Slovo svt. Nikolaje Velimiroviće na svátek Zjevení Páně,
z knihy Охридски Пролог (Ochridský Prolog)

Když Pán Ježíš Kristus dovršil třicet let od svého tělesného narození, započal svou učitelskou a spasitelskou činnost. A samotný počátek počátku je naznačen křtem v Jordáně. Svt. Cyril Jeruzalémský o tom říká: «Počátek světa je voda, počátek Evangelia je Jordán.» Při křtu Páně se ve vodě zjevilo světu tajemství (tajina), o kterém se ve Starém Zákoně předpovídalo a ve starém Egyptě a Indii jen básnilo. Toto tajemství je tajemství Božské Svaté Trojice. Otec se zjevil – smyslu sluchu, Duch se zjevil – smyslu zraku a Syn mimo to, že se zjevil, se zjevil – smyslu našeho hmatu. Otec vyslovil své svědectví o Synu, Syn byl pokřtěn ve vodě a Duch Svatý v podobě holubice se vznášel nad vodou. A když Jan Křtitel vydal svědectví a řekl o Kristu: «Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa», když jej ponořil a pokřtil v Jordánu, tak se tím ukázalo i Kristovo poslání ve světě a cesta naší spásy. Co z toho tedy pro nás vyplývá? Pán na sebe vzal hříchy lidského pokolení, zemřel (ponoření) a ožil (východ z vody); a proto i my musíme stejně zemřít jako starý hříšný člověk a ožít jako člověk očištěný, obnovený a znovuzrozený. Toto je Spasitel a toto je cesta spásy. Svátek Zjevení Páně (Богоявление, θεοφάνεια) se nazývá také Osvícením (v pravoslavné tradici má tento svátek tři názvy: Pokřtění Páně, Svaté Bohozjevení a Osvícení), neboť tato událost, která se udála ve vodách Jordánu, nás osvěcuje, ukazuje nám Boha jako Trojici jednobytnou a nerozdílnou. To je to první. Dalším významem tohoto svátku je – že každý z nás se prostřednictvím ponoření (pokřtění) ve vodě osvěcuje, takže býváme osvojeni za syny Otcem Světla zásluhou Syna a mocí Ducha Svatého.

Tropar svátku Zjevení Páně, hlas 1.
Při křtu tvém v Jordáně, ó Pane, zjevila se Trojice, které se klaníme, neb Otcův hlas svědectví vydal o tobě, nazývaje tě milovaným Synem, a Duch v podobě holubice potvrdil pravdu tohoto slova. Ó Kriste, jenž jsi se zjevil a svět osvítil, sláva tobě!

Slovo svt. Nikolaje Velimiroviće na svátek Obřezání Páně,
z knihy Охридски Пролог (Ochridský Prolog)

Obřezání bylo ustanoveno Bohem ve Starém Zákoně, jako znamení Boží smlouvy s Abrahamem a jeho potomstvem. Hospodin Ježíš Kristus v osmý den po Svém narození, dodržel zákon, podvolil se naplnění zákona, obřadu obřezání, (Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán Genesis 17,12), (Mluv k Izraelcům: Když žena otěhotní a porodí chlapce, bude nečistá po sedm dní; bude nečistá jako v době svého obvyklého krvácení. Osmého dne bude obřezána jeho předkožka. Leviticus 12,2-3) a přijetím jména Ježíš (Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. Lukáš 2,21), (Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Lukáš 1,31). Jméno Ježíš, znamená Spasitel, a podle svědectví apoštola Petra: není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni (Skutky apoštolské 4,12). Starozákonní obřezání, bylo předobrazem tajiny křtu. Vstoupivší do nové smlouvy s Bohem, jsou povinni být obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou (Koloským 2,11), což znamená, že máme odložit hříšný způsob života, který spočívá v plnění žádostivostí těla, a nyní už, máme žít dle nového, tj. pro slávu Boží a pro naši spásu.

Tropar obřezání Páně hlas 1.
Na prestolu ohnivém na výsostech trůně s Otcem bezpočátečný i božským svatým Svojím Duchem, ráčil ses, Ježíši, na zemi naroditi z Panny, nepoznavší muže, Svojí Matky, proto jsi byl i obřezán jako Člověk osmidenní. Sláva předobrému rozhodnutí Tvému, sláva prozřetelnosti Tvojí, sláva milosti Tvé, Jediný Lidumile.

