Svatá, ctihodná 

Ita - Ida z Killeedy - Cill m'Ide

památka 15. / 28. ledna

 

 

Tato svatá, se narodila v pátém století v Irsku, v křesťanské rodině, která žila na místě dnešního hrabství Waterford - Port Láirge a jako malá se jmenovala Deirdre. Od dětství se tato malá dívka odlišovala skromností, zbožností a snahou žít poustevnickým životem a už jako malá se postila.

Když byla starší, neztratila ani skromnost, ani zbožnost a její snahy a touhy po poustevnickém životě, se jen posílily. Přála si přijmout mnišství, ale její otec, o tom nechtěl ani slyšet a svůj souhlas jí k tomu nedal. Tehdy se dívka začala usilovně modlit, tři dny a tři noci bojovala s ďábelským pokušením. Po tomto jejím zápase, se jejímu otci zjevil anděl, který ho poučil, aby své dceři nebránil přijmout mnišský postřih, ale aby ji k tomu požehnal.

Brzy na to, ji postřihl svt. Declan, biskup z Árd Mór. A jako mnišské jméno přijala jméno Ita (taktéž Ida a Ides - Íte), což podle tradice značí, žízeň po svatosti.

Poté co přijala mnišství, vydala se do země nedaleko dnešního města Newcastle West - an Caisleán Nua Thiar, v hrabství Limerick - Contae Luimnigh. Tam založila monastýr a školu, které  se dnes nachází na místě vesnice zvané Killeedy - Cill m'Ide, což znamená cela Idy anebo kaple Idy.  Monastýr v Killeedy, se mimo jiné proslavil tím, že zde byla velmi ctěna Přesvatá a Nerozdílná Trojice.

V tomto monastýru a škole, bylo vychováváno a zbožnosti se učilo mnoho dětí, z nichž se později stali irští svatí. Proto je dnes svatá Ita, také nazývána matkou - pěstounkou irských svatých. Mezi nimi byli například ctih. Brendan z Clonfert, ctih. Mochomeoc z Bangor, ctih. Cumian a svt. Fachanan.

Jednou se ctih. Brendan zeptal ctih. Ity na to, jaké tři věci, Pán zvláště miluje. Ctihodná mu odpověděla: Pravou víru v Boha s čistým srdcem, prostý život ve zbožném duchu, štědrost a velkorysost prodchnutou milosrdenstvím. K tomu pak také řekla, které tři věci, se Pánu nelíbí. Jsou to: nenávist k lidem, úporné a tvrdošíjné přebývání ve zlu a přílišná důvěra k penězům, k magii a kouzlům.

Od dětství, až do svého posledního vzdechu, ctihodná Ita, vedla svatý a Bohu milý život, který byl plný odříkání. Byl naplněn každodenními, mnohahodinovými modlitbami, stáním na kolenou, přísnými půsty, bděním a chrámovými bohoslužbami. Ostatní čas, co jí zbýval, věnovala bližním, starala se o všechny potřebné.

Mnohokráte se stalo a zjevili se jí Andělé a svatí, kteří s ní rozmlouvali. Jako i mnozí další irští svatí, se ctihodná Ita, vždy na nějaký čas, z monastýru, uchylovala na zcela opuštěné místo, pro modlitbu o samotě jen s Bohem. K tomu si stavěla chýši ze slámy a proutí, kde přebývala v neustávající modlitbě.

Mnozí přicházeli ke svaté, protože hledali útěchu, duchovní radu a poučení. V kronikách, pak bylo zapsáno nemálo podivuhodných uzdravení nemocných, na přímluvy a modlitby ctihodné. Takto navrátila spět k životu mrtvého, který padl v boji, jindy navrátila zrak slepému člověku a jednoho učeného muže zbavila němoty.

Spasitel také hojně obdařil svou svatou služebnici moudrostí. Bylo přitom podivuhodné, že Ita, tuto moudrost získala, nikoli z učených knih, či ze zkušeností z života ve světě, který ona nikdy ani neprožila, ale skrze rozmýšlení o Božích věcech a záměrech. Skrze svůj prostý křesťanský život, pokorné a tiché modlitby, stání na kolenou, po dny a noci prolévané modlitební slzy.

Svatá a ctihodná Ita, prožila na tehdejší dobu, neobyčejný a dlouhý život, dostihla devadesáti let.

Když pocítila, že se blíží konec jejího pozemského života, sezvala sesterstvo monastýru, každé vyprosila Boží požehnání, stejně tak, i každému knězi, mnichům, monaškám a věřícím z blízkého okolí.

Svatá ctihodná igumenie Ita, odešla k Pánu, po dlouhé a mučivé nemoci, 15. / 28. ledna okolo roku 570.

 

 

Ikona Matky Boží  Vatopedská (Παραμυθιά) „Utěšitelka“ čili „Radost a útěcha“

památka 21. ledna / 3. února

Jednou dávno, v 14. století po Kristu, jeden pirát jménem Varduchan, který se usídlil na ostrově Milos (Μήλος – řecký ostrov v Egejském moři, severně od Kréty, nejjihozápadnější ostrov v souostroví Kyklady), útočil spolu se svými patnácti pirátskými loděmi na mírumilovné obyvatele místních ostrovů v Egejském moři a přepadával lodě na pobřeží Thrákie a Malé Asie.

V lednu roku 1320 se rozhodl napadnout i Svatou Horu Athos.

