čtvrtek 31. prosince 2020

Ctihodná Samthann (Samantha) 

igumenie z Clonbroney († 739)

památka 18. / 31. prosince

 

Ctihodná Samtahnn, se narodila ve druhé polovině VII. století v provincii Ulster (irsky cúige Uladh), na severovýchodě Irska. Podle tradice, byla svatá vzdálenou příbuznou svt. Patrika, apoštola a osvětitele Irů (†461; památka 17. / 30. března), který žil 200 let před ní. Její otec se jmenoval Diamramus a matka Kolumba.

Byla dána na výchovu místnímu králi Cridanu, ten, když dívka vyrostla, našel pro ni důstojného a bohatého ženicha. Samathann, si však nepřála provdat, jejím přáním bylo žít v čistotě, modlitbě a službě Bohu. Král Cridan, však toto její rozhodnutí nebral vážně a začal připravovat vše potřebné k svatbě. Během noci před samotnou svatbou, se však stalo, že ženich Samthanny, byl probuzen jasným paprskem nepozemského světla, který se probil střechou zámku. Rozhodl se vstát a podívat se na onu podivuhodnou záři. Šel za paprskem, až došel ke dveřím pokoje, ve kterém spala svatá Samthann, spolu s královskými dcerami. Tam potom spatřil, jak tento paprsek světla spočinul na svaté panně a osvítil její tvář svým nepozemským světlem. Ženich naplněný zbožnou úctou a bázní Boží, v tomto uviděl znamení Boží vůle. Tehdy se on i král společně, dohodli dovolit Samthanně, aby svůj život zasvětila službě pravému ženichu – Kristu.

Svatá přijala mnišský postřih a nějaký čas žila a učila se duchovnímu životu, v jednom z monastýrů v irském hrabství Tyrone (Contae Tír Eoghain) anebo v hrabství Donegal (Contae Dhún na nGall). V jednom z těchto monastýrů byla představenou svatá Cognat. Časem ctihodná panna odešla do monastýru v Clonbroney (Clúan-bróaig), na severovýchodě hrabství Longford (An Longfort). Tento monastýr, podle tradice existoval už v době svt. Patrika. Tradice říká, že tehdejší představená monastýru, měla před tím, než do monastýru přišla Samthann vidění, ve kterém jí bylo dáno spatřit to, že do monastýru přijde veliká a svatá igumenie. Tak se i stalo, stávající igumenie, vítala s očekáváním tu budoucí. A brzy se skutečně Samthann stala igumenii v monastýru v Clonbroney, kterému Samthann vdechnula nový život

Jako igumenie, Samthann nepřijímala žádné dary, ani pozemky, ani jiné pozemské statky, dávala přednost prostému životu v chudobě a tomu učila i své spolusestry, žít dle příměru dávných svatých.

Svými modlitbami, pak ctihodná uzdravovala nemocné a byla proslavena i mnoha dalšími podivuhodnými zázraky. Jedenkráte se stalo, že ti kdo pomáhali s pracemi v monastýru, se po práci unavili, ale protože nebylo nic k jídlu, zůstávali hladovými. Avšak sotva co pomysleli na jídlo, na blízkém stole, se zázračně objevilo, na čtyřicet chlebů, sýry i mléko. Ti co pro slávu Boha pracovali, byli odměněni, nasytili se a poté vzdávali díky Bohu.

Jako i některé jiné svaté ženy Irska, svatá Samthann, dostala takovýto dar umnožení chlebů od Boha, na její přímluvy, se umnožily zásoby jídla a pití, když to bylo lidem třeba. Vše to bylo činěno podle slov našeho Pána: Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním (Jan 14, 14).

Stvořitel Svoji služebnici obdařil velikou moudrostí. Muži i ženy, mniši, monašky, prostí věřící, ti všichni přicházeli k Samthanně za radou a poučením. Jednou se nějaký mnich, zeptal ctihodné, jakým způsobem se má modlit. Igumenie mu odpověděla, že modlit se je možné kdykoli a jakkoli, stojíce, sedíce i ležíce. Jindy zas, jeden učitel, se rozhodl, že zanechá duchovního čtení a zasvětí všechen svůj čas, jen mlčenlivé a tiché modlitbě. Svatá, jej však upozornila a varovala, že když zanechá pro duši spasitelného čtení, tak se nikdy nenaučí modlitbě mysli, a nebude ani vědět, jak udržet svoji mysl soustředěnou v modlitbě, jak se vyhnout bloudění myšlenek. Jindy pak, ten samý učitel, se zase rozhodl, že jako poutník, se odebere do daleké země. Ctihodná jej varovala a řekla mu, že Nebeského Království, je možné dostihnout tak, že člověk nemusí ani přejít přes hranice své rodné země, protože Pán je všudypřítomný, obzvláště pak, je Pán blízko těm, kdo s upřímnou vírou v něj, neustále vzývají Jeho jméno (Sk 4, 12; 1. Sol 5, 17). Sama ctihodná, pak neustále přebývala v neustálé modlitbě, v radostné mysli a dobrém rozpoložení ducha. Viděla události, které se udály lidem daleko od ní vzdáleným, znala také myšlenky lidí, které byly pro ni zcela odkryty.

Její modlitby, mnohokrát zachránily ty, kdo byl ve velkém nebezpečí. Jednou takto bratři z monastýru Iona (Iona Abbey – monastýr na ostrově Iona, souostroví Vnitřní Hebridy západně od pevninské části Skotska, založený roku 563 ctihodným Kolumbem starším), vypravili několik mnichů, aby na lodi odvezli do monastýru ctih. Samthanny ovčí vlnu. Uprostřed jejich cesty, je však zastihlo špatné počasí, moře se bouřilo, vlny stoupaly výš a výš, a vítr byl stalé silnější. V blížící se bouři mohli všichni lehce zahynout. Tehdy chlapec, který se učil v monastýrské škole, v pošetilosti navrhl, aby hodili přes palubu ovčí vlnu, kterou vezli a takto, aby si v bouři zachránili své životy. Kapitán lodě však nesouhlasil a řekl: «Ne a ne! Raději utoneme, než abychom hodili přes palubu to, co vezeme ctihodné matce». Všechnu svoji naději, pak vložili na Boha a na přímluvy svaté Samthanny, modlili se a nebylo v nich už strachu. Brzy na to, se bouře utišila a oni za tři dny, dorazili do monastýru v Clonbroney. Svatá dobrosrdečně uvítala všechny bratry a poté se obrátila na chlapce, kterému řekla: «Co jsi to tam na moři v bouři říkal, když vaši loď mohla vlna převrhnout? Nikdy nepochybuj! Jaké by bylo kolem nebezpečenství, hned vzývej Jméno Boží, i mě zavolej na pomoc a budeš zachráněn».

Svatá se proslavila svým milosrdenstvím a velikou soucitností, kterou projevovala vůči lidem. Říkali, že jedenkráte modlitbou zachránila před pekelnými mukami duši člověka, brzy poté co zemřel. Jindy pak, se slitovala nad chudákem, který byl malomocný. Ani chvíli nepřemýšlela a dala mu krávu spolu i s telátkem, aby se mohl živit jejím mlékem. Pro štědrost svaté, netrvalo dlouho a v monastýru se objevila nová kráva s telátkem!

Podle tradice, ctihodná vedla korespondenci se svatým Maolruainem - Maelruainem (památka 7. / 20. července), ještě když byl mlád. Ctihodná o něm předpověděla, že z tohoto mladíka vyroste velký duchovní muž. Svatý Maolruain († 792), se stal v budoucnu zakladatelem a igumenem monastýru v Tallaght, blízko Dublinu.

