Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

Svatý velkomučedník Nikita Gótský (♰ 372)

památka 15. / 28. září

Svým původem byl Nikita Gót¹, narodil se a žil na březích Dunaje a svá strádání pro Krista přijal v roce 372. Tehdy byla v zemi Gótů už křesťanská víra hojně rozšířená. Svatý Nikita uvěřil v Krista a svatý křest přijal od gótského biskupa Theofila², který se jako archijerej účastnil Prvního všeobecného sněmu.

Proti šíření křesťanství se postavili pohanští Gótové, v důsledku čehož pak vznikaly bratrovražedné rozbroje. Po vítězství Fritigerna, který vedl armádu křesťanů a porazil pohanského Athanaricha, se Kristova víra začala mezi Góty šířit ještě více. Biskup Vulfilas, nástupce biskupa Theofila, vytvořil gótskou abecedu a přeložil mnoho bohoslužebných knih do gótského jazyka.

Na šíření křesťanství mezi svými soukmenovci pilně pracoval také svatý Nikita. Svým příkladem a dobrým slovem ke Kristově víře přivedl mnoho pohanů.

Athanarichovi se však po porážce podařilo znovu nabýt síly a vrátil se do své země, kde obnovil svou nadvládu. Zůstal pohanem a nadále nenáviděl křesťany. Nechal pronásledovat všechny gótské křesťany v Dácii³. Při pronásledování křesťanských Gótů v letech 369 až 372 se stal jeho obětí i svatý mučedník Sáva Gótský (♰ 372).

Svatý Nikita se však pozemského vládce nezalekl. I nadále hlásal mezi Góty blahou zvěst Kristovu a Athanaricha obviňoval z jeho krutosti. Takto jako dobrý vojín Kristův bojoval proti nepřátelům viditelným i neviditelným.

Nakonec byl svatý Nikita pro slova evangelia, která šířil, zajat, uvržen do vězení a poté vystaven mnoha mučením. Nakonec byl mučedník vržen do ohně. Tam uprostřed ohně sice hořel, ale jeho tělo ohněm nebylo nijak spáleno a jeho duše byla znovuzrozena pro nový, věčný, nesmrtelný život. Mezitím trýznitel byl spálen i bez ohně svou bezbožností, svou duši umrtvil a své tělo připravil peklu.

Svatý Nikita dobrý boj bojoval za Krista pod znamením kříže a víru zachoval. Ukázal se jako vítěz nejen jménem⁴, ale vpravdě se jím stal.

Jeho tělo, ozářené podivuhodným světlem a ohněm netknuté, pak v noci našel křesťan Marian. Ten svaté ostatky mučedníka přenesl do města Mopsuestie v Kilikii, kde byly s úctou pohřbeny. U hrobu svatého mučedníka se událo mnoho zázraků a uzdravení.

Později byly ostatky svatého přeneseny do Konstantinopole, část z nich byla přenesena také do srbského monastýru Visoki Dečani.

__________________

¹ Gótové byli starogermánský kmen, který od II. až do VIII. století našeho letopočtu hrál významnou roli v dějinách Evropy. Šlo o sjednocené germánské kmeny, pravděpodobně skandinávského původu, které hovořily východogermánskou gótštinou (pro kterou ve 4. století našeho letopočtu vyvinul gótské písmo biskup Vulfilas Gótský). V prvních staletích našeho letopočtu započaly svou cestu ze Skandinávského poloostrova a postupně se usadily v oblasti severního pobřeží Černého moře a řeky Dunaje, až se dostaly k předsunutým základnám Římské říše. Ve IV. století se mezi Góty rozšířilo křesťanství.

² Theofilos, první biskup gótský (♰ 341). Zprávy a svědectví o něm jsou velmi vzácné. Psal o něm Eusebios z Kaisareie ve své knize Život Konstantinův (obsáhlý životopis císaře, jeho matky Heleny a tří synů) a Sókratés Scholastikos v knize Církevní dějiny. Eusebios, aniž by ho jmenoval, ho prostě nazývá biskupem ze Skýtie, Sókratés ho ve své knize nazývá jménem jako biskupa gótského. Theofilos Gótský byl účastníkem Prvního všeobecného sněmu v Nikáji roku 325 a je podepsán pod jeho dokumenty. Ctihodný Simeon Metafrast (♰ 987) nám zase sděluje, že Theofilos se účastnil Nikájského sněmu spolu se svým nástupcem Vulfilasem.

³ Dácie (latinsky Dacia) bylo ve starověku území obývané kmeny Dáků a Getů, které se nacházelo převážně v dnešním Rumunsku. Jeho jižní okraj určovaly Dunaj a pohoří Balkán, zatímco ze západu a východu ho vymezovaly řeky Tisa a Dněstr. Ze severu ohraničoval Dácii horský masiv Karpat, táhnoucí se do středu této země, již rozděloval na dvě části.

⁴ Jméno Nikita má svůj původ v řeckém slově nikétés (Νικητας), což znamená vítěz.