července 1864 zemřel.

Zveřejnění jeho dříve neznámých deníků ⁴, objevených až ve druhé polovině 20. století, vyvolalo k němu velkou úctu jako ke světci, asketovi a misionáři. V roce 1994 Svatý synod Pravoslavné církve v Americe připočetl otce Jakova k zástupu svatých jako „osvětitele národů Aljašky“.

___ 

¹ Unalaska. Jeden z vulkanických ostrovů v souostroví Liščích ostrovů – Fox Islands, které jsou součástí Aleutských ostrovů, jež od roku 1867 patří Spojeným státům americkým.

² Aleuti. Vlastním jménem Unangan či Unangax̂, což znamená „Pobřežní lidé“, jsou původní obyvatelé Aleutských ostrovů a Aljašky v USA a Komandorských ostrovů (malé souostroví u Kamčatky) v Rusku.

³ Kaple Tlingitů ve městě Sitka (zasvěcená památce Zvěstování Přesvaté Bohorodice) byla unikátním historickým místem, které sehrálo klíčovou roli v usmíření mezi ruskými kolonisty a původními obyvateli Aljašky. Byla postavena ve městě Sitka – Novém Archangelsku (Ново-Архангельск, New Archangel) za obrannou zdí pevnosti. To bylo provedeno záměrně. Tlingitové byli schopnými válečníky a po dlouhou dobu zůstávali nepřátelští vůči cizincům. Z bezpečnostních důvodů jim byl proto vstup do ruské pevnosti přísně zakázán. A kaple se stala neutrální zónou. Iniciátorem této misijní základny byl svt. Inokentij (Veniaminov). Stavba začala ve 40. letech 19. století. V roce 1846 pak byla kaple vysvěcena jako chrámová kaple Zvěstování Přesvaté Bohorodice a stala se symbolem důvěry. Tlingitové se zde mohli svobodně účastnit bohoslužeb. Právě zde se postupně seznamovali s křesťanstvím, učili se číst a psát a dostávali lékařskou péči. Kněží vedli bohoslužby a kázali v rodném jazyce původních obyvatel, aniž by se je snažili násilně rusifikovat. V této skromné kapli na okraji Sitky ukončil svou pozemskou cestu svatý Jakov Necvetov. Těžce nemocný misionářský kněz zde sloužil původním obyvatelům Ameriky v letech 1863 až 1864 a mezi Tlingity si vysloužil hlubokou úctu.

⁴ Tyto deníkové záznamy, poznámky a různé zápisky, které zanechal ve svém deníku, jejž si vedl, byly určeny také dalším kněžím sloužícím na Aljašce. Jasně hovoří a svědčí o jeho misionářské horlivosti. Tyto poznámky byly částečně publikovány v knize: Alaskan Missionary Spirituality, Michael J. Oleksa, New York 1987.