Ctihodná Samthann, zesnula v Pánu roku 739. Její duše pak byla spatřena, jak je vynášena k nebesům anděly, jako jasná a zářivá hvězda. Vliv této svaté, byl ve starém Irsku velmi velký. Byla ctěna nejenom na celém Zeleném ostrovu, jak Irsko je také nazýváno, ale byla ctěna také na pevninské Evropě a to především díky dalšímu irskému světci, svt. Virgiliusovi, biskupovi Salcburskému (památka 27. listopadu / 10. prosince), který úctu k této svaté rozšířil po celé Evropě.

Monastýr ctihodné Samthanny v Clonbroney, vzkvétal do XII. století a byl jedním z nejvýznamnějších center mnišství v celém Irsku.

Na místě tohoto kdysi slavného monastýru, se dnes zachoval už jen starý hřbitov. Dodnes jsou však mnohé dívky v Irsku, i za jeho hranicemi pojmenovány jménem Samantha, což je odvozeninou jména ctihodné igumenie Samthann. Na její přímluvy, ochraňuj i nás Pane. Amen.

 

 Svt. Modest, arcibiskup Jeruzalémský

památka 18. / 31. prosince

Svatý Modest, se narodil ve městě Sebasteia (Sebasteia Kappadokijská se nachází na východě Malé Asie, na hranici s Arménií, dnes se nazývá Sivas), zbožným a bohabojným rodičům. Od mládí, jeho srdce tíhlo k Pánu, odřekl se proto světa a začal žít přísným mnišským životem. Později se stal představeným monastýru ctih. Theodosija v Palestině.

V roce 614, perský velkokrál Husrav II., zaútočil na Sýrii a Palestinu. Při této válce vyraboval Jeruzalém a jeho okolí, bylo zabito na mnoho tisíců mnichů a duchovenstva, byly zpustošeny a spáleny všechny chrámy, mezi nimi i chrám Kristova hrobu - Vzkříšení Krista. Do perského zajetí byl přitom vzat svt. Zachariáš patriarcha Jeruzalémský (památka je 21. února / 6. března), spolu s mnoha věřícími, Peršany byl také v držení Svatý a Životodárný Kříž Páně. Při tomto zpustošení, zahynulo na 90000 věřících.

V této strašné době, byl svt. Modest pověřen dočasnou správou Jeruzalémské církve, jako Zastupitele Patriaršího trůnu. Jeho prvním dílem, pak bylo sbírat ostatky zabitých mnichů v monastýru ctih. Sávy Posvěceného (památka svatých otců zabitých v lávře sv. Sávy je 16. / 29. května), které s úctou uložil do hrobky bratří v monastýru.

Takto činil i na dalších místech a dalších monastýrech. Následně obnovoval znesvěcené svatyně a s pomocí svt. Jana Milostivého, patriarchy Alexandrijského (památka 12. / 25. listopadu) obnovil chrám Kristova Vzkříšení, chrám Golgotský a Betlémský chrám Kristova Narození, také obnovoval monastýry ve Svaté zemi.

Svt. Zachariáš patriarcha Jeruzalémský, který byl v Perském zajetí, utěšoval svt. Modesta a pastvu svými listy, utvrzoval je ve víře a poučoval je, aby všechnu svoji naději vkládali v našeho Spasitele Ježíše Krista.

Po čtrnácti letech, při císaři Herakleiosovi (610 - 641), když císař Herakleios s pomocí Boží zvítězil nad Husravem II. a poté s jeho synem Kavádem II. uzavřel mír, se svt. Zachariáš patriarcha Jeruzalémský vrátil zpět do Svaté Země, s velkou slávou byl po tomto vítězství, přinesen do Jeruzaléma i Životodárný Kříž.

