Životy Svatých

Svatí mučedníci Eulampios a Eulampie († 303)

památka 10. / 23. října

Svatí mučedníci Eulampios a Eulampie, byli sourozenci, kteří žili na počátku IV. století ve městě Nikomédie (dnešní İzmit v Malé Asii).

Když si Eulampios, přečetl edikt císaře Maximiána (284 – 305), který odsuzoval každého křesťana na smrt¹, byl rozhořčen. Protože císař namísto toho, aby vedl válku proti nepřátelům státu, zbrojil proti svým poddaným.

Zanedlouho, byl tento mladý muž postaven před soud, kde od něj bylo požadováno, aby se vzdal křesťanské víry. Protože to Eulampios odmítl, byl mučen. Nejprve různými železnými nástroji a následně byl položen na rozžhavený železný rošt. Mučedník poté vyjádřil přání navštívit pohanský chrám. Soudci se tomu zaradovali, protože věřili, že už mladého křesťana zlomili na duchu.

V tom chrámu však svatý nahlas zvolal: „Ve jménu Pána Ježíše Krista ti přikazuji, němá a bezduchá modlo, padni na zem a proměň se v prach!“ A modla se s rachotem zřítila k zemi. Lidé kolem volali: "Jediný křesťanský Bůh, je velký a silný!" Potom byl svatý znovu vzat na mučení.

V tom čase, před soudce předstoupila i sestra svatého mučedníka Eulampie, která přede všemi vyznala, že i ona je křesťanka. Eulampios svou sestru povzbuzoval: „Neboj se, sestro, těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou“ (Matouš 10,28).

Po všelikém mučení, pak byli mučedníci vhozeni do rozžhavené pece, ale Pán je před ohněm uchránil. Nakonec byla mučedníkovi setnuta hlava, jeho sestra zemřela pro mnohá mučení, která přetrpěla.

_______________

 

¹ Velké pronásledování. Pronásledování křesťanů, které bylo započato za císaře Diokleciána v roce 303, pokračovalo i za vlády jeho nástupců, a to až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil.