Blažený Andrej Simbirský,
blázen pro Krista - jurodivý († 1841)
památka v den jeho zesnutí 27. listopadu / 10. prosince a 21. května/ 3. června v den vyzdvihnutí a přenesení jeho svatých ostatků v roce 1998
Narodil se 17. července 1763, jako Andrej Iljič Ogorodnikov, v Simbirsku v měšťanské rodině. Jeho otec a matka byli věřící a své děti vychovávali ve zbožnosti pravoslavné víry. Andrej, už jako dítě, býval často velmi nemocný a bez cizí pomoci se nemohl téměř hýbat. Postupem času, se však naučil chodit i sám. Jako malý téměř nemluvil, byl skoro němý, vyslovoval jen dvě slova - „máma“ a „Anna“.
Od sedmi let, pak na sobě nosil Andrej pouze dlouhé košile (tzv. rubachi), chodil bez bot a pokrývky hlavy. Vědomě na sebe vzal přetěžkého jho duchovního zápasu, bláznovství pro Krista - jurodivosti, půstu a mlčení.
Postil se velmi přísně, vůči sobě až surově a vůbec nemluvil. Po celý svůj život, pak jedl pouze chléb se suchými lesními plody, o svátcích pil čaj s medem. „Rozmlouval“ pouze pomocí gest a jednotlivých zvuků, přestože nebyl daru řeči zbaven zcela.
Brzy se stal sirotou a až do roku 1813, pak žil u svého bratra. Po bratrově smrti, žil u své ovdovělé sestry, která kvůli tomu, aby se o něho mohla starat, odešla z monastýru.
Blažený Andrej, se zaskvěl a byl vyvýšen, pro svůj přísný, odříkavý život a čistotu srdce. Spal na obyčejných deskách a to vždy jen trochu, almužnu, kterou dostával od lidí, rozdával chudým, byl velmi pokojný a mírný.
Od Boha měl dar prozíravosti, kterým pomáhal potřebným, svá proroctví pak ukazoval gesty. Měl také dar uzdravování nemocných, nikdy neodmítal léčit trpící, modlil se za ně dnem i nocí. Nemocné pak uzdravoval tím, že jim podával k jídlu kousek svého chleba, který mu předtím někdo daroval. Těm co byli nemocní na duchu, co byli posedlí běsy, jejich utrpení zmírňoval. Pokorně a mírně snášel výsměch, urážky, nadávky a někdy dokonce i bití.
Když v roce 1812, začala válka (Napoleonovo ruské tažení - Francouzské tažení do Ruska, „Francouzsko-ruská válka“ nebo také v ruské historiografii -Vlastenecká válka), mnozí Simbiřané, kteří se chtěli něco dozvědět o osudu svých blízkých, kteří sloužili v té době v armádě, přicházeli pro rady k prozíravým starcům. Když takto přišli ke ctihodnému Serafímu Sárovskému, neočekávaně od něj uslyšeli slova: „Proč ke mně, ubohému přicházíte? Máte lepšího, než jsem já – vašeho Andreje Iljiče“. Simbiřané se poté vraceli ke svému blaženému pro požehnání i radu.
V roce 1841, 28. listopadu / 10. prosince, svatý spočinul v Pánu. Byl pohřben za přítomnosti obrovského shromáždění věřících, v Simbirském monastýru Záštity Přesvaté Bohorodice. Od těla zesnulého vycházela blahá vůně. Nad hrobem blaženého, pak byla z darů lidí, postavena velkolepá litinová kaple s pozlacenými kupolemi.
Ve 30. letech 20. století, pak byla tato kaple, stejně jako i monastýr zničena. Hrob starce, byl zasypán. Desítky let, pak zůstával pod nánosem rozbitých cihel, suti a asfaltu. Přesto i nadále přicházeli věřící Simbiřané k blaženému Andrejovi, na místo, kde byl dříve monastýrský hřbitov.
V roce 1991, byla během pátracích prací, které organizovala Uljanovská eparchiální správa, objevena a vykopána, zasypaná krypta Andreje Blaženého.
V témže roce byla přijata první svědectví o zázračných uzdraveních a pomoci, od hrobu blaženého a byla proto také připravena historická zpráva o svatém, pro kanonizační komisi při Posvátném synodu. V roce 1995 byla u hrobu blaženého, postavena kaple, v témže roce byly přijaty k posouzení dva svazky shromážděných materiálů o svatém.
V roce 1998 3. června, byly ostatky blaženého Andreje odkryty a vyzdviženy. Blažený Andrej Simbirský, blázen pro Krista - jurodivý, byl připočten do zástupu svatých, jako místně ctěný. 6. října 2004, pak rozhodnutím Archijerejského Sněmu Ruské pravoslavné církve, byl připočten do zástupu svatých, k celocírkevní úctě.
Dnes, se svaté ostatky blaženého Andreje Simbirského, blázna pro Krista, nacházejí v katedrálním chrámu Nanebevstoupení Páně v Uljanovsku (Simbirsk).
Tropar hlas 4.
Nebeský náš zastánce, prosebníku za nás před Bohem, města Simbirska útěcho a pochvalo, v zármutku a neštěstí rychlý pomocníku. K tobě, nyní blažený Andreji vzýváme, na schránu tvých ctěných ostatků hledíce a velebení ti přinášíme: podej nám ruku tvé pomoci, pouč nás na cestě pokání.