Po zesnutí svt. Zachariáše, byl svt. Modest jmenován jeruzalémským patriarchou. Takto sloužil ještě kolem pěti let, dobře se staral o jemu svěřenou pastvu, činil mnohé podivuhodné zázraky, mnohé i uzdravoval od zlých nemocí. Když roku 634 svatý Modest dostihl devadesátý sedmý rok svého života, předal v pokoji ducha svého Pánu a přesídlil se do věčných nebeských příbytků.

Přečestná hlava světce, se nachází na svaté hoře Athos v monastýru Simonos Petras.


 

pondělí 21. prosince 2020

Ikona Matky Boží „Vilniuská – Ostrobranská“

památka 26. prosince / 8. ledna

Dochovalo se několik svědectví, které se vážou k původu této divotvorné ikony, která skrze milost Matky Boží přinášela útěchu mnoha věřícím. První svědectví říká, že ikona byla přinesena z Korsuni – Chersonésu velkoknížetem Algirdasem a byla předána jako dar jeho první ženě Marii Vitebské. Jeho druhá žena Juliania (Uliana) Tverská pak tuto ikonu darovala chrámu svaté Trojice, odkud se následně dostala do kaple, která se nachází v jedné z městských bran Vilniusu, nazývaná „Ostrá brána“ (litevsky Aušros Vartai, polsky Ostra brama, tedy Ostrá brána).

Z druhého svědectví se poté dozvídáme, že tato ikona byla zaslána velkoknížeti Algirdasovi byzantským císařem Janem V. Palaiologem na památku toho, jak velkokníže přijal křesťanství.

Třetí svědectví praví, že ikona se sama zjevila u Ostré brány 14. dubna roku 1431. V tomto roce se však tato ikona už nacházela v jedné kapli poblíž chrámu svaté Trojice v Ruském (neboli Ostrém) konci města Vilnius a byla nazývána Korsuňská.

V roce 1498 byly z důvodu nebezpečí napadení Tatary postaveny nové městské kamenné hradby a spolu s nimi i brána s věží; nad touto branou byla postavena kaple. Na tuto kapli byla z vnější strany umístěna Korsuňská ikona, tváří obrácená k těm, kdo vcházel do města. Protože byla kaple postavena v tzv. ostrém konci města nad branou, tak se pojmenování ikony změnilo na Ostrobranská.

V čase Brestské unie se ikona stala majetkem basiliánů, načež, kolem roku 1624, pro změnu majetkem karmelitánů, kteří tehdy do svých rukou zabrali i kapli. Roku 1671 nechali karmelitáni na místě staré brány s kaplí postavit kapli novou a ikonu dali dovnitř kaple; od té doby byla ikona obrácena tváří ke kostelu a k městu.

Po strašném požáru ve Vilniusu v roce 1714 byla ikona přenesena do Terezínského kostela, ale v roce 1744, když byla původní kaple opět postavena, byla znovu umístěna do kaple nad branou. Na počátku 19. stol. se basiliáni snažili, aby jim byla ikona znovu vrácena, takže spor došel až do Říma. Tam papež rozhodl, aby ikona zůstala v péči a ochraně kláštera karmelitánů, protože se nacházel nejblíže jejich kaple, ve které se ikona nacházela.

V roce 1812 byla ikona nejprve poškozena francouzskými vojáky, avšak později, v roce 1829, se jí podařilo zrestaurovat. Poté, co byl karmelitánský klášter roku 1832 uzavřen, byl Tereziánský kostel přejmenován na Ostrobranský.

Nyní se ikona nachází na svém původním místě v kapli nad Ostrobranskou branou.  Ikona je napsána na dubové desce, Přečistá Panna je zobrazena do pasu v okamžiku Zvěstování blahé zvěsti archandělem Gabrielem.

Modlitba k Přesvaté Bohorodici

před její ikonou „Ostrobranskou – Vilniuskou“

 

Přesvatá Panno, Matko Pána nejvyšších sil, nebes i země Královno a našeho města přemocná Ochránkyně!

