Svatý prorok Jóel

památka 19. října / 1. listopadu

Prorok Joel, byl synem Petúelovým ¹. Podle dávné tradice, pocházel prorok ze Zajordánska a žil ve městě Bethoron. Byl z kmene Gádovců ² nebo Rúbenovců ³.

Důvodem k pronášení prorockých slov, byla pro Joela pohroma, která postihla Judské království. Dlouhotrvající sucho a kobylky, které se tam v obrovském množství dostaly a zcela zničily Judskou zemi. Při takovéto pohromě ztratili odvahu i ti, kdo měli silnou víru, nemluvě už o malověrných. A tak tehdy prorok Jóel vyzval lid, aby se obrátil k Hospodinovi s prosbou o pomoc, neboť „den Hospodinův je blízko“ (Jl 2,1).

Židovský lid uposlechl hlasu proroka a obrátil se k Bohu s prosbou o pomoc a Hospodin svůj lid ušetřil. Ústy svého proroka Jóela, Hospodin slibuje lidu za jejich obrácení se k němu hojnost a hojnost požehnání pozemského blaha.

Milosrdenství Páně k židovskému lidu, který se k Němu obrátil, nebude podle proroctví Jóela omezeno udělením pouze pozemských požehnání. Lidu Božímu, je dáno také duchovní zaslíbení. Prorok předvídá vzdálené časy Mesiáše plné milosti. Přijde čas, kdy Duch Svatý sestoupí na každé tělo bez rozdílu pohlaví, věku nebo postavení (Jl 3, 1 – 2). Tato jeho slova, pak v den Svaté Padesátnice cituje svatý apoštol Petr (Sk 2, 16 – 18).

Prorok Joel také předpověděl příchod všeobecného soudu - den Hospodinův. „Tehdy se slunce obrátí ve tmu a měsíc v krev, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. Avšak stane se, že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo, bude zachráněn…“ (Jl 3, 4-5) Až přijde den Hospodinův, Pán vykoná soud nad pohany v dolině Jošafatu (Jl 4,2) a stihne je hrozný trest (Jl 4,19). Avšak den Hospodinův, který bude strašný pro pohany, nebude takovým pro Izrael. Pro něj to bude den spásy, protože Pán bude jeho ochranou a obranou. Potom přijde požehnání pro Izrael a všichni nepřátelé Izraele zahynou: „Judsko bude osídleno navěky, Jeruzalém od pokolení do pokolení. Jejich krev prohlásím za nevinnou, nikoho nenechám bez trestu. Hospodin přebývá na Sijónu“ (Jl 4, 20-21).

Jeho proroctví jsou shromážděna v biblické Knize proroka Joela.

____________ 

¹ Jóel 1, 1.

² Kmen Gádovců. Jeden z dvanácti kmenů Izraelských. Gádovci byli potomci Gáda, sedmého Jákobova syna (Jákob zvaný Izrael je třetí praotec izraelského národa. Jákob byl synem Izáka a Rebeky a otcem dvanácti, z nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele), kterého mu porodila Zilpa, otrokyně první manželky Ley (Gen 30, 10). Jméno se vykládá jako „Štěstí“. Jménem tohoto syna byl též nazýván jeden z izraelských kmenů. Příslušníci tohoto kmene jsou označování jako Gádovci (Joz 13, 14). O samotném Jákobovu synu jménem Gád se z biblických příběhů téměř nic nedozvídáme. ֹKromě toho, že měl nejméně sedm synů (Gen 46, 16). 

³ Kmen Rúbenovců. Jeden z dvanácti kmenů Izraelských. Rúbenovci byli potomci Rúbena, nejstaršího Jákobova syna (Jákob zvaný Izrael je třetí praotec izraelského národa. Jákob byl synem Izáka a Rebeky a otcem dvanácti, z nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele), kterého mu porodila jeho první žena Lea (Gen 29, 32).

Svatý prorok Ozeáš

památka 17. / 30. října

Pocházel z kmene Isachara¹. Žil v království Izraelském a byl současník svatých proroků Izajáše, Micheáše a Ámose. V době, ve které žil, mnoho jeho soukmenovců, zapomnělo na pravého Boha a začali se klanět cizím modlám. Svatý prorok Ozeáš, je pak znovu svými moudrými poučeními a radami, obracel k dávné zbožnosti.

