Ikona
Matky Boží Světlem napsaná
Zjevení
Světlem napsaného obrazu Přesvaté Bohorodice v ruském monastýru svatého
Pantelejmona na Svaté Hoře Athos
památka 21. srpna / 3. září
Když
byla 21. srpna / 3. září 1903 u Velkých vrat svatohorského monastýru svatého
Pantelejmona rozdávána almužna nuzným mnichům, pořídil fotografii této události
mnich Gabriel. Když pak fotografii vyvolal, k jeho velkému překvapení uviděl na
černobílém snímku obraz Matky Boží, která pokorně přijímá požehnaný krajíc
chleba.
Monastýrské
archivy svědčí o tom, že v období od konce 19. do začátku 20. století ruští
mniši rozdávali almužnu potřebným každý týden. Velké i malé lodě s potravinami
a nezbytnými zásobami připlouvaly týdně ze dvou jihoruských přístavů, Oděsy a
Taganrogu, kde se nacházely athoské metochy monastýru svatého Pantelejmona.
Tyto lodě byly určeny pro 3 000 mnichů tehdy žijících v tomto ruském monastýru
na Svaté hoře Athos a pro dalších 4 000 rusky mluvících bratří, kteří vedli
svůj duchovní zápas v různých skitech, metochiích, skromných mnišských celách a
kalivách rozesetých tehdy po celé Svaté hoře.
U
Velkých vrat monastýru se shromažďoval zástup chudých mnichů, poustevníků i
zbožných poutníků. Dochované záznamy ukazují, že od mnichů dostávalo chlebové
placky (čereky) přibližně 600–800 lidí. V určené dny pak začali k branám
monastýru přicházet pro tuto almužnu také lidé zahálčiví, propadlí pití a ti,
kteří na Svaté Hoře neposlouchali nikoho.
Dne
14. srpna 1903 obdržel monastýr svatého Pantelejmona dopis od Posvátného
kinotu, v němž vyjadřoval nespokojenost s tím, co považoval za „zbytečné“ a
„škodlivé“ almužny. Tento nejvyšší správní orgán Svaté Hory Athos požadoval,
aby představení monastýru svatého Pantelejmona s rozdáváním almužen přestali a
našli přijatelnější, a ne takto pohoršlivý způsob pomoci. V tomto dopise se
mimo jiné uvádělo: „Evangelijní almužna je Bohu milá a přijatelná pouze tehdy,
když je dávána moudře a s rozvahou – lidem, kteří jsou jí hodni a kteří ji
skutečně potřebují. Pokud se však dává lidem, kteří se za potřebné vydávají
neprávem, s touto pomocí pouze počítají a jen kvůli ní zde žijí, pak se takové
dávání almužny stává příčinou škody.“
21.
srpna 1903, přesně týden po obdržení dopisu od Posvátného kinotu, se mniši
ruského monastýru rozhodli naposledy dodržet tradici a rozdat almužnu s tím, že
teprve poté přítomným přečtou obsah dopisu kinotu.
V té
době se podle zvyku u hlavního přístavu shromáždily v očekávání almužny stovky
nuzných a potulných lidí. Během jejího rozdávání pak jeromonach Gabriel pořídil
fotografii této události, na které se objevil obraz Matky Boží, pokorně
přijímající požehnanou almužnu spolu s dalšími prosebníky.
Při
pohledu na tuto neobvyklou fotografii si mniši hned vzpomněli na slova mnicha
Sebastiána, který od vrátných monastýru slyšel, že při rozdávání chlebů
několikrát zahlédli jakousi ženu. Někteří z mnichů, kteří podivuhodnou Pannu
spatřili na vlastní oči mezi ostatními nuznými a prosebníky, o tom sice chtěli
vrátnému říct, přímo v den fotografování ji však nikdo z nich neviděl.
po
bratrském stolování pořádali v monastýru hostiny pro chudé a sklepník jim ze
skladu vydával potřebné jídlo.
Bohorodice
neustále pamatovala na ty, kdo v Jejím pozemském údělu vedli duchovní zápas. Na
popud Královny nebes monastýr poté i nadále uspokojoval potřeby svých chudých
bratří: po bratrském stolování zde pořádali hostiny pro chudé a sklepník jim ze
skladu vydával potřebné potraviny.
Koncem
80. let 20. století, s počátkem obnovy monastýru, byla tato podivuhodná
fotografie spolu se stručným popisem události namnožena a rozšiřována mezi
poutníky. Pro nové pokolení věřících, poznamenaných ateistickou propagandou, se
tato fotografie stala potvrzením existence duchovního světa, jak opakovaně
dosvědčovali poutníci navštěvující monastýr.
Oslava
Světlem napsaného obrazu byla ustanovena sborem starců monastýru v roce 2003 s
požehnáním jeho igumena, archimandrity Jeremiáše, u příležitosti 100. výročí
zjevení, aby tak byla v bohoslužebném životě zvěčněna památka této zázračné
události.
Pojmenování
„Světlem napsaný obraz“ vzniklo při sestavování bohoslužebné památky, kdy slovo
„světlem napsaný“ je doslovným překladem řeckého slova „fotografie“. Současně
bylo pro bohoslužebné užití vytvořeno ikonopisecké zobrazení tohoto zjevení. Na
základě kronikářských záznamů a dochovaných ústních vzpomínek byl rekonstruován
historický rámec této události.
Texty
bohoslužebných textů schválila Synodní bohoslužebná komise. V roce 2011 byla na
místě zjevení Matky Boží postavena pamětní kaple, do které byl přiveden pramen
vody pro konání modlitebních obřadů svěcení vody. Byly již zaznamenány případy
úlevy od tělesných i duševních neduhů po užívání vody z tohoto pramene. V témže
roce byla v prvním patře bratrského Pokrovského traktu (domu Záštity Matky
Boží) zřízena a vysvěcena chrámová kaple (paraklis) ke cti Světlem napsané
ikony.
Když bylo 21. srpna / 3. září 2013 připomínáno toto 110. výročí zjevení Matky Boží, bylo v červenci téhož roku na pravidelném zasedání Posvátného synodu v Kyjevskopečerské lávře rozhodnuto zařadit do kalendáře Pravoslavné církve slavnostní památku připomenutí zjevení Světlem napsaného obrazu Přesvaté Bohorodice, k němuž došlo v ruském monastýru svatého Pantelejmona na Svaté Hoře Athos v roce 1903.
Tropar,
hlas 2.
Klaníme
se Tvému přečistému obrazu, Dobrotivá, a prosíme o Tvé zastoupení za nás, Matko
Boží; neboť jsi dobrovolně ráčila se zjevit uprostřed bratří, abys zbavila
zármutku ty, které jsi shromáždila. Proto k Tobě s vděčností voláme: radostí
naplňuješ všechny ty, Přesvatá Panno, kdo se utíkají k Tvé záštitě.
