Svatá velkomučednice Barbora

památka 4. / 17. prosince

Otcem svaté Barbory, jedné z nejslavnějších prvokřesťanských mučednic, položivší život za svého nebeského Ženicha - Krista, byl Dioskor. Tento člověk byl pohan, velmi bohatý a ve společnosti vážený. Barbora, zasvětivší již od raného mládí svůj život Kristu, žila se svým otcem, který ovdověl, ve městě Heliopolis. Otec ji jako svoji jedinou dceru, moudrou rozumem a krásnou svojí tváří, uzavřel před zraky všech do vysoké věže, kde ji obklopil všelikým pohodlím, mnohými služebnicemi, a postavil ji i modly ke klanění. V jedné z komnat věže nechal postavit dvě okna. Když se Barbora dívala těmito okny ve věži dolů na zem a nahoru na hvězdné nebe, otevřela se Barbořina mysl působení Boží blahodati a ona poznala jediného pravého Boha a Stvořitele, ačkoli neměla nikoho z lidí, kdo by ji k víře přivedl a o ní poučil.  Když se jednou její otec vzdálil z města, ona z Boží prozřetelnosti opustila věž. Venku se setkala s křesťankami, které jí zjevily plnou pravdu o Kristově víře, a následně Barbora přijala také svatý křest.

Barbořino srdce zahořelo okamžitě láskou k Pánu. Nařídila svým služebníkům, aby ve věžním pokoji, konkrétně v koupelně, vysekali ještě třetí okno, aby tato tři okna byla symbolem Svaté Trojice. Na jedné zdi přitom prstem napsala kříž a tento kříž se vryl do kamene, jako by tam byl vytesán. Z těchto stop na kamenné zemi vytryskl pramen vody, která později mnohé nemocné uzdravila z jejich nemocí.

Když se Dioskor dověděl o víře své dcery, surově ji zbil, vyhnal z věže ven, a tam ji začal pronásledovat. Ve své zuřivosti ji dokonce chtěl i zabít. Svatá Barbora se však schovala ve skále, která se v jednom okamžiku před ní zázračně otevřela, a ona se tak mohla skrýt před svým krutým otcem. Když se potom znovu před Dioskorem objevila, ten zůstal neoblomným a naopak ještě více svoji dceru pro její víru nenáviděl, až ji zavedl před soudce Marciána, kde ji jako křesťanku udal a předal k mučení. Nevinnou Barboru stráže svlékli a přede všemi ji bičovali, dokud se její tělo nepokrylo ranami a krví. Ve vězení se jí zjevil spolu se svými anděly sám Spasitel, který uzdravil její rány. Když to všechno spatřila jedna žena jménem Juliána, i ona zatoužila přijmout mučednictví. A tak byly obě ženy strašně mučeny a pro hanbu vláčeny městem. Byly jim odseknuty prsy, takže začaly silně krvácet. Potom je odvedly na popraviště, kde sám Barbořin otec, Dioskor, setnul své dceři i Juliáně jejich hlavy.

Ve stejný den pak udeřil do Dioskorova domu hrom, který zabil jak jeho, tak i soudce Marciána. Svatá Barbora strádala za Krista roku 306. Její divotvorné ostatky se dnes nacházejí v Kyjevě.

Jsouc proslavena jednou provždy v nebeském Kristově Království, mnohokrát v historii se zjevovala různým osobám a věřícím, a svou mocnou záštitu projevuje až do dnešních dní. Někdy tak činí sama, jindy doprovází Přesvatou Bohorodici, a tímto způsobem posiluje křesťany v jejich víře.

Světitel a mučedník Kliment, papež římský

památka 25. listopadu/ 8. prosince 

Světitel a mučedník Kliment, papež římský, se narodil v Římě a pocházel z císařského rodu. Byl současníkem svatých apoštolů.  Jednou se stalo, že jeho matka a dva bratři, když pluli po moři, byli kvůli bouři zaneseni do různých zemí. Jejich otec se pak vydal je hledat. Také on se však při plavbě na moři ztratil. A tak se stalo, že Kliment, ve svých dvaceti čtyřech letech, začal hledat své rodiče a bratry. V Alexandrii poznal apoštola Barnabáše a poté se ještě připojil k apoštolovi Petrovi, kterého už tehdy doprovázeli jeho dva bratři Faustinus a Faustiniánus. Skrze Boží prozřetelnost našel apoštol Petr Klimentovu matku jako starou žebračku. Nakonec svatý apoštol objevil i Klimentova otce. A tak se opět sešla celá rodina. Již jako křesťané se pak všichni vrátili společně do Říma.

Kliment se pak již od velkého apoštola neodloučil, a sv. Petr jej před svou smrtí ustanovil biskupem. Po mučednické smrti apoštola Petra byl biskupem v Římě svatý Linus, poté svatý Anacletus a po nich se římským biskupem stal právě Kliment.

