Životy Svatých

 

Svt. Lupus z Tricasses (Troyes) (♰ 479)

památka 29. července / 11. srpna

Narodil se v Toul v Galii, pocházel z urozené galsko-římské rodiny a získal dobré klasické vzdělání. Lupus se oženil s Pimeniolou, sestrou svt. Hilaria z Arles (♰ 449) ¹ a příbuznou svatého Honoráta z Arles. Po šesti letech manželství se však manželé po vzájemné dohodě rozešli do monastýrů. Pimeniola se stala mniškou a Lupus vstoupil do monastýru na souostroví Lérins ², přitahován duchovní slávou svatého Honoráta.

V roce 426 byl ustanoven biskupem města Tricasses (Troyes). Věren svým mnišským slibům pokračoval v asketickém životě, který spojoval s pastoračními povinnostmi: spal na tvrdé podložce, nosil košili z hrubého sukna – cilicium (cilicium je původně označení pro hrubé vlněné sukno vyrobené z kozí srsti; tato látka byla nošena jako znak pokání na holém těle pod šaty), jedl a spal jen obden a důsledně prokazoval milosrdenství chudým a vězňům.

V roce 429 doprovázel svt. Germana z Auxerre (♰ 448) do Británie, aby se tam společně postavili proti herezi pelagianismu ³. Cesta se uskutečnila na žádost svt. Celestýna, papeže římského (♰ 432) ⁴, a galských biskupů, kteří se kvůli této záležitosti sjeli na společné jednání.

Poté, co svatý Lupus přivedl mnoho duší k pravé víře skrze zázraky a Boží blahodatí naplněné kázání, vrátil se do Tricasses (Troyes) a s otcovskou péčí pokračoval ve své službě. Během hunské invaze (451) ⁵, kdy město, postrádající opevnění i posádku, nebylo schopno útočníkům odolat, svatý Lupus vyzval lid k modlitbě s kajícným srdcem a on sám zdvojnásobil své asketické úsilí v půstu a modlitbě. Poté si oblékl biskupské roucho a v doprovodu svého duchovenstva vyšel vstříc Attilovi, vůdci Hunů. Biskupovi se svým majestátním chováním podařilo v barbarovi vzbudit takovou úctu, že útočník zastavil vojáky, kteří se vrhli na bezbranné duchovenstvo. Svatý Lupus mu řekl: „Jestliže jsi tím, za koho se vydáváš – metlou Boží – pak nás potrestej, jak jen ti dovolí ruka, která tě vede.“ Tato slova se barbara dotkla a on na město nezaútočil.

Když následně v bitvě na Katalaunských polích utrpěl Attila porážku a při návratu procházel Tricasses (Troyes), vzal Lupa jako rukojmí a odvedl ho až k Rýnu, tam ho však propustil a požádal, aby se za něj modlil.

Když se pak svatý Lupus vrátil, někteří ho začali podezřívat, že se stal hunským zvědem. Uchýlil se proto na dva roky na horu Lassois a odtud do Mâconu. Tam konal podivuhodná uzdravení, která mu přinesla takovou slávu, že král Alemanů na jeho žádost propustil všechny vězně, které držel v žalářích. Po návratu do Tricasses (Troyes) se Lupus pustil do nápravy materiálních a duchovních škod způsobených městu a okolním vesnicím vpádem barbarů.

Svatý Lupus odevzdal svou duši Bohu 29. července 479 poté, co 52 let spravoval biskupský stolec. Mnoho jeho učedníků bylo považováno za nejvýznamnější biskupy své doby.

V jednom ze svých dopisů svatému Lupovi ho svatý Sidonius Apollinaris, biskup z Clermontu ⁶, chválil následujícími slovy: „Jste otcem otců, biskupem biskupů, svatým Jakubem svého věku... Vaši druhové v půstu a modlitbě, když se shromáždí, naslouchají vašim návrhům a třesou se před vaším úsudkem; před vaší vážností se i starší lidé cítí jako děti. Podstoupil jste přísný výcvik v Lérins a sloužil jste devět pětiletých období na apoštolském stolci a obě duchovní armády vás zdraví jako jednoho ze slavných duchovních otců.“

Byl pohřben v okolí sídla Tricasses (Troyes); později byl nad jeho hrobem vystavěn monastýr – Abbaye Saint-Loup de Troyes.

Svaté ostatky svt. Lupa z Tricasses (Troyes)

_

¹ Svt. Hilarius z Arles (♰ 449). Památka 5. / 18. května. Narodil se v Lotrinsku ve Francii, tam získal své vzdělání a také vysoký úřad. Jeho přítel a příbuzný svt. Honorát z Arles (♰ 429) ho pozval do monastýru, který založil v Lérins. Hilarius, který vše ohledně víry zprvu odmítal, nakonec však přijal křest a stal se i mnichem. Když se svatý Honorát stal biskupem v Arles, přizval Hilaria za svého sekretáře. Svatý Hilarius jej následoval. Když svatý Honorát zesnul, byl za nového biskupa města Arles vybrán Hilarius. Byl známý svou horlivostí ve víře. Jako biskup starostlivě jezdil po eparchii, vykupoval zajaté, a dokonce byl kvůli tomu ochoten prodat i církevní majetek.