Od nás nedůstojných služebníků Tvých přijmi pochvalné písně a povznes naše prosby a modlitby k trůnu Syna Tvého a Boha našeho. Nechť bude milostivý k nám hříšným a uštědří dobrotu svoji těm, kteří Tě ctí, kteří se s vírou a láskou sklání před Tvým divotvorným obrazem.

Ke komu máme volat, Vládkyně? Ke komu se máme ve smutku a žalu utéci, když ne k Tobě, Královno nebeská? Kdo přijme náš pláč a povzdechy, když ne Ty, Přečistá, Naděje křesťanů a Útočiště nás hříšných? Kdo více nežli Ty nás v neštěstích ochrání? Proto Tebe horlivě prosíme a k Tobě se modlíme, záštitou svojí pokryj naše prohřešky, ochraň nás od nepřátel viditelných i neviditelných, obměkči srdce lidí zlých, kteří proti nám povstali.

Matko našeho Pána a Stvořitele! Ty jsi kořen panenství a neuvadající květ čistoty. Přijmi naši nedůstojnou modlitbu a zachovej nás v duševní čistotě, ochraňuj nás před lstí nepřátel, před nenadálou smrtí a daruj nám před skonáním pokání. Smiluj se nad námi v denních hodinách, stejně tak se smiluj i v hodinách ranních a večerních. Buď nám ochranou v každém okamžiku, zachovej ty, kteří stojí, ty, kteří sedí, i ty, kteří chodí po různých cestách, a ochraňuj rovněž v noci spící.

Buď nám na každém místě a v každém čase, Přeblahá Matko, stěnou neporušitelnou a přímluvou mocnou. Ty, Přečistá, zjevila ses nám pečovatelkou a ochránkyní našeho života, zbav nás také od běsů v hodině smrti, po smrti nám pak vypros u Syna Tvého a Boha našeho, abychom našli odpočinutí.

My, hříšní, k Tobě s nadějí povznášíme modlitby a laskavě Tě opěvujeme:

Raduj se, Blahodatná, raduj se, Milostiplná, raduj se, Přeblahoslavená, Pán s Tebou a spolu s Tebou i s námi. K Tobě se utíkáme, k naší nezpochybnitelné a rychlé Ochránkyni. Tobě jako všemohoucí Pomocnici sami sebe, i druh druha, i veškerý život náš Kristu Bohu poroučíme, jemuž náleží všeliká sláva, čest a klanění, s Bezpočátečným Jeho Otcem, s Přesvatým, Blahým a Životodárným Jeho Duchem, nyní i vždycky, až na věky věkův. Amen

Sbor Přesvaté Bohorodice

památka 26. prosince / 8. ledna

Na druhý den po svátku Narození Pána našeho Ježíše Krista se Pravoslavná církev s oslavnými a děkovnými písněmi obrací k Matce Boží, která se stala vybraným nástrojem Boží prozřetelnosti, když porodila Spasitele. Tento sbor čili shromáždění věřících oslavující v tento den Matku Boží byl nazván Sborem Přesvaté Bohorodice. Spolu s Matkou Boží se v tomto sboru připomíná i památka svatého spravedlivého Josefa Snoubence, svatého krále a proroka Davida a svatého apoštola Jakuba – bratra Páně, který doprovázel spolu se svým otcem Matku Boží a děťátko Ježíše při útěku do Egypta.

Ustanovení tohoto svátku se vztahuje už k dávným dobám křesťanské Církve. Již svt. Ambrož, biskup mediolánský (milánský) († 397), a také svt. Epifanij Kyperský (†403) a blažený Augustin, biskup hypponský († 430), ve svých poučeních k svátku Kristova Narození spojovali chválu narozenému Bohočlověku s chválou Panně, která Ho porodila.

Tropar hlas 4.

