Životy Svatých

 

Svt. mučedník Basileus, biskup amaseiejský

a spravedlivá Glafira panna (♰ 322)

památka 26. dubna / 10. května

Svatý Basileus nastoupil na biskupskou katedru v Amaseie v Pontu (dnes Amasya v Turecku) za velkých pronásledování křesťanů od císařů Diokleciána, Maximiana a Maximiana Daii (284–313). Svým kázáním i osobním příkladem svědčil, že křesťan musí být vždy připraven prolít svou krev za Krista (2. Kor 4, 11). Poté, když krvavé pronásledování skončilo, utvrzoval ve víře církve v Pontu, zúčastnil se sněmů v Ancyře a Neocaesareji (314) a neúnavně učil věřící, pravé víře.

Obrácení na víru svatého císaře Konstantina a jeho uchopení moci v západní části Římské říše (312) se zdály být i koncem pronásledování. Avšak nepřítel našeho spasení, našel v císaři Liciniovi (308-325) vhodný nástroj k uskutečňování svých plánů. Císař Licinius byl neurozeného původu, ale díky svým vojenským schopnostem dosáhl moci nad podunajskými provinciemi. Poté, co uznal Konstantinovu nadvládu a oženil se s jeho nevlastní sestrou Constantií, byl poslán do Nikomédie, aby ukončil krutosti Maximina Daii. Poté, co však Licinius Maximina svrhl, chopil se vlády nad Východní říší a tehdy odhalil svou pravou tvář, když započal velké pronásledování Kristových učedníků.

U manželky císaře Licinia, byla služebná, krásná a skromná křesťanka jménem Glafira. Licinius, ve kterém vzplála zhoubná vášeň k této služebné, začal hledat příležitost, aby uspokojil své zvrhlé touhy za každou cenu. Jeden z dvořanů o tom řekl Glafiře a ta to všechno pověděla Constantii. Aby Constantie císaře oklamala, rozšířila zvěst, že její služebná má náhlý záchvat epilepsie, a poslala ji pryč, oblečenou v mužském oděvu do Amaseie. Biskup tohoto města, svatý Basileus, Glafiru otcovsky přijal.  

Glafira peníze, které dostala na cestu od své paní, dala na stavbu chrámu v Amaseie. Poté, když psala své paní dopis, kde popsala, jak přijela, jak se jí ve městě žije, požádala ji v něm také, o pomoc s dokončením stavby tohoto Božího chrámu.

Její dopis byl však zadržen a dostal se až do rukou Licinia. Císař okamžitě poslal do Amaseie vojáky s rozkazem, aby služebnou i biskupa Basilea zatkli. Když však vojáci, do města dorazili, dozvěděli se, že Glafira už před několika dny, svou duši odevzdala Pánu. Vojáci proto zatkli Basilea a svázaného jako ovci vedenou na porážku, ho odvedli k císaři. Jeho diákoni Theotimus a Parthenius ho následovali.

Ve vězení v Nikomedii, se svatému Basileovi dostalo zjevení, kdy mu bylo mu řečeno, že bude popraven a také mu bylo oznámeno jméno jeho nástupce v Amaseie. Následujícího rána, předstoupil svt. Basileus před Licinia, který byl tak ohromen klidným a majestátním vzezřením tohoto biskupa, že opustil soudní dvůr a nechal nikomédského prefekta, aby jeho výslech dokončil sám.

Prefekt Basileovi slíbil, že případ Glafiry zastaví a jemu ušetří život. A nejen to, povýší ho do hodnosti nejvyššího pohanského velekněze, pokud bude souhlasit s uctíváním pohanských bohů říše, tak jako každý dobrý římský občan. Poté se ujal slova svatý a přítomným pohanům připomněl všechny bezbožné a hrozné skutky spáchané jejich mytickými bohy. Takto jim ukázal, jak nerozumné je uctívat tyto netvory. Jeho slova obhajoby, však neměly žádný vliv na mysl soudců, kteří byli zaslepeni zlobou, a poté, co další prefektův pokus přesvědčit Basