Životy Svatých

Svatá, ctihodná 

Ita - Ida z Killeedy - Cill m'Ide

památka 15. / 28. ledna

 

 

Tato svatá, se narodila v pátém století v Irsku, v křesťanské rodině, která žila na místě dnešního hrabství Waterford - Port Láirge a jako malá se jmenovala Deirdre. Od dětství se tato malá dívka odlišovala skromností, zbožností a snahou žít poustevnickým životem a už jako malá se postila.

Když byla starší, neztratila ani skromnost, ani zbožnost a její snahy a touhy po poustevnickém životě, se jen posílily. Přála si přijmout mnišství, ale její otec, o tom nechtěl ani slyšet a svůj souhlas jí k tomu nedal. Tehdy se dívka začala usilovně modlit, tři dny a tři noci bojovala s ďábelským pokušením. Po tomto jejím zápase, se jejímu otci zjevil anděl, který ho poučil, aby své dceři nebránil přijmout mnišský postřih, ale aby ji k tomu požehnal.

Brzy na to, ji postřihl svt. Declan, biskup z Árd Mór. A jako mnišské jméno přijala jméno Ita (taktéž Ida a Ides - Íte), což podle tradice značí, žízeň po svatosti.

Poté co přijala mnišství, vydala se do země nedaleko dnešního města Newcastle West - an Caisleán Nua Thiar, v hrabství Limerick - Contae Luimnigh. Tam založila monastýr a školu, které  se dnes nachází na místě vesnice zvané Killeedy - Cill m'Ide, což znamená cela Idy anebo kaple Idy.  Monastýr v Killeedy, se mimo jiné proslavil tím, že zde byla velmi ctěna Přesvatá a Nerozdílná Trojice.

V tomto monastýru a škole, bylo vychováváno a zbožnosti se učilo mnoho dětí, z nichž se později stali irští svatí. Proto je dnes svatá Ita, také nazývána matkou - pěstounkou irských svatých. Mezi nimi byli například ctih. Brendan z Clonfert, ctih. Mochomeoc z Bangor, ctih. Cumian a svt. Fachanan.

Jednou se ctih. Brendan zeptal ctih. Ity na to, jaké tři věci, Pán zvláště miluje. Ctihodná mu odpověděla: Pravou víru v Boha s čistým srdcem, prostý život ve zbožném duchu, štědrost a velkorysost prodchnutou milosrdenstvím. K tomu pak také řekla, které tři věci, se Pánu nelíbí. Jsou to: nenávist k lidem, úporné a tvrdošíjné přebývání ve zlu a přílišná důvěra k penězům, k magii a kouzlům.

Od dětství, až do svého posledního vzdechu, ctihodná Ita, vedla svatý a Bohu milý život, který byl plný odříkání. Byl naplněn každodenními, mnohahodinovými modlitbami, stáním na kolenou, přísnými půsty, bděním a chrámovými bohoslužbami. Ostatní čas, co jí zbýval, věnovala bližním, starala se o všechny potřebné.

Mnohokráte se stalo a zjevili se jí Andělé a svatí, kteří s ní rozmlouvali. Jako i mnozí další irští svatí, se ctihodná Ita, vždy na nějaký čas, z monastýru, uchylovala na zcela opuštěné místo, pro modlitbu o samotě jen s Bohem. K tomu si stavěla chýši ze slámy a proutí, kde přebývala v neustávající modlitbě.

Mnozí přicházeli ke svaté, protože hledali útěchu, duchovní radu a poučení. V kronikách, pak bylo zapsáno nemálo podivuhodných uzdravení nemocných, na přímluvy a modlitby ctihodné. Takto navrátila spět k životu mrtvého, který padl v boji, jindy navrátila zrak slepému člověku a jednoho učeného muže zbavila němoty.

Spasitel také hojně obdařil svou svatou služebnici moudrostí. Bylo přitom podivuhodné, že Ita, tuto moudrost získala, nikoli z učených knih, či ze zkušeností z života ve světě, který ona nikdy ani neprožila, ale skrze rozmýšlení o Božích věcech a záměrech. Skrze svůj prostý křesťanský život, pokorné a tiché modlitby, stání na kolenou, po dny a noci prolévané modlitební slzy.

Svatá a ctihodná Ita, prožila na tehdejší dobu, neobyčejný a dlouhý život, dostihla devadesáti let.

Když pocítila, že se blíží konec jejího pozemského života, sezvala sesterstvo monastýru, každé vyprosila Boží požehnání, stejně tak, i každému knězi, mnichům, monaškám a věřícím z blízkého okolí.

Svatá ctihodná igumenie Ita, odešla k Pánu, po dlouhé a mučivé nemoci, 15. / 28. ledna okolo roku 570.