Životy Svatých

Dvacet šest ctihodných mučedníků Zografských,

od latiníků umučených († 1274 - 1284)

památka 10. / 23. října

V roce 1274 uzavřel císař Michael VIII. Palaiologos tzv. unii s Římem¹. Většina athoských monastýrů, rozhodně odmítla zradit Pravoslaví a odpadlíky od víry odsuzovala. Svatohorští mniši poslali proti této unii císaři protest a radu, aby unii odmítl a znovu se vrátil k pravoslaví.

Svatá hora Athos, byla poté vystavena nájezdům latinských vojsk a žoldáků, kteří tam umučili mnoho mnichů. Latinská armáda vstoupila na Svatou horu a dopustila se takových barbarství, jakých se Turci nikdy nedopustili za 500 let. Poté, co oběsili mnichy ve skitu Protaton v Karyes, zabili mnichy v monastýru Vatoped, v Iverském monastýru a také na dalších místech Svaté hory Athos².

Takto zaútočili i na svatohorský monastýr Zograf. Když se zografský igumen Tomáš zázračně dozvěděl o příchodu vojáků k monastýru, varoval bratry, aby ti, kdo chtějí přežít, z monastýru uprchli a ti, kdo si přejí přijmout mučednictví, aby zůstali. Zůstalo dvacet šest bratří: igumen Tomáš, mniši Varsonofij, Cyril, Micheáš, Šimon, Ilarion, Jakob, druhý Jakob, Job, Kyprián, Sáva, Martinian, Kosma, Sergij, Mina, Joasaf, Joannikij, Pavel, Antonij, Euthimij, Dometian, Parthenij a čtyři věřící, kteří pomáhali v monastýru, jejichž jména nejsou známa. Ti všichni, se zavřeli v monastýrské věži.

Když latinští vojáci přišli do monastýru, tak tuto věž zapálili. Zatímco věž hořela, Kristovi mučedníci zpívali žalmy a akathist k Přesvaté Bohorodici. Takto i odevzdali své duše Bohu, 10. / 23. října v letech 1274až 1284.

__________________________

 

¹ Unie s Římem. Bylo sjednocení – unie, dvou křesťanských denominací, některých zástupců Pravoslavné Církve s římskými latiníky. Pod politickým a mocenským tlakem byla přijata jednota s římským papežem, pravoslavní věřící, kteří tuto unii přijali, se stali se tzv. uniaty. Nadále mohli zachovávat svůj obřad i bohoslužebný jazyk, při bohoslužbě však vzpomínali papeže jako hlavu církve a zástupce Krista na zemi, spolu s tím přijali a poté vyznávali další heretická učení západní římské církve, která se roku 1054 oddělila od jedné svaté, obecné a apoštolské církve. Přes odpor většiny Pravoslavné Církve, pravoslavných duchovních a věřících, jí byzantští císaři uzavřeli nejprve v roce 1274 tzv. Lyonskou unii, poté v roce 1439 tzv. Florentskou unii. Obě tyto unie, byly odmítnuty a odsouzeny Pravoslavnou Církví, na místním sněmu v Jeruzalémě roku 1443 a v Konstantinopoli v roce 1484. V období umučení ctihodných mučedníků Zografských, se jedná o tzv. Lyonskou unii – Druhý lyonský koncil, který byl čtrnáctým všeobecným koncilem římských katolíků, konaný ve francouzském Lyonu v letech 1272 až 1274. Koncilu předsedal papež Řehoř IX. a byl svolán na žádost byzantského císaře Michaela VIII., aby sjednotil Pravoslavné Církve s církví západní. Sněmu se zúčastnilo kolem 300 biskupů, 60 opatů a více než tisícovky církevních hodnostářů či jejich prokuristů, mezi nimiž byli i zástupci univerzit. Ačkoli to dočasně zachránilo Byzanc před hrozbami Karla I. z Anjou (král sicilský, albánský, jeruzalémský a neapolský), Lyonská unie se setkala s otevřeným nepřátelstvím mezi Byzantinci. Byla nakonec odmítnuta i nástupcem císaře Michaela VIII., jeho synem císařem Andronikosem II. Palaiologosem, bezprostředně poté, co v roce 1282 nastoupil na trůn.

 

² Památky ostatních ctihodných mučedníků, na Svaté hoře Athos, od latiníků umučených:

4. / 17. ledna památka ctihodného mučedníka Euthimija, igumena monastýru Vatoped a spolu s ním dvanácti dalších ctihodných mučedníků vatopedských, od latiníků umučených.

13. / 26. května památka ctihodných mučedníků z Iverského monastýru, od latiníků umučených.

5. / 18. prosince památka ctihodných mučedníků z Karyes, ctihodného Kosmy prota a spolu s ním dalších ctihodných mučedníků, od latiníků umučených.