S plamennou horlivostí spravoval Kliment Církev Boží a na Kristovu víru ze dne na den obrátil velké zástupy nevěřících. Ustanovil sedm písařů, kteří sepisovali životy křesťanských mučedníků, kteří v té době strádali pro Krista. Císař Traianus (98-117) ho poslal do vyhnanství, do Chersonesu (dnešní poloostrov Krym u Černého moře), kde biskup Kliment našel na dva tisíce vyhnaných křesťanů. Všichni zde těžce pracovali v kamenolomu, kde nebylo vody, jen sucho a prach. S velkou radostí křesťané přivítali biskupa Klimenta, který se pro ně stal živým pramenem radosti a útěchy. Svou modlitbou vyvedl vodu ze země pro všechny žíznící a spolu s tím přivedl ke Kristu tolik do té doby nevěřících místních obyvatel, že za jeden rok na tomto místě postavili 75 chrámů.

Ve snaze zabránit Klimentovi v další evangelizaci a šíření Kristovy víry byl Kliment odsouzen na smrt a utopen v moři, s kamenem připevněným ke krku. Stalo se tak roku 101 po Kr.

Jeho divotvorné ostatky byly z moře vyzdviženy svatými a apoštolům rovnými bratry Cyrilem a Metodějem při jejich misijní cestě v 9. stol.

Svatá velká mučednice Kateřina

památka 24. listopadu/ 7. prosince 

 

Svatá velká mučednice Kateřina byla dcerou císaře Kosta. Po smrti svého otce žila se svojí matkou v Alexandrii. Její matka byla tajná křesťanka, která prostřednictvím svého duchovního otce přivedla ke Kristově víře i Kateřinu. V jednom svém snu přijala prsten od samotného Pána Ježíše Krista jako znamení svého duchovního zasnoubení s Ním. Tento prsten je dodnes na její ruce. Kateřina byla od Boha obdarována mnohými charizmaty, především učeností, a velmi dobře vzdělána v řecké filosofii, medicíně, rétorice a logice, a nad to nade vše byla neobyčejně krásná.

Když jednou zlomyslný císař Maxentius (306 - 312) přinášel oběti modlám a přikázal, aby takto činili všichni jeho poddaní, svatá Kateřina směle předstoupila před císaře a odsoudila jeho pohanskou pomýlenost a náklonnost k modlám. Císař, který si u Kateřiny povšiml větší moudrost a učenost, než kterou sám vládl, nechal povolat na padesát nejmoudřejších mudrců, aby se s Kateřinou přeli o víře a aby její víru zahanbili. Co se nestalo. Nejenže se prokázalo, že je Kateřina moudřejší, ale svými odpověďmi a uvažováním, osvíceným Duchem Svatým, zahanbila domnělou moudrost mudrců. Rozzuřený císař nechal všech padesát vzdělanců upálit zaživa. Avšak na přímluvy svaté Kateřiny vyznali všichni učenci ještě před svou strašlivou smrtí jméno Kristovo, stali se křesťany a zasloužili si mučednické věnce.

Když byla mučednice Kateřina ve vězení, přivedla ke Kristově víře i císařského vojenského velitele Porfiriuse spolu s dvěma stovkami vojínů a také samu císařovnu. Všichni strádali pro Krista. Při mučení svaté Kateřiny se jí zjevil Anděl Boží, zastavil a zlomil kolo, na kterém byla mučednice strašně mučena a potom se jí zjevil i sám Spasitel Ježíš Kristus, který ji utěšil. Po mnohém a strašném mučení byla Kateřina ve svých osmnácti letech sťata mečem, a stalo se tak 24. listopadu roku 310 po Kr. Z jejího těla na místo krve vyteklo mléko. Andělé po mučednické smrti svaté Kateřiny odnesli její tělo na horu Sinaj, kde se ve věhlasném monastýru, nesoucím její jméno, nacházejí dodnes.

Modlitba ke svaté velikomučednici Kateřině

Svatá panno a mučednice Kateřino! My, hříšní služebníci Boží (jména) k tobě se modlíme: pohleď na naší ubohost a učiň, ať smýšlíme nebesky a nikoliv pozemsky. Pospěš nám na pomoc svými modlitbami, abychom zvítězili nad tělesnými žádostmi, náklonností ke světu a úklady zlých duchů, zlobně na nás dotírajících. Nechť jsme tvou záštitou osvobozeni od jejich nepřátelských útoků v době tohoto života a kéž jimi nejsme mučeni v povětří po našem odchodu z těla. Ó moudrá panno! Daruj nám vše prospěšné, oč prosíme, neboť můžeš mnohé vyprosit od svého milovaného Ženicha, Krista, Boha našeho. Víme, jak mnoho zmůže modlitba spravedlivého spolu s dobrotou milosrdného Boha, jemuž náleží sláva, čest a chvála, nyní i vždycky až na věky věků. Amen. 

vybráno podle:Modlitby za děti a jiné modlitby

Pro vnitřní potřebu vydala církevní obec v Brně, říjen 2001 l.p.