Svt.
mučedník Lambert z Maastrichtu (♰ 696)
památka
17. / 30. září
Svt.
Lambert (Lambertus, Landebertus) byl synem zbožných a dobrých rodičů. Odmalička
se vyznačoval svou učeností a zbožností. V mládí měl na něj velký vliv jeho
strýc svt. Theodard, biskup z Maastrichtu ¹. Ještě jako mladý přijal kněžské
svěcení.
Po
mučednické smrti svt. Theodarda byl ustanoven biskupem Maastrichtu a stal se
tak třetím nástupcem svt. Amanda ² v této eparchii. Byl příkladným křesťanem,
dobrým pastýřem a také rozhodným a horlivým misionářem na březích řeky Mázy
(Maas). Stal se rádcem krále Austrasie ³ Childerika II. Po jeho zabití Ebroïnem
byl sesazen a po dobu sedmi let žil ve vyhnanství v monastýru Stavelot ⁴, kde
žil prostě jako obyčejný mnich.
V
roce 681 přišel k moci Pipin II. (Pépin, zvaný Prostřední či z Herstalu), který
svt. Lamberta vrátil zpět na místo biskupa Maastrichtu. Přesto svt. Lambert
nemohl jinak a později vytýkal Pipinovi z Herstalu mimomanželský vztah s
Alpaisou, se kterou měl i syna Karla Martela. Svými výtkami tak rozhněval
příbuzné Alpaisy. Její bratr Dodon 17. / 30. září pak zabil svt. Lamberta v
chrámu přímo před oltářem.
Nástupcem
svatého v Maastrichtu se poté stal svt. Hubert z Lutychu (♰ 727). Ten dal roku 721 jeho
svaté ostatky převézt z
Maastrichtu do Lutychu, kam také přemístil
sídlo biskupa.
Část
ostatků svt. Lamberta pak také přivezl roku 1357 do Prahy do chrámu svatého
Víta i český král Karel IV.
______
¹
Svt. Theodard z Maastrichtu (♰ 670). Památka 10. / 23. září, byl žákem svt. Remakla – Remaculus – Rimagilus (♰ 673) v monastýru Stavelot (dnes město v Belgii), kde se po něm stal představeným
tohoto monastýru.
Následně se
stal i biskupem Maastrichtu. Roku 670 byl zavražděn pohany v lese Bienwald
poblíž Speyeru (čes. Špír, město v dnešním Německu), když cestoval za králem
Childericem II., aby si stěžoval na útlak a okrádání své eparchie ze strany
franských dvořanů. Jeho ostatky našel a dal uložit v kapli ve městě Lutych svt.
Lambert. Jeho svaté ostatky byly velkou měrou zničeny během Francouzské
revoluce, přesto se však části ostatků podařilo zachránit. Ty se nyní nacházejí
v katedrále svatého Pavla v Lutychu na východě Belgie. Část jeho svatých
ostatků se také nachází v chrámu svatého Theodarda – Dietera – Dietharda z
Maastrichtu (Dieterskirchel) v Rülzheimu (chrám byl postaven roku 1957), poblíž
místa mučednické smrti svatého.
²
Svt. Amand (Miloš) z Maastrichtu (♰ 684). Památka 6. / 19. února, pocházel z významného rodu z Akvitánie. V mládí
vstoupil do monastýru
na ostrově Île d’Yeu
poblíž města La Rochelle, poté žil
jako poustevník v
zatvoru v Bourges. Po pouti do Říma
(okolo r. 627) a po naléhání svt. Achária z Noyonu (památka 27. listopadu / 10.
prosince) se jako biskup misionář vydal na severozápad zemí Franské říše, které
hraničily s Fríským královstvím (Fryske Keninkryk – království se rozkládalo na
pobřeží dnešního severního Německa a Nizozemska), kde konal misii. Misii konal
také na soutoku řek Šelda (Schelde) a Máza (Maas), v letech 647–649 byl
biskupem Tongerenu a Maastrichtu. Svoji misii stavěl na základech učení ctih.
Kolumbána (památka 23. listopadu / 6. prosince), proto vždy směřoval k tomu, že
nejprve obrozoval církevní život a šířil mnišství. Byl ve spojení s Římem, což
bylo v té době pro franskou církev zřídkavé. Namísto pohanských model stavěl
chrámy a monastýry, křesťanskou víru obnovoval v prostředí divokém a nepřátelském.
Když nemohl Boží slovo donést do srdcí svobodných lidí, šířil evangelium i mezi
otroky, mnoho poté pracoval, aby tyto otroky mohl vykoupit z jejich otroctví.
Jedenkrát přitom vzkřísil z mrtvých odsouzeného zloděje, který poté uvěřil v
Krista spolu s mnoha dalšími. V roce 636 byl ze země vyhnán králem Dagobertem
I. Mnoho svatých a ctihodných od něj získávalo požehnání a pomoc ve svém Božím
díle. Jeho učednicemi byly ctih. Adelgunda z Maubeuge (♰ 684), ctih. Gertruda z
Nivelles (♰
659) a jeho učedníkem byl ctih. Bavon z Gentu (♰ 655). Centrem jeho misie se
stal monastýr Elno (nyní Abbaye de Saint-Amand), jeden z kdysi nejstarších a
největších monastýrů ve Flandrech. Svt. Amand měl také podíl na založení
monastýrů ve městech Nivelles (640) a Barisis (663). V souladu s životem
svatého, který byl napsán v polovině 8. století, svt. Amand … přešel až za
Dunaj a obešel tato místa, hlásaje tam evangelium (Vita Sancti Amandi metrica).
Na základě toho se také předpokládá, že své evangelní dílo rozšířil až do
Bavorska (zvláště pak v Augsburgu).
Zachovala se závěť svt. Amanda, je mu připisováno na 8 hymnů
(chvalozpěvů) a 4 sekvence (sequentia) v bohoslužbách církve. Zesnul v Pánu 6.
/ 19. února kolem roku 684 v monastýru Elnon. Úcta ke svatému byla již za jeho
života a pokračovala o to více po jeho zesnutí; jeho svaté ostatky přebývají v
monastýru, ve kterém zesnul a který nese po něm jeho jméno.
³
Austrásie (511–751) bylo království, které tvořily
severovýchodní části Francké říše v období Merovejců. Zahrnovalo území dnešní
severovýchodní Francie, západního Německa, Belgie, Lucemburska a Nizozemska.
⁴
Monastýr Stavelot. Tento monastýr byl založen ctihodným
Remaklem Ardenským (památka 3. / 16. září) kolem roku 651. V letech 881 a 885
byly tyto země napadeny Normany, kteří vyplenili a vypálili město i monastýr.
