Životy Svatých

 Svt. mučedník Lambert z Maastrichtu 

(† 696)

památka 17. / 30. září

Svt. Lambert (Lambertus, Landebertus) byl synem zbožných a dobrých rodičů. Odmala se vyznačoval svojí učeností a zbožností. V mládí měl na něj velký vliv jeho strýc svt. Theodard, biskup z Maastrichtu¹. Ještě jako mladý, přijal kněžské svěcení.

Po mučednické smrti svt. Theodarda, byl ustanoven biskupem Maastrichtu a stal se tak třetím nástupcem svt. Amanda² v této eparchii. Byl příkladným křesťanem, dobrým pastýřem a také rozhodným a horlivým misionářem na březích řeky Mázy (Maas). Stal se rádcem krále Austrásie³ Childerica II. Po jeho zabití  Ebroïnem, byl sesazen a po dobu sedmi let, žil ve vyhnanství, v monastýru Stavelot³, kde žil prostě, jako obyčejný mnich.

V roce 681, přišel k moci Pipin II. (Pépin, zvaný Prostřední, či z Herstalu), který svt. Lamberta vrátil zpět na místo biskupa Maastrichtu. Přesto svt. Lambert, nemohl jinak a později vytýkal Pipinovi z Herstalu, mimomanželský vztah s Alpaisou, se kterou měl i syna Karla Martella. Svými výtkami, tak rozhněval příbuzné Alpaisi. Její bratr Dodon, 17. / 30. září pak zabil svt. Lamberta v chrámu, přímo před oltářem.

Nástupcem svatého v Maastrichtu, se poté stal svt. Hubert z Lutychu († 727). Ten, dal roku 721 jeho svaté ostatky převést z Maastrichtu do Lutychu, kam také přemístil sídlo biskupa.

Část ostatků svt. Lamberta, pak také přivezl roku 1357 do Prahy, do chrámu svatého Víta i český král Karel IV.

____________________________________________________________________________________________

 ¹ Svt. Theodard z Maastrichtu († 670)

Památka 10. / 23. září, byl žákem svt. Remakla – Remaculus - Rimagilus (†673) v monastýru Stavelot (dnes město v Belgii), kde se po něm stal představeným tohoto monastýru. Následně se stal i biskupem Maastrichtu. Roku 670, byl zavražděn pohany v lese Bienwald poblíž Speyer (čes. Špír, město v dnešním Německu), když cestoval za králem Childericem II., aby si stěžoval na útlak a okrádání jeho eparchie ze strany franských dvořanů. Jeho ostatky našel a dal uložit v kapli ve městě Lutych svt. Lambert. Jeho svaté ostatky byly velkou měrou zničeny během Francouzské revoluce, přesto se však části ostatků podařilo zachránit. Ty se nyní nachází v katedrále svatého Pavla v Lutychu, na východě Belgie. Část jeho svatých ostatků, se také nachází v chrámu svatého Theodarda – Dietera - Dietharda z Maastrichtu (Dieterskirchel) v Rülzheimu (chrám byl postaven roku 1957), poblíž místa mučednické smrtí svatého.

² Svt. Amand (Miloš) z Maastrichtu († 684)

Památka 6. / 19. února, pocházel z významného rodu z Akvitánie. V mládí vstoupil do monastýru na ostrově Île d’Yeu poblíž města La Rochelle, poté žil jako poustevník v zatvoru v Bourges. Po pouti do Říma (okolo r. 627) a po naléhání svt. Achária z Noyon (památka 27. listopadu/ 10. prosince), se jako biskup misionář, vydal na severo – západ zemí Franského království, které hraničili s Fríským královstvím (Fryske Keninkryk – království se rozkládalo na pobřeží dnešního severního Německa a Nizozemska), kde konal misii. Misii konal také, na soutoku řek Šelda (Schelde) a Máza (Maas), v letech 647 – 649, byl biskupem Tongerenu a Maastrichtu. Svojí misii stavěl na základech učení ctih. Kolumbána (památka 23. listopadu / 6. prosince), proto vždy směřoval k tomu, že nejprve obrozoval církevní život a šířil mnišství. Byl ve spojení s Římem, které bylo v té době pro Franskou církev zřídkavé.

Na místo pohanských model, stavěl chrámy a monastýry, křesťanskou víru obnovoval v prostředí divokém a nepřátelském. Když nemohl Boží slovo donést do srdcí svobodným lidem, šířil Evangelium i mezi otroky, mnoho poté pracoval, aby tyto otroky mohl vykoupit z jejich otroctví. Jedenkráte přitom vzkřísil z mrtvých odsouzeného zloděje, který poté uvěřil v Krista spolu s mnoha dalšími. V roce 636, byl ze země vyhnán králem Dagobertem I.

Mnoho svatých a ctihodných, od něj získávalo jeho požehnání a pomoc ve svém Božím dílu. Jeho učedníky byli ctih. Adelgunda z Malbodiumu (†684), ctih. Gertruda z Nivelles (†659) a ctih. Bavon z Haarlem (†655). Centrem jeho misie, se stal monastýr Elno (nyní Abbaye de Saint-Amand), jeden z kdysi nejstarších a největších monastýrů ve Flandrech. Svt. Amand, měl také podíl na založení monastýrů ve městech Nivelles (640) a Barisis (663).

V souladu s životem svatého, který byl napsán v polovině VIII. století, svt. Amand … přešel až za Dunaj a obešel tato místa, hlásaje tam Evangelium (Vita Sancti Amandi metrica). Na základě tohoto, se také předpokládá, že své evangelní dílo, rozšířil až do Bavorska (zvláště pak v Augsburgu).

Zachovala se závěť svt. Amanda, je mu připisováno na 8 hymnusů (chvalozpěvů) a 4 sekvencí (sequentia) v bohoslužbách církve. Zesnul v Pánu 6. / 19. února kolem roku 684, v monastýru Elnon. Úcta ke svatému, byla již za jeho života a pokračovala o to více po jeho zesnutí, jeho svaté ostatky, přebývají v monastýru, ve kterém zesnul a který nese po něm jeho jméno.

³ Austrásie (511–751)

Bylo království, které tvořily severovýchodní části Francké říše v období Merovejců. Zahrnovalo území dnešní severovýchodní Francie, západního Německa, Belgie, Lucemburska a Nizozemska. 

⁴ Monastýr Stavelot

Tento monastýr, byl založen ctihodným Remaklem Ardenským (památka 3. / 16. září) kolem roku 651. V letech 881 a 885 byly tyto země napadeny Normany, kteří vyplenili a vypálili město i monastýr.