Přečistá Matko Boží, Bohorodice! Sbor tvůj posvátný okrášlen jest ozdobami rozličnými. Dary ti přináší mnoho lidí ze světa. Pouta hříchů našich roztrhni milostí svou a zachraň, Paní, duše naše.


pondělí 14. prosince 2020

Ikona Matky Boží, Gerontissa – Γεροντίσσα

památka 2. / 15. prosince

 

 

Na severovýchodním úbočí Svaté hory Athos, na strmé skále až u samého moře, se nachází monastýr Pantokrator, který byl založen roku 1361, řeckým císařem Alexiosem I. Komnenosem a jeho bratrem. V tomto monastýru, se nachází divotvorná ikona Matky Boží Gerontissa – Γεροντίσσα, což znamená Starší či Představená.

Z dávné historie monastýru víme, že první zázrak, skrze tuto ikonu Matky Boží, se udál již při stavbě samotného monastýru Pantokrator. A udál se přibližně pět set metrů od místa nynějšího monastýru. Při této stavbě, se jednou v noci, ikona i nářadí potřebné ke stavbě ztratily, byly nalezeny až dalšího dne ráno, na místě dnešního monastýru. Takto se to opakovalo několikráte, dokud nebylo všem jasné, že sama Přesvatá Bohorodice, si za místo stavby monastýru vybrala to, na kterém ráno byla nalezena ikona i nářadí.

Další zázrak, se pak udál v čase, kdy byl v monastýru blízko své smrti, její starec – igumen. Dostalo se mu zjevení o brzkém skonání a on si přál, před svou smrtí, přijmout Svaté Kristovy Tajiny. S pokorou prosil kněze, který měl sloužit, aby Božskou Liturgii začal sloužit co nejdříve. Tento kněz, však na prosbu starce nijak nedbal. Tehdy se stalo, že od divotvorné ikony Matky Boží, která se v té době nacházela v oltáři, byl slyšet hrozivý hlas, který knězi přikázal, aby neprodleně vyplnil prosbu igumena. Kněz začal hned se službou Svaté liturgie a poté podal Svaté Přijímání umírajícímu starci – igumenovi, který hned poté, v pokoji odešel k Pánu. A právě po tomto zázraku, dostala ikona své pojmenování, jako ochránkyně starců – představených a dostala své přízvisko Gerontissa.

Další překvapující zázrak, se udál v 17. století. Byla neúroda a tak velký hlad, že bratři začali kvůli tomu pomalu opouštět monastýr. Igumen monastýru všechny přemlouval a přesvědčoval, aby prosili o pomoc Matku Boží a sám se k ní neustále horlivě modlil. A Přesvatá Vládkyně nezklamala jeho naději! Jednoho dne ráno, bratři uslyšeli, že v zásobárně, kde byly už jen prázdné nádoby a sudy, něco vytéká. Když bratři vešli dovnitř, ohromeně spatřili, jak z jednoho džbánu (který je v monastýru schraňován až do dnešních dnů) na zemi, neustále vytéká olej, až přetékal přes okraj. Mniši děkovali Přesvaté Ochránkyni za její rychlou pomoc a na památku této události, byl na ikoně zobrazen džbán, jak se z něj přes okraj přelévá olej až na zem.

Později, když byl Athos napaden saracény (Saracén je středověký evropský název pro Turka či Araba, především však muslima), se potom udál následující div: jeden z těchto saracénů, se chtěl vysmát křesťanské víře a rozhodl se ikonu rozčtvrtit na části tak, aby si z nich mohl nabrat třísky, od kterých si chtěl zapalovat svou dýmku. V tom okamžiku, kdy se to rozhodl už udělat, však přišel o zrak. Tehdy tyto barbary popadl vztek a ikonu shodili do studny poblíž monastýru, kde byla takto skoro osmdesát let. Když se však přiblížil ke konci život onoho slepého saracéna, ten v nemoci, která ho velmi trápila, projevil lítost nad svým zlým skutkem. A protože chtěl ulevit svému svědomí, poručil svým blízkým, aby se po jeho smrti, vypravili horu Athos. Tam, aby ikonu, kterou dal kdysi shodit do studny, a ona tam byla takto skryta na řadu let, znovu vrátili do monastýru. Příbuzní tohoto fanatika, který projevil lítost nad svým dřívějším skutkem, jeho přání splnili a po jeho smrti, ukázali na místo, kde se nacházela shozená ikona. Poté byl ikona se slávou přenesena znovu do monastýru, kde byla postavena v katedrálním chrámu.