Připravil si k tomu deset svých lodí, na které nalodil dvě stovky pirátů a vyplul směrem k monastýru Vatoped (řec. Βατοπέδι). Při rozbřesku 21. ledna / 3. února piráti zakotvili u monastýrského přístavu, seskupili se do bojového uskupení, potom se skryli a čekali, až bude otevřena, jako každé ráno, brána monastýru.

V monastýru se pak mniši, kteří právě zakončili jitřní bohoslužbu, začali rozcházet do svých kelií, na krátký odpočinek. A právě v tomto okamžiku jeden monastýrský starec uslyšel hlas od ikony Přesvaté Bohorodice, který říkal:

„Dnes neotvírejte bránu. Vystupte na monastýrské hradby a odežeňte piráty.“

Jsa překvapen tím, co slyšel, starec se ihned obrátil a pohlédl na ikonu Bohorodice, kde spatřil, jak tvář Bohorodice i tvář Božského mládence podivuhodně ožily. Malinký Ježíš natáhl svoji ručku a chtěl zakrýt ústa své Přesvaté Matky, otočil se k ní a řekl: „To není třeba, Matko moje, neříkej jim to. Nechť dostanou to, čeho si zasloužili, protože nedbale plní své mnišské povinnosti.“ Bohorodice však ručku Božského Mládence zadržela, svojí tvář naklonila napravo a opět řekla: „Dnes neotvírejte bránu!“ A k tomu pak ještě dodala: „Hleďte učinit pokání, protože můj Syn se na vás hněvá!“ A pak ještě jednou, na potřetí, zopakovala: „Dnes neotvírejte bránu!“

Zcela ohromený starec igumen sezval bratrstvo a všem mnichům řekl o tom, co viděl a co slyšel. Bratři monastýru pak s velkou bázní vzhlédli k ikoně Matky Boží, kde všichni spatřili, že tvář Bohorodice i Mládence náhle změnily svůj výraz, a podobně se na ikoně změnily i jejich ruce. Mniši vzdali díky Přesvaté Bohorodici za její spasitelnou prozřetelnost a poté vystoupali, podle jejího příkazu, na hradby monastýru.

V tom okamžiku se už piráti s žebříky a sekyrami chystali k útoku na monastýr. Igumen, který stál ve střílně, nejprve pirátům dovolil, aby se trochu přiblížili a potom pozdvihl čestný Kříž, a tím dal znamení k odražení pirátského útoku. V prvních okamžicích hned padlo deset pirátů mrtvých k zemi, mnozí byli zraněni a ostatní pak začali utíkat zpátky ke svým lodím a nakonec odpluli pryč.

Mniši, dojati takovou milostí Matky Boží, sešli z hradeb do chrámu a z celého srdce vzdali díky a chválu Bohorodici. Od toho času až dodnes je tato ikona chráněna ve Vatopedském monastýru a začala být nazývána „Paramythia“ (řec. Παραμυθιά), to jest „Útěcha – Potěcha – Utěšitelka“. Až do dnešních dnů zůstávají na ikoně pozměněné ruce a tváře Matky Boží a Mládence Ježíše, aby všem připomenuly onu zázračnou událost.

Na památku zázračné záchrany monastýru před vydrancováním byla před touto ikonou Matky Boží zapálena věčná lampáda, která se nikdy neuháší; rovněž před ikonou stojí neustále zapálená velká svíce. V kapli, kde se ikona nachází, se pak odedávna konají všechny mnišské postřihy bratří monastýru a každodenně se zde zpívá moleben Matce Boží.

Ikona Matky Boží „Útěchy – Utěšitelky“ nám zázračně poukazuje na podivuhodnou a zvláštní smělost Matky Boží před jejím Synem, z čehož vyplývá, že ona je nejen tou, která utěšuje hříšné, ale je také tou, která od nich odvrací Boží hněv. 

Tropar hlas 4.

Jako blahodatnou a spasitelnou záštitu nalezli jsme Tvoji ctěnou ikonu, Bohorodice. Na ní s pokorou hledíce, k Tobě voláme: Vládkyně, sešli nám útěchu, neboť my, hříšní a pokorní, na Tebe naději vkládáme. V Tvoji pomoc my, nedůstojní, doufáme. Pospěš a zbav nás neštěstí, žalu a zármutku a upros Syna svého, Krista Boha našeho, aby se smiloval a spasil duše naše.

Modlitba

Naděje všech konců země, Přečistá Panno Bohorodice, Utěšitelko naše! Nezoškliv si nás hříšné, neboť na Tvou milost naději vkládáme. Uhas hříšný plamen a oros pokáním seschlé srdce naše. Očisti naši mysl od hříšných myšlenek. Přijmi našich duší a srdcí modlitby a prosby, které Ti se svými povzdechy přinášíme. Buď zastánkyní a přímluvkyní za nás, před Synem svým a Bohem, odvrať od nás Jeho hněv svými mateřskými modlitbami. Utvrď v nás pravoslavnou víru, vlož do nás ducha bázně boží, ducha pokory, trpělivosti a lásky. Uzdrav duševní i tělesné rány, utiš bouři zlých útoků a napadení nepřítele. Odejmi břímě našich hříchů a neopouštěj nás, abychom před koncem nezahynuli. Daruj nám svoji milost a své svaté požehnání daruj všem, kteří zde nyní před Tebou předstoupili a k Tobě se modlí. Vždy s námi přebývej, daruj radost a útěchu, pomoc a zastání všem těm, kteří k Tobě přichází. Abychom Tebe oslavovali a velebili do posledního našeho vzdechu. Amen.