² Lerinský monastýr. Jeden z nejstarších monastýrů v Galii se nachází na ostrově Île Saint-Honorat, který je druhý největší z ostrovů Lérins u pobřeží Cannes. Nyní je to katolické opatství patřící cisterciáckému řádu. Monastýr byl založen svt. Honoratem z Arles († 429) a jeho duchovními žáky v období let 400 až 410. V Oslavném slovu ke svt. Honoratovi z Arles jeho žák a obyvatel monastýru, svt. Hilarius z Arles (♰ 449), velmi stručně popisuje strukturu mnišského života v Lerinském monastýru v jeho raném období. Další doplňující informace lze získat z nepřímých zdrojů vztahujících se až k pozdější době, mimo jiné z popisu struktury monastýru založeného svt. Honoratem z Arles, když se roku 429 stal biskupem města Arles, a dále pak také z „Chvály pouště“ od svt. Eucheria, arcibiskupa lyonského (♰ 449), a z „Pravidel svatých otců“ vytvořených v Lerinském monastýru. V posledním díle je pak možné zdůraznit tzv. „Pravidlo čtyř otců“, vytvořené v Lerinském monastýru pravděpodobně v období, kdy jeho představeným byl svt. Honorat z Arles. Bylo napsané formou dialogu o mnišském životě za účasti otců Serapiona, Pafnutia, Makaria Egyptského a Makaria Alexandrijského. Monastýr byl rozdělen na dvě části: kinovii pro společný mnišský život, která se nacházela na ostrově Lérins (dnes Saint-Honorat), a o samotě žijící v kéliích na ostrově Léro (dnes Sainte-Marguerite), kde vedli mnišský život poustevníci. Všichni mniši (kinoviální mniši i poustevníci) pak byli podřízeni představenému. Svt. Hilarius píše, že svt. Honoratus „sjednotil ty nejsilnější v mnišském odříkavém životě s těmi, kteří byli stále ještě na počátku činného způsobu mnišského života, v půstech a bděních. Nestejné v síle sjednotil stejným pravidlem“. Modlitby společné i v samotě kélie, čtení Svatého Písma, půsty a celonoční bdění tvořily monastýrské dílo Lerinců. Dalším monastýrským dílem pak bylo také vyšívání, konané v naprostém mlčení a tichosti, které „Pravidla čtyř otců“ zmiňují jako nepostradatelný prvek mnišského duchovního zápasu. Vliv na duchovní život Lerinského monastýru měl nepochybně také ctihodný Jan Kassián Říman, který druhou část „Rozhovorů“ věnoval světitelům Honoratovi a Eucheriovi. Jeho „kinoviální předpisy“ byly zřejmě i základem pravidla lerinských mnichů: v monastýru se mohly konat denní bohoslužby („chvály“), o kterých píše ctihodný Jan Kassián, protože právě tyto bohoslužby se konaly v tomto monastýru.

³ Pelagianismus. Pelagianismus bylo učení pojmenované podle Pelagia, teologa keltského původu. Toto jeho učení pojednávalo o vztahu blahodati a svobodné vůle při spáse člověka; byla to jedna z nejvlivnějších herezí Západu. Pelagianismus byl odsouzen na III. všeobecném sněmu (431).

⁴ Svt. Celestýn, papež římský (♰ 432). Památka 8. / 21. dubna. Svým původem Říman, horlivý zastánce Pravoslaví, který žil za vlády svatého císaře Theodosia Mladšího (♰ 450). Získal dobré vzdělání a důkladné znalosti filozofie, ale největší úsilí věnoval studiu Písma svatého a úvahám o teologických otázkách. Jeho ctnostný život a autorita teologa mu vynesly všeobecnou úctu a lásku mezi duchovenstvem i laiky. Po smrti papeže svt. Bonifáce I. (♰ 422) byl svatý Celestýn zvolen na římský biskupský stolec. Úspěšně bojoval proti bludům; v té době vznikla nestoriánská hereze. Na místním sněmu v Římě v roce 430 svatý Celestýn tuto herezi usvědčil jako bludné učení a heretik Nestorius byl odsouzen. Po sněmu svatý Celestýn napsal dopis svatému Cyrilovi, arcibiskupovi alexandrijskému, v němž uvedl, že pokud se Nestorius do 10 dnů nezřekne svého bludného učení, bude sesazen a vyloučen z církve. Svatý Celestýn také rozeslal řadu dopisů dalším církvím, včetně Konstantinopole a Antiochie, v nichž odsuzoval nestoriánskou herezi. Po dobu následujících dvou let po sněmu svatý Celestýn neúnavně kázal a šířil pravé učení o Kristu jako Bohočlověku. Zesnul v pokoji roku 432.

⁵ Hunská invaze v roce 451. Jeden z klíčových zlomů evropských dějin, kdy hunský král Attila vpadl do Galie (dnešní Francie), což vyvrcholilo bitvou na Katalaunských polích. V této bitvě se římskému vojsku pod vedením vojevůdce Aetia a jeho germánským spojencům podařilo Attilův postup poprvé a definitivně zastavit.

⁶ Svt. Sidonius Apollinaris, biskup clermontský (♰ 486). Památka 21. srpna / 3. září. Byl to vlivný gallo-římský aristokrat, diplomat, básník a posléze biskup v Clermontu, který žil v dramatické éře rozpadu Západořímské říše. Caius Sollius Apollinaris Sidonius se narodil ve městě Lugdunum (Lyon). Pocházel ze vznešené rodiny, dosáhl vrcholu politické kariéry jako prefekt města Říma a za své zásluhy získal titul patricia. Kolem roku 469 přijal biskupský úřad, v němž hrdinně organizoval obranu regionu Auvergne před útoky Vizigótů, kvůli čemuž byl po pádu města dočasně vězněn. Po propuštění se vrátil k duchovní službě, pomáhal chudým a zavedl prosebné kajícné průvody za odvrácení katastrof. Po smrti byl prohlášen za svatého a jeho dochovaných 9 knih dopisů a 24 básní dnes představuje jeden z nejdůležitějších historických pramenů popisujících přechod antické civilizace do raného středověku.