Svatý
velkomučedník Nikita Gótský (♰ 372)
památka
15. / 28. září
Svým
původem byl Nikita Gót¹, narodil se a žil na březích Dunaje a svá strádání pro
Krista přijal v roce 372. Tehdy byla v zemi Gótů už křesťanská víra hojně
rozšířená. Svatý Nikita uvěřil v Krista a svatý křest přijal od gótského
biskupa Theofila², který se jako archijerej účastnil Prvního všeobecného sněmu.
Proti
šíření křesťanství se postavili pohanští Gótové, v důsledku čehož pak vznikaly
bratrovražedné rozbroje. Po vítězství Fritigerna, který vedl armádu křesťanů a
porazil pohanského Athanaricha, se Kristova víra začala mezi Góty šířit ještě
více. Biskup Vulfilas, nástupce biskupa Theofila, vytvořil gótskou abecedu a
přeložil mnoho bohoslužebných knih do gótského jazyka.
Na
šíření křesťanství mezi svými soukmenovci pilně pracoval také svatý Nikita.
Svým příkladem a dobrým slovem ke Kristově víře přivedl mnoho pohanů.
Athanarichovi
se však po porážce podařilo znovu nabýt síly a vrátil se do své země, kde
obnovil svou nadvládu. Zůstal pohanem a nadále nenáviděl křesťany. Nechal
pronásledovat všechny gótské křesťany v Dácii³. Při pronásledování křesťanských
Gótů v letech 369 až 372 se stal jeho obětí i svatý mučedník Sáva Gótský (♰ 372).
Svatý
Nikita se však pozemského vládce nezalekl. I nadále hlásal mezi Góty blahou
zvěst Kristovu a Athanaricha obviňoval z jeho krutosti. Takto jako dobrý vojín
Kristův bojoval proti nepřátelům viditelným i neviditelným.
Nakonec
byl svatý Nikita pro slova evangelia, která šířil, zajat, uvržen do vězení a
poté vystaven mnoha mučením. Nakonec byl mučedník vržen do ohně. Tam uprostřed
ohně sice hořel, ale jeho tělo ohněm nebylo nijak spáleno a jeho duše byla
znovuzrozena pro nový, věčný, nesmrtelný život. Mezitím trýznitel byl spálen i
bez ohně svou bezbožností, svou duši umrtvil a své tělo připravil peklu.
Svatý
Nikita dobrý boj bojoval za Krista pod znamením kříže a víru zachoval. Ukázal
se jako vítěz nejen jménem⁴, ale vpravdě se jím stal.
Jeho
tělo, ozářené podivuhodným světlem a ohněm netknuté, pak v noci našel křesťan
Marian. Ten svaté ostatky mučedníka přenesl do města Mopsuestie v Kilikii, kde
byly s úctou pohřbeny. U hrobu svatého mučedníka se událo mnoho zázraků a
uzdravení.
Později
byly ostatky svatého přeneseny do Konstantinopole, část z nich byla přenesena
také do srbského monastýru Visoki Dečani.
__________________
¹
Gótové byli starogermánský kmen, který od II. až do VIII. století našeho
letopočtu hrál významnou roli v dějinách Evropy. Šlo o sjednocené germánské
kmeny, pravděpodobně skandinávského původu, které hovořily východogermánskou
gótštinou (pro kterou ve 4. století našeho letopočtu vyvinul gótské písmo
biskup Vulfilas Gótský). V prvních staletích našeho letopočtu započaly svou
cestu ze Skandinávského poloostrova a postupně se usadily v oblasti severního
pobřeží Černého moře a řeky Dunaje, až se dostaly k předsunutým základnám
Římské říše. Ve IV. století se mezi Góty rozšířilo křesťanství.
²
Theofilos, první biskup gótský (♰ 341). Zprávy a
svědectví o něm jsou velmi vzácné.
Psal o něm Eusebios z Kaisareie ve své knize Život Konstantinův
(obsáhlý životopis císaře,
jeho matky Heleny a tří synů) a Sókratés Scholastikos v knize Církevní dějiny. Eusebios, aniž by ho jmenoval, ho
prostě nazývá biskupem ze Skýtie, Sókratés ho ve své knize nazývá jménem jako
biskupa gótského. Theofilos Gótský byl účastníkem Prvního všeobecného sněmu v
Nikáji roku 325 a je podepsán pod jeho dokumenty. Ctihodný Simeon Metafrast (♰ 987) nám zase sděluje, že
Theofilos se účastnil
Nikájského
sněmu spolu se svým nástupcem
Vulfilasem.
³
Dácie (latinsky Dacia) bylo ve starověku území obývané kmeny Dáků a Getů, které
se nacházelo převážně v dnešním Rumunsku. Jeho jižní okraj určovaly Dunaj a
pohoří Balkán, zatímco ze západu a východu ho vymezovaly řeky Tisa a Dněstr. Ze
severu ohraničoval Dácii horský masiv Karpat, táhnoucí se do středu této země,
již rozděloval na dvě části.
⁴
Jméno Nikita má svůj původ v řeckém slově nikétés (Νικητας), což znamená vítěz.