Dalším podivuhodný zázrak, se udál 2. / 15. prosince, roku 1948, kdy v monastýru vypukl požár. Silný vítr, tento požár ještě více rozdmýchával a už to vypadalo, že oheň nebude možné ani uhasit. Tehdy bratři vynesli divotvornou ikonu Matky Boží ven z chrámu a začali se před ní modlit. Když se s ní přiblížili k zuřícímu ohni, ten se najednou obrátil pryč a poté i zcela ustal. Na památku tohoto zázraku, byla poté ustanovena památka této ikoně v kalendáři 2. / 15. prosince.  

Tropar hlas 4.

Jako zářívá hvězda, zazářil Božskými zázraky, Tvůj svatý obraz, Osvoboditelko naše. Paprsky blahodati a Tvého milosrdenství, jsi ozářila ty, kteří byli ve tmě svých zármutků. Proto dej i nám, Přeblahá Panno, osvobození od neštěstí, uzdravení nemocí duchovních i tělesných, spasení a velikou milost.

Modlitba

Ó Matko všemi opěvovaná, naše radosti a útěcho, v zármutcích rychlá pomoci, jediná Naděje v nouzi a zoufalství. Jako blahodatný olej na nás vyléváš Svoji laskavost, milost a milosrdenství, k Synu Svému a Bohu našemu, se neustále za nás modlíš, shlédni na pokoru Tvých služebníků.

A až se bude sklánět k večeru den našeho života, v čase smrti nás vyslyš a upros Tvého Syna, aby nám daroval Svaté Přijímání na cestu do Věčného Života.

Pomoz nám, vyhnout se strašným a žalostným celnicím v povětří, smrtelná utrpení a muka, zmírni a utiš. Neopouštěj nás, tvé děti, které jsme byly Tebou osvojeny, u Kříže Syna Tvého. Svými modlitbami, nám daruj naději a spásu. Neopouštěj nás, osiřelé, slabé a nemocné. Skláníme se před Přečistým Tvým obrazem, vědomí si Tvého slibu: Nepřišla jsem, abych byla vámi chráněna, ale abych Já, byla vaší Ochránkyní, v tomto věku i v budoucím.

Proto nás ochraňuj od neštěstí, uzdrav nemocné, utěš zarmoucené, těm, kteří jsou v tomto světě ztracení, dej poučení a přiveď je k rozumu. Děti ochraňuj a ty, které ještě ve svých útrobách děti nosí, těm pak pomáhej šťastně a zdárně přivést je na svět. Mladé vzdělávej, manželům buď rádkyní, ty kdo se nestarají o své starší, svojí hrozivou přísností poučuj. V tebe doufáme, Tebou se chválíme, na Tebe vkládáme Naději svoji, před Tebou skláníme kolena duší našich, vždy oslavujíce Otce, Syna i Svatého Ducha. Amen.

_______________________________________________

 Monastýr Pantokrator - Ιερά Μονή Παντοκράτορος, je řecký pravoslavný mužský monastýr na Sv. Hoře Athos v Řecku, sedmý z dvaceti v hierarchii athoských monastýrů. Byl založen roku 1361, řeckým císařem Alexiosem I. Komnenosem a jeho bratrem. Nachází se na severovýchodě poloostrova, na strmé skále, 50 m nad mořem. Při monastýru, se nachází skit svatého proroka Eliáše, založený ctih. Paisijem Veličkovským.