Pravoslavný Křesťan – Životy svatých

Svatý apoštolům rovný Rostislav,

kníže velkomoravský (♰ 870)

památka 15. / 28. října

„Náš lid se odřekl pohanství a drží se křesťanského zákona, ale nemáme takového učitele, který by nám pravou křesťanskou víru vyložil, aby též jiné kraje nás napodobily. Pošli nám tedy, pane, takového biskupa a učitele, neboť od vás se vždy dobrý zákon šíří do všech krajů.“ 

Apoštolům rovný kníže Rostislav nastoupil na moravský trůn v roce 846, v době, kdy na moravském území již působili křesťanští misionáři z Řecka a Německa. Poté, co přijal křest od jednoho z těchto misionářů, se svatý Rostislav rozhodl přivést celý svůj národ ke světlu křesťanství. Kníže si však uvědomoval, že hlásání evangelia může být úspěšné pouze tehdy, budou-li misionáři oslovovat lid v jeho rodném jazyce. Němečtí misionáři naproti tomu slovanským jazykem nehovořili a bohoslužby sloužili v latině.

Kníže Rostislav se nejprve obrátil na římského papeže se žádostí o vyslání misionářů, kteří by ovládali slovanský jazyk, avšak v Římě na jeho prosbu nereagovali. Kníže se poté obrátil na Byzanc. S požehnáním patriarchy Fotia se na Moravu vydali ti nejzdatnější misionáři, kteří dokonale ovládali slovanský jazyk – svatí apoštolům rovní Cyril a Metoděj. Na Moravě pak Cyril a Metoděj vytvořili písmo, známé jako hlaholice, a následně přistoupili k překladu liturgických knih do slovanského jazyka a k šíření vzdělanosti.

Latinští misionáři vystupovali jako rozhodní odpůrci díla svatých Cyrila a Metoděje, protože se drželi tzv. trojjazyčné hereze¹. Jednali v zájmu německých knížat, která si činila nároky na moravská území. Kníže Rostislav nejenže inicioval pravoslavnou misii na Moravě, ale stal se také hlavním ochráncem těchto misionářů.

Po zbytek své vlády kníže Rostislav podporoval činnost pravoslavných misionářů a bránil Moravu před německým vlivem. Položil základy kulturního rozvoje nejen Velké Moravy, ale celé východní Evropy. Avšak uhájit politickou nezávislost svého státu už nedokázal. V roce 870 byl velkomoravský kníže Rostislav zajat Franky, postaven před soud a odsouzen k oslepení.

Nespravedlivě odsouzený velkomoravský kníže bohabojný Rostislav zemřel za svůj lid a pravdu Kristovu jako mučedník neznámo kde, snad ještě roku 870, po velkém strádání.

Mnohotrpící přeslavný vyznavači, v národě svém rozsévači svatého pravoslaví, pros Krista Boha, aby žehnal zemi moravské, české i slovenské, abychom žili ve zbožnosti a spaseny byly duše naše.

ze 3. stichiry Služby svatému velkomoravskému Rostislavovi

Tropar, hlas 6.

Prvý mezi knížaty národa svého, Bohem byv nabádán zatoužil jsi zanechati sloužení modlám a v pravé víře poznávati Boha živého prozřetelně pečujícího o lid svůj. K slavnosti víry povolal jsi moudré učitele, kteří nabídli nám perlu nesmírné ceny k životu věčnému. Moravský kníže Rostislave, požehnán jsi byl světci Cyrilem a Metodějem, kteří velikou lásku projevili k lidu slovanskému, naučivše jej pravé bohoúctě. Na této skále víry blahoctnostným životem ses ozdobil, a nyní v příbytcích Otce nebeského pros za nás, aby spasil duše naše.

Kondak, hlas 4.

Celým srdcem svým i duší Boha sis zamiloval a s národem svým snažil ses sloužiti mu ve ctnosti a pravdě celým svým životem v duchovním zápase. Hle, pozval jsi moudré učitele z Konstantinova města – Bohem chráněného Cařihradu, kteří lid tvůj zákonu Božímu a svatým Písmům naučili s pomocí Boží. Z řeckých knih do jazyka slovanského, písmena mu objevivše, horlivě překládali. V nich pak i my vzděláni jsouce, Bohu díky vzdáváme, že nezůstali jsme v nevědomosti, ale naučeni, co je vůle Boží, jak spasiti duše své a získati nekonečný život v nebesích na přímluvy tvé, kníže Rostislave, jehož světlou památku v Kristově Církvi oslavujeme.

__

¹ Trojjazyčný blud. Trojjazyčná (trilingvální) hereze je název, který užil svatý Cyril Filozof pro nepravdivé tvrzení, že v rámci zbožnosti lze konat křesťanské bohoslužby a Písmo svaté může být předkládáno pouze ve třech jazycích, a to v těch, v nichž byl vyveden nápis na tabulce umístěné na Kristově kříži: hebrejštině, řečtině a latině. Takzvaná „trojjazyčná hereze“ není naukou v obvyklém teologickém smyslu, ale spíše postojem, který nemá žádný základ v Písmu svatém ani ve Svaté tradici církve. Jak víme, Kristus přikázal svým apoštolům, aby hlásali spásné učení všem národům: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal“ (Matouš 28,19–20). Zároveň neřekl, že jeho učení (zaznamenané později v Písmu, které bylo zahrnuto do souboru posvátných kanonických knih) může být prezentováno písemně pouze ve třech jazycích. Otázka, zda je možné přeložit Písmo svaté do různých jazyků (nezahrnutých ve výše uvedených třech), aby bylo přístupnější lidem, byla se zvláštní naléhavostí položena v souvislosti s misí svatých Cyrila a Metoděje na Velké Moravě (kde kázali Boží slovo a zaváděli bohoslužebnou praxi v místním jazyce). Tato skutečnost je zmíněna v Životě sv. Cyrila Filozofa, tam se také zmiňuje i výraz „trojjazyčná hereze“.