Životy Svatých

Ctihodná matka Pelagie Kajícnice, Olivetská († 457)

památka 8. / 21. října

Narodila se v Syrské Antiochii, a než se obrátila ke Kristu, byla lehkomyslnou a rozpustilou dívkou. Svou krásu a půvabný zevnějšek, zdobila drahocennými šaty, zlatem a drahými kameny, pro které ji její ctitelé a obdivovatelé nazývali i Margaritou, což znamená perla.

Jednou, do Antiochie přijeli na sněm biskupové sousedních eparchií. Mezi nimi byl svt. Nonnos, biskup Heliopoliský († 471)¹, známý svou moudrostí a spravedlivým životem. Když pak mezi jednáním, biskupové opustili chrám, kde jednali, objevil se před nimi pohled na hlučný zástup mladých mužů. Mezi nimi pak stála jedna dívka, která vynikala svou krásou, měla odhalená ramena a byla neskromně oblečená. To byla, Pelagie. Nahlas se všemi žertovala a smála se, a její obdivovatelé, se kolem ní jen a jen točili.

Biskupové, kteří to viděli, v rozpacích sklopili svůj zrak. Jen svt. Nonnos, se na Pelagii upřeně zahleděl. Když se pak hlučný dav rozešel, svt. Nonnos, se ostatních biskupů zeptal: „Nelíbila se vám krása této ženy a její oděv?“ biskupové mlčeli. Poté svt. Nonnos pokračoval: „Hodně jsem se, teď od ní naučil. Ona, si dala za svůj cíl zalíbit se lidem. Kolik hodin podle vás, musela strávit zkrášlováním a péčí o sebe, aby v očích svých dočasných obdivovatelů vypadala krásnější než ostatní ženy! Při hrozném soudu, nás bude skrze ni Hospodin soudit. Protože my, kteří máme nesmrtelného Ženicha na nebesích, zanedbáváme a opovrhujeme svou duší. Poskvrněné, nahé a plné hanby, nesnažíme se ji umýt slzami pokání a obléknout ji do krásy ctností, aby se zjevila před jeho očima Bohu milá. S čím před Ním předstoupíme, co mu přineseme?“

Když potom Nonnus dorazil do svého pokoje při chrámu, kde při sněmu přebýval, začal se upřímně modlit za spásu oné dívky. Následující neděli, svatý Nonnos sloužil božskou liturgii, Pelagia, přitahovaná tajemnou silou, poprvé přišla do Božího chrámu. Bohoslužba a kázání o posledním soudu ji natolik ohromily, že se sama zhrozila nad svým hříšným životem. Nakonec přišla za Nonnosem a vyjádřila touhu a přání, být pokřtěna, nebyla si však jistá, zda se nad ní Pán smiluje. Řekla: „Mé hříchy jsou četnější, než kolik je mořského písku a v moři není dostatek vody, která by smyla mé špatné a ohavné skutky.“ Dobrý pastýř ji však utěšil nadějí na Boží milosrdenství a pokřtil ji.

Když se Pelagie, stala křesťankou, sebrala všechen svůj majetek a předala ho Nonnosovi. Nonnos ji řekl, aby ho rozdala mezi chudé: "Nechť se moudře utratí to, co bylo ve špatnosti nashromážděno."

Za několik dní později, Pelagie převlečená do mužských šatů, opustila město.

Odešla do Jeruzaléma, kde přijala mnišský postřih. Na hoře Olivetské si postavila příbytek – mnišskou celu, ve které se uzavřela před světem a započala surový duchovní zápas za spásu svoji duše. Tam až do své smrti, vedla odříkavý život, v půstu a modlitbě, v uzavřené cele, pod mužským jménem Pelagius a dosáhla velkých duchovních darů.

Při jejím pohřbení se zjistilo, že zesnulý mnich byla žena. Ctihodná, byla poté s velkou úctou, pohřbena ve své mnišské cele.

___________________________ 

¹ Svt. Nonnos, biskup Edesský Heliopoliský († 471). Památka 10. / 23. listopadu. Svatý Nonnos, byl znám jako velký asketa v Tabennském monastýru, pro což byl roku 448 vybrán za biskupa města Edessa. Později přešel na biskupský stolec města Heliopolis. Zde obrátil ke Kristu, na třicet tisíc Arabů. Poslední tři roky svého života se vrátil do Edessy a roku 471 zesnul v pokoji. Je zmíněn, v životě ctihodné matky Pelagie. Jeho modlitbami se známá hříšnice Pelagie, obrátila na Kristovu víru a později, se proslavila svatostí svého asketického života.