Slovo svt. Nikolaje Velimiroviće na Narození Kristovo,
z knihy Охридски Пролог (Ochridský Prolog)

Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého (Gal 4, 4) aby spasil lidský rod. Když se naplnilo devět měsíců od blahého zvěstování, které zjevil archanděl Gabriel Přesvaté Panně v Nazaretu, řka: Raduj se milostiplná… hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš (Lk 1, 28; 31). Tehdy vyšel příkaz od císaře Augusta, aby byl sečten všechen lid v římském císařství. Kvůli tomuto příkazu bylo zapotřebí, aby všichni odešli do svého města a tam se zapsali. Proto přišel spravedlivý Josef spolu s Přesvatou Bohorodicí do Betléma, města Davidova, neboť oba dva pocházeli z císařského rodu Davidova. A protože se do tohoto malého města sešlo mnoho lidu, aby se tam zapsalo, nenašli už Josef a Marie ani jeden dům, ani jeden pokoj k přenocování, a tak se usadili v jedné jeskyni, ve které pastýři zavírali na noc svá stáda ovcí. V této jeskyni, v noci mezi sobotou a nedělí, 25. prosince porodila Přesvatá Panna Spasitele světa, Pána Ježíše Krista. Porodila Jej bez bolesti, neboť Jej počala bez hříchu, z Ducha Svatého, ne z člověka. A sama Jej zavinula do plenek. Poklonila se mu jako Bohu a položila Jej do jesliček. Potom přišel spravedlivý Josef a i on se Kristu poklonil jako božskému plodu panenské útroby. Dále přišli pastýři, z polí, kterým o Kristu zvěstovali andělé Boží, a také se mu poklonili jako Spasiteli. Pastýři slyšeli velký počet andělů Božích, kteří zpívali: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle (Lk 2, 14). Nakonec přišli i tři mudrci z Východu, vedeni podivuhodnou hvězdou, se svými dary: zlatem, vonným kadidlem a myrhou, a poklonili se mu jako Králi nade všemi králi a předali mu své dary (Mt 2, 11). Takto přišel na svět Ten, jehož příchod byl zvěstován proroky, narodil se, tak jak bylo prorokováno, z Přečisté Panny, ve městě Betlémě, z rodu Davidova, a v čase, kdy nebude v Jeruzalémě krále z rodu Judova. Po mnohých předobrazech a zaslíbeních o svém příchodu, z úst poslů a zvěstovatelů, proroků a spravedlivých, mudrců a králů, se naposledy zjevil On sám, Vládce světa a Král nade všemi králi, aby završil dílo spásy rodu lidského, které nemohli završit jeho služebníci. Jemu, nechť je věčná sláva a chvála. Amen.

Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. (Jan 16, 28)

Syn Boží jednorozený, narozený ve věčnosti z Otce bez matky, narodil se v čase z matky bez otce. Ono první narození je nepoznanou tajinou Svaté Trojice ve věčnosti, ono druhé je nepoznanou tajinou moci a lidumilnosti Boží v čase. Největší tajině v čase odpovídá největší tajina ve věčnosti. Nemůžeme vstoupit s malou svící našeho rozumu do této největší tajiny a osvítit ji nad naše síly…, buďme tedy vděční za poznání, že naše spása pochází nikoli z člověka, a nikoli ze země, ale z nejvyšších výšin božského neviditelného světa. Taková je milost Boží a taková je důstojnost člověka, že sám Bůh Syn sestoupil z věčnosti do času, z nebe na zemi, z trůnu slávy do jeskyně pastýřů jen proto, aby spasil lidi, očistil je od hříchu a navrátil je zpět do Ráje. Vyšel z Otce, kde měl vše, a přišel na svět, který mu nemůže dát nic. V jeskyni se narodil Pán, aby ukázal, že celý svět je temnou jeskyní, kterou jen On sám může osvětlit. V Betlému se narodil Pán – a Betlém znamená dům chleba – aby ukázal, že On je jediný chléb života, hodný a důstojný těch pravých lidí. Ó Pane Ježíši, předvěčný Syne Boha Živého a Syne Panny Marie, osvěť nás a nasyť nás Tebou. Tobě patří sláva a chvála na věky věkův. Amen.

Tropar svátku Narození Páně, hlas 4.
Narozením tvým, Kriste Bože náš, vzešlo světu světlo poznání, neboť v něm ti, kteří hvězdám sloužili, hvězdou naučeni byli klaněti se tobě, Slunci spravedlnosti a znáti tebe, Východ z výsosti. Pane, sláva tobě!

Kondak svátku Narození Páně, hlas 3.
Panna dnes Nadpřirozeného rodí a země skýtá Nedostupnému jeskyni. Andělé s pastýři Ho oslavují a mudrci spolu s hvězdou putují, neboť se pro nás narodilo v Děťátko malé, předvěčný Bůh.