Usvědčoval národ v jeho nezákonnostech, pro které pak prorokoval, velká neštěstí a pohromy od cizinců a Asyrské zajetí². Téměř tisíc let, před příchodem Spasitele, prorok z vnuknutí Svatého Ducha předpověděl, že starozákonní přinášení obětiny skončí a nebude už žádného Aronovo kněžství a po celé zemi, se rozšíří pravé poznání Boha. Prorok Ozeáš, také promlouval o Kristu, že se vrátí z Egypta (Ozeáš 11,1; srovnej Mat 2,15), třetího dne vstane z mrtvých (Oz 6; srovnej 1 Kor 15,4) a zvítězí nad smrtí (Ozeáš 13, 14; srovnej 1. Kor 15, 54 – 55). Prorocká služba svatého proroka Ozeáše, trvala více jak šedesát let. Dožil se vysokého věku a poté, co celý svůj život zasvětil plnění Boží vůle, zesnul v pokoji a byl pohřben ve své zemi.

Kniha Ozeáš, či Kniha proroka Ozeáše, je první knihou z dvanácti malých proroků ve Starém zákoně. Zachycuje proroctví proroka Ozeáše v polovině osmého století před Kristovým Narozením.

_________________________

 

¹ Kmen Isacharův, jeden z kmenů Izraelských. Byli potomci Isachara, devátého Jákobova syna (Jákob zvaný Izrael je třetí praotec izraelského národa. Jákob byl synem Izáka a Rebeky a otcem dvanácti, z nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele). Byl třetím největším, mezi ostatními kmeny (Num 26, 25). Jeho država, se nacházela severně od državy Menaše a Efrajima a jižně od Zabulóna (Joz 19, 17 – 23). Jeho knížata byla statečná ve válce (Sd 5, 15), později pak přispěla k nástupu vlády krále Davida: „Z Isacharovců přišli znalci časů, kteří poučovali Izraele, co má dělat.“ (1. Pa 12,33).

 

² Asyrské zajetí – Asyrské vyhnanství. Bylo období v historii Izraelského národa, při kterém několik tisíc Izraelitů, bylo vyhnáno ze starověkého Samaří a zahnáno do Asýrie a jejích provincií. Severní království Izraele bylo poraženo asyrskými králi Tiglatpilesarem III. a Salmanassarem V. Další vládce Asýrie, Sargon II., pak obléhání Samaří dokončil a Severní Izraelské království nakonec zničil.

Dvacet šest ctihodných mučedníků Zografských,

od latiníků umučených († 1274 - 1284)

památka 10. / 23. října

V roce 1274 uzavřel císař Michael VIII. Palaiologos tzv. unii s Římem¹. Většina athoských monastýrů, rozhodně odmítla zradit Pravoslaví a odpadlíky od víry odsuzovala. Svatohorští mniši poslali proti této unii císaři protest a radu, aby unii odmítl a znovu se vrátil k pravoslaví.

Svatá hora Athos, byla poté vystavena nájezdům latinských vojsk a žoldáků, kteří tam umučili mnoho mnichů. Latinská armáda vstoupila na Svatou horu a dopustila se takových barbarství, jakých se Turci nikdy nedopustili za 500 let. Poté, co oběsili mnichy ve skitu Protaton v Karyes, zabili mnichy v monastýru Vatoped, v Iverském monastýru a také na dalších místech Svaté hory Athos².

Takto zaútočili i na svatohorský monastýr Zograf. Když se zografský igumen Tomáš zázračně dozvěděl o příchodu vojáků k monastýru, varoval bratry, aby ti, kdo chtějí přežít, z monastýru uprchli a ti, kdo si přejí přijmout mučednictví, aby zůstali. Zůstalo dvacet šest bratří: igumen Tomáš, mniši Varsonofij, Cyril, Micheáš, Šimon, Ilarion, Jakob, druhý Jakob, Job, Kyprián, Sáva, Martinian, Kosma, Sergij, Mina, Joasaf, Joannikij, Pavel, Antonij, Euthimij, Dometian, Parthenij a čtyři věřící, kteří pomáhali v monastýru, jejichž jména nejsou známa. Ti všichni, se zavřeli v monastýrské věži.

Když latinští vojáci přišli do monastýru, tak tuto věž zapálili. Zatímco věž hořela, Kristovi mučedníci zpívali žalmy a akathist k Přesvaté Bohorodici. Takto i odevzdali své duše Bohu, 10. / 23. října v letech 1274až 1284.

