Zobrazují se příspěvky se štítkemLambert z Maastrichtu biskup mučedník. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLambert z Maastrichtu biskup mučedník. Zobrazit všechny příspěvky

středa 30. září 2020

Svt. mučedník Lambert z Maastrichtu (♰ 696)

památka 17. / 30. září

Svt. Lambert (Lambertus, Landebertus) byl synem zbožných a dobrých rodičů. Odmalička se vyznačoval svou učeností a zbožností. V mládí měl na něj velký vliv jeho strýc svt. Theodard, biskup z Maastrichtu ¹. Ještě jako mladý přijal kněžské svěcení.

Po mučednické smrti svt. Theodarda byl ustanoven biskupem Maastrichtu a stal se tak třetím nástupcem svt. Amanda ² v této eparchii. Byl příkladným křesťanem, dobrým pastýřem a také rozhodným a horlivým misionářem na březích řeky Mázy (Maas). Stal se rádcem krále Austrasie ³ Childerika II. Po jeho zabití Ebroïnem byl sesazen a po dobu sedmi let žil ve vyhnanství v monastýru Stavelot ⁴, kde žil prostě jako obyčejný mnich.

V roce 681 přišel k moci Pipin II. (Pépin, zvaný Prostřední či z Herstalu), který svt. Lamberta vrátil zpět na místo biskupa Maastrichtu. Přesto svt. Lambert nemohl jinak a později vytýkal Pipinovi z Herstalu mimomanželský vztah s Alpaisou, se kterou měl i syna Karla Martela. Svými výtkami tak rozhněval příbuzné Alpaisy. Její bratr Dodon 17. / 30. září pak zabil svt. Lamberta v chrámu přímo před oltářem.

Nástupcem svatého v Maastrichtu se poté stal svt. Hubert z Lutychu (♰ 727). Ten dal roku 721 jeho svaté ostatky převézt z Maastrichtu do Lutychu, kam také přemístil sídlo biskupa.

Část ostatků svt. Lamberta pak také přivezl roku 1357 do Prahy do chrámu svatého Víta i český král Karel IV.

______

¹ Svt. Theodard z Maastrichtu (♰ 670). Památka 10. / 23. září, byl žákem svt. Remakla – Remaculus – Rimagilus (♰ 673) v monastýru Stavelot (dnes město v Belgii), kde se po něm stal představeným tohoto monastýru. Následně se stal i biskupem Maastrichtu. Roku 670 byl zavražděn pohany v lese Bienwald poblíž Speyeru (čes. Špír, město v dnešním Německu), když cestoval za králem Childericem II., aby si stěžoval na útlak a okrádání své eparchie ze strany franských dvořanů. Jeho ostatky našel a dal uložit v kapli ve městě Lutych svt. Lambert. Jeho svaté ostatky byly velkou měrou zničeny během Francouzské revoluce, přesto se však části ostatků podařilo zachránit. Ty se nyní nacházejí v katedrále svatého Pavla v Lutychu na východě Belgie. Část jeho svatých ostatků se také nachází v chrámu svatého Theodarda – Dietera – Dietharda z Maastrichtu (Dieterskirchel) v Rülzheimu (chrám byl postaven roku 1957), poblíž místa mučednické smrti svatého.

² Svt. Amand (Miloš) z Maastrichtu (♰ 684). Památka 6. / 19. února, pocházel z významného rodu z Akvitánie. V mládí vstoupil do monastýru na ostrově Île d’Yeu poblíž města La Rochelle, poté žil jako poustevník v zatvoru v Bourges. Po pouti do Říma (okolo r. 627) a po naléhání svt. Achária z Noyonu (památka 27. listopadu / 10. prosince) se jako biskup misionář vydal na severozápad zemí Franské říše, které hraničily s Fríským královstvím (Fryske Keninkryk – království se rozkládalo na pobřeží dnešního severního Německa a Nizozemska), kde konal misii. Misii konal také na soutoku řek Šelda (Schelde) a Máza (Maas), v letech 647–649 byl biskupem Tongerenu a Maastrichtu. Svoji misii stavěl na základech učení ctih. Kolumbána (památka 23. listopadu / 6. prosince), proto vždy směřoval k tomu, že nejprve obrozoval církevní život a šířil mnišství. Byl ve spojení s Římem, což bylo v té době pro franskou církev zřídkavé. Namísto pohanských model stavěl chrámy a monastýry, křesťanskou víru obnovoval v prostředí divokém a nepřátelském. Když nemohl Boží slovo donést do srdcí svobodných lidí, šířil evangelium i mezi otroky, mnoho poté pracoval, aby tyto otroky mohl vykoupit z jejich otroctví. Jedenkrát přitom vzkřísil z mrtvých odsouzeného zloděje, který poté uvěřil v Krista spolu s mnoha dalšími. V roce 636 byl ze země vyhnán králem Dagobertem I. Mnoho svatých a ctihodných od něj získávalo požehnání a pomoc ve svém Božím díle. Jeho učednicemi byly ctih. Adelgunda z Maubeuge (♰ 684), ctih. Gertruda z Nivelles (♰ 659) a jeho učedníkem byl ctih. Bavon z Gentu (♰ 655). Centrem jeho misie se stal monastýr Elno (nyní Abbaye de Saint-Amand), jeden z kdysi nejstarších a největších monastýrů ve Flandrech. Svt. Amand měl také podíl na založení monastýrů ve městech Nivelles (640) a Barisis (663). V souladu s životem svatého, který byl napsán v polovině 8. století, svt. Amand … přešel až za Dunaj a obešel tato místa, hlásaje tam evangelium (Vita Sancti Amandi metrica). Na základě toho se také předpokládá, že své evangelní dílo rozšířil až do Bavorska (zvláště pak v Augsburgu).  Zachovala se závěť svt. Amanda, je mu připisováno na 8 hymnů (chvalozpěvů) a 4 sekvence (sequentia) v bohoslužbách církve. Zesnul v Pánu 6. / 19. února kolem roku 684 v monastýru Elnon. Úcta ke svatému byla již za jeho života a pokračovala o to více po jeho zesnutí; jeho svaté ostatky přebývají v monastýru, ve kterém zesnul a který nese po něm jeho jméno.

³ Austrásie (511–751) bylo království, které tvořily severovýchodní části Francké říše v období Merovejců. Zahrnovalo území dnešní severovýchodní Francie, západního Německa, Belgie, Lucemburska a Nizozemska.

⁴ Monastýr Stavelot. Tento monastýr byl založen ctihodným Remaklem Ardenským (památka 3. / 16. září) kolem roku 651. V letech 881 a 885 byly tyto země napadeny Normany, kteří vyplenili a vypálili město i monastýr.