.jpg)
Ctihodný barlaam (Varlám) Chutynský
(památka 6.
listopadu podle církevního / 19. listopadu podle světského kalendáře a první pátek Petro - Pavlovského půstu)
Ctihodný Barlaam Chutynský žil ve 12. stol. a byl synem zámožných rodičů. Své
dětské roky prožil v Novgorodu¹.
Už jako dítě utíkal od dětských her a veselí do chrámu za modlitbou, a když byl
starší, tak i k četbě duchovních knih. Když jeho zbožní rodiče Michail a
Anna zesnuli, rozdal zděděný majetek potřebným a odešel do pousteven v lesích.
V Lisickém monastýru, který byl zasvěcen svátku
Narození Přesvaté Bohorodice, pak přijal mnišské postřižení a nové jméno Barlaam.
Přál si však modlit se v tichu samoty a tak se jako poustevník vzdálil na ještě
osamělejší místo, na pravém břehu řeky Volchov, zvané Chutyn². Tam se rozhodl usadit, přestože tomuto
místu se lidé vyhýbali, neboť bylo známo, že se zde nacházejí zlé síly. Žádná
zlá a nečistá síla však není strašná pro služebníka Božího, který je ozbrojen
neporazitelnou zbraní - Kristovým Křížem, který od něj odhání všechny
nepřátele.
Když se mladý mnich blížil k Chutyni, spatřil
sloup světla, který z prostřed hustého lesa dosahoval do nebes, a to
přijal jako znamení, že zde mu je v souladu s vůlí Boží určeno
přebývat v postu a modlitbě. S vděčností ke Spasiteli zde zvolal
slova proroka: To je místo mého odpočinku
až na věky… (Ž 132,14) a
horlivě se zde začal modlit. Brzy si zde postavil malou kelii. Pracoval celý
den a noc pak věnoval modlitbě, velmi přísně se postil, na sobě nosil verigy³. Když zde začal žít, musel snést od
ďábla – nepřítele našeho spasení – mnoho útoků, ten na sebe bral podobu různých
divokých zvířat či hadů a snažil se zastrašit horlivého modlitebníka, aby ho vyhnal
z místa, které si on vybral k modlitbě. Ctihodný byl napadán různými
myšlenkami a pokušeními, kterými byl ponoukán, aby narušil půst, aby opustil
spasitelnou cestu pokání, ale Barlaam, tiše a s pokorou, všechny tyto
ústrky snášel. Horlivou modlitbou a přísným půstem přemáhal a překonával
všechny takovéto myšlenky a ničil tak rozmanité úskoky ďábla, trpělivě vše snášel,
chráněn a posilňován Boží pravicí.
Sláva o jeho duchovním životě se brzy začala šířit a
mnozí se jali ke ctihodnému Barlaamovi přicházet pro radu, útěchu a
duchovní poučení, ať již se jednalo o knížata, velmože, bohaté či chudý lid. Každý
pak od ctihodného odcházel s radostí a vděčností, a děkoval přitom Bohu,
neboť nebylo žádného, koho by Barlaam svým dobrým slovem neutěšil.
Za nějaký čas ctihodný postavil na místě svých
modliteb malý chrám v čest památky svátku Proměnění Páně, a od té doby zde
byl ustanoven monastýr. Svt. Řehoř novgorodský⁴ pak rukopoložil Barlaama na jeromonacha a ustanovil jej prvním
igumenem monastýru. Mnišské bratrstvo rostlo, Barlaam však stejně jako i předtím
vedl dál přísný duchovní život; za pokrm mu byla většinou jen vařená pšenice
anebo zelenina, a to vždy ve skromném množství. Takovémuto odříkavému životu
učil pak i své spolubratry. Sám se poučujíc v přikázáních Páně, den i noc,
Barlaam neustále namáhal své tělo půstem a bděním, a tímto způsobem v sobě
přemáhal všechny tělesné vášně. Hospodin nakonec oslavil ctihodného Barlaama darem
tvoření divů, uzdravováním nemocných a viděním věcí budoucích.
Barlaam vykonal za svého života mnoho pro ty, kteří se
za ním s vírou obraceli. Stejně působil i po svém blaženém zesnutí. Když
se naplnily jeho dny na zemi, z Boží prozřetelnosti se
z Konstantinopole vrátil jeho spolubratr a přítel podle ducha Antonij.
K němu se ctihodný obrátil a řekl mu: Drahý
můj bratře, Boží milost spočívá nad tímto mnišským příbytkem. Nyní ti já předám
do tvých rukou tento monastýr. Střež ho a starej se o něj. Já už odcházím ke
Králi Nebeskému, nesmutni proto, svým tělem vás opouštím, duchem však budu
stále s vámi. Poté dal ještě poučení bratřím, když jim uložil, aby
chránili pravoslavnou víru a neustále přebývali v pokoře. Ctihodný Barlaam
odešel k Hospodinu 6. listopadu roku 1192.
¹ (Novgorod - Новгород starobylé město v západním Rusku, zhruba 160 km jihovýchodně od
Petrohradu)
² (Chutyn od chudoe mesto - Хутынь – худынь - худое место – tj. zlé, špatné místo)
³ (verigy jsou
železnými řetězy k tělu připojené kovové desky se zobrazením sv. Kříže nebo
samotný sv. Kříž, které mnich stále nosí na sobě)
⁴ (jeho památka je
24. května/6. června)
 |
| Ostatky ctih. Barlaama Chutýnského |
.jpg)
