Životy Svatých

 Ctihodná Edita (Editha, Eadgyth, Ediva) z Wilton (961-984)

památka 16. /29. září

Narodila se kolem roku 961 v Kemsing (dnes hrabství Kent). Byla nemanželskou dcerou Edgara Mírumilovného¹, krále anglického a Wilfridy², šlechetné monašky, kterou Edgar unesl z monastýru ve Wilton. Po tomto hříchu, však král učinil pokání, pod vedením svt. Dunstana z Canterbury³. Pokání činil po dobu sedmi let, kdy na svoji hlavu nevkládal královskou korunu. V okamžiku, kdy mohla sv. Wilfrida utéci od svého únosce, tak utekla a vrátila se do monastýru, kde se narodila svatá Edit. Král Edgar, po smrti své zákonité manželky, několikrát prosil Wilfridu, aby se stala jeho ženou, ta to však odmítla a až do konce svého života zůstala v monastýru.

Svatou Editu, její maminka vychovávala v čistotě a nevinnosti, před úklady světa. Když jí bylo patnáct let, sama se rozhodla přijmout mnišský postřih. Poté třikráte odmítla, aby se stala představenou třech různých monastýrů, které ji nabízel sám král Edgar. Ona však dala přednost zůstat v monastýru Wilton se svojí matkou.

Ve svém mnišském životě, spojila modlitbu se starostlivostí o všechny potřebné, o hladové a chudé, o nemocné a poutníky. V monastýru založila nemocnici, do které přicházeli všichni, kteří nemohli najít pomoc jinde. Sama svatá, pak dávala přednost rozhovoru s malomocnými a s těmi, kdo byl odvrhnut tímto světem, nežli rozhovory ve dvořanské společnosti. Nikoho nezanechala bez přístřeší a chleba, sama přitom vždy držela přísný půst. Měla k ní blízko, dokonce i divoká zvířata.

Ve zvyku měla nosit krásný šat, avšak pod ním, tajně nosila hrubé sukno - cilicium (Cilicium je původně označení pro hrubé vlněné sukno, vyrobené z kozí srsti, tato látka, byla nošena jako znak pokání na holém těle pod šaty). Pro svůj Bohu milý život, pro svoji starostlivost o bližní, skutky milosrdenství, kterými mnohé obdarovávala, pro duchovní obezřetnost a učenost, získala lásku a úctu všech, od sester monastýru, měla přízvisko Edita Dobrá.

Roku 978 svatá Edita měla sen, ve kterém spatřila, jak přijde o pravé oko. Ze snu, pak nabyla pochopení, že tento sen jí byl dán, jako předzvěst a oznámení smrti jejího bratra svatého krále Edwarda, který byl v tom čase zabit. Dvořané, kteří byli na straně jejího bratra mučedníka, se snažili uvést svatou Editu na trůn, což ona, ale odmítla, dávajíce přednost tomu, aby oddala svůj život Pánu.

Než zesnula, dala postavit ve Wilton, chrám zasvěcený svt. muč. Dionýsijovi Pařížskému. V čase svěcení chrámu, svt. Dunstan hořce zaplakal, neboť měl předzvěst o blízké smrti ctihodné. Za čtyřicet dní poté 16. / 29. září ctihodná Edita zesnula a svt. Dunstan, byl přitom, když se odebrala k Pánu. Později její netlené ostatky, byly přeneseny do nového chrámu svt. Dionýsija.

________________________________________________________

 ¹ Svatý král Edgar Mírumilovný - Edgar the Peaceful (†975)

Památka 8. /. 21. července. Anglický král, který činil pokání z marnivého a zkaženého mládí. Za jeho vlády bylo obnoveno mnoho monastýrů v Anglii, které obdaroval pozemky. Z monastýrů dal vystěhovat ženaté duchovenstvo, aby monastýry sloužili duchovnímu životu mnichů a monašek.

 ² Ctihodná Wilfrida - Wulfritha, Wulfthryth, (†988)

Památka 9. / 22. září.  Byla poslušnicí monastýru ve Wilton, ze kterého ji unesl král Edgar. Z tohoto nemanželského svazku, se narodila dcera Edita, se kterou po jejím narození žila v monastýru. Mnišský postřih přijala z rukou svt. Ethelwolda, biskupa z Winchesteru. Za vztah s Edgarem, na ní byla naložena epitimie, kterou přijala. Později se stal představenou monastýru.

 ³ Svt. Dunstan, arcibiskup z Canterbury (†988)

Památka 19. května / 1. června. Narodil se poblíž Glastonbury, v jehož monastýru se vzdělával. Nějaký čas, žil na dvoře krále Athelstana, pro mnohá nepřátelství, byl však donucen odejít do vyhnanství. Za krále Edgara, se navrátil domů i ke dvoru. Následoval radám a poučením svého příbuzného svt. Alphega biskupa z Winchesteru – památka 12. / 25. března (†951), přijal mnišství a byl jím rukopoložen na presbytera. V roce 957 byl rukopoložen na biskupa Winchesteru, v roce 961 pak byl ustanoven arcibiskupem Canterbury. Spolu se svt. Ethelwoldem z Winchesteru (†984) a svt. Oswaldem z Yorku (†992) obnovili duchovní život monastýrů v Anglii.

 ⁴ Svt. muč. Dionýsij - Denis, Diviš - Pařížský († III. stol). Památka 3. / 16. října.