__________________________

 

¹ Unie s Římem. Bylo sjednocení – unie, dvou křesťanských denominací, některých zástupců Pravoslavné Církve s římskými latiníky. Pod politickým a mocenským tlakem byla přijata jednota s římským papežem, pravoslavní věřící, kteří tuto unii přijali, se stali se tzv. uniaty. Nadále mohli zachovávat svůj obřad i bohoslužebný jazyk, při bohoslužbě však vzpomínali papeže jako hlavu církve a zástupce Krista na zemi, spolu s tím přijali a poté vyznávali další heretická učení západní římské církve, která se roku 1054 oddělila od jedné svaté, obecné a apoštolské církve. Přes odpor většiny Pravoslavné Církve, pravoslavných duchovních a věřících, jí byzantští císaři uzavřeli nejprve v roce 1274 tzv. Lyonskou unii, poté v roce 1439 tzv. Florentskou unii. Obě tyto unie, byly odmítnuty a odsouzeny Pravoslavnou Církví, na místním sněmu v Jeruzalémě roku 1443 a v Konstantinopoli v roce 1484. V období umučení ctihodných mučedníků Zografských, se jedná o tzv. Lyonskou unii – Druhý lyonský koncil, který byl čtrnáctým všeobecným koncilem římských katolíků, konaný ve francouzském Lyonu v letech 1272 až 1274. Koncilu předsedal papež Řehoř IX. a byl svolán na žádost byzantského císaře Michaela VIII., aby sjednotil Pravoslavné Církve s církví západní. Sněmu se zúčastnilo kolem 300 biskupů, 60 opatů a více než tisícovky církevních hodnostářů či jejich prokuristů, mezi nimiž byli i zástupci univerzit. Ačkoli to dočasně zachránilo Byzanc před hrozbami Karla I. z Anjou (král sicilský, albánský, jeruzalémský a neapolský), Lyonská unie se setkala s otevřeným nepřátelstvím mezi Byzantinci. Byla nakonec odmítnuta i nástupcem císaře Michaela VIII., jeho synem císařem Andronikosem II. Palaiologosem, bezprostředně poté, co v roce 1282 nastoupil na trůn.

 

² Památky ostatních ctihodných mučedníků, na Svaté hoře Athos, od latiníků umučených:

4. / 17. ledna památka ctihodného mučedníka Euthimija, igumena monastýru Vatoped a spolu s ním dvanácti dalších ctihodných mučedníků vatopedských, od latiníků umučených.

13. / 26. května památka ctihodných mučedníků z Iverského monastýru, od latiníků umučených.

5. / 18. prosince památka ctihodných mučedníků z Karyes, ctihodného Kosmy prota a spolu s ním dalších ctihodných mučedníků, od latiníků umučených. 

 

Svatí mučedníci Eulampios a Eulampie († 303)

památka 10. / 23. října

Svatí mučedníci Eulampios a Eulampie, byli sourozenci, kteří žili na počátku IV. století ve městě Nikomédie (dnešní İzmit v Malé Asii).

Když si Eulampios, přečetl edikt císaře Maximiána (284 – 305), který odsuzoval každého křesťana na smrt¹, byl rozhořčen. Protože císař namísto toho, aby vedl válku proti nepřátelům státu, zbrojil proti svým poddaným.

Zanedlouho, byl tento mladý muž postaven před soud, kde od něj bylo požadováno, aby se vzdal křesťanské víry. Protože to Eulampios odmítl, byl mučen. Nejprve různými železnými nástroji a následně byl položen na rozžhavený železný rošt. Mučedník poté vyjádřil přání navštívit pohanský chrám. Soudci se tomu zaradovali, protože věřili, že už mladého křesťana zlomili na duchu.

V tom chrámu však svatý nahlas zvolal: „Ve jménu Pána Ježíše Krista ti přikazuji, němá a bezduchá modlo, padni na zem a proměň se v prach!“ A modla se s rachotem zřítila k zemi. Lidé kolem volali: "Jediný křesťanský Bůh, je velký a silný!" Potom byl svatý znovu vzat na mučení.

V tom čase, před soudce předstoupila i sestra svatého mučedníka Eulampie, která přede všemi vyznala, že i ona je křesťanka. Eulampios svou sestru povzbuzoval: „Neboj se, sestro, těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou“ (Matouš 10,28).

Po všelikém mučení, pak byli mučedníci vhozeni do rozžhavené pece, ale Pán je před ohněm uchránil. Nakonec byla mučedníkovi setnuta hlava, jeho sestra zemřela pro mnohá mučení, která přetrpěla.

_______________

 

¹ Velké pronásledování. Pronásledování křesťanů, které bylo započato za císaře Diokleciána v roce 303, pokračovalo i za vlády jeho nástupců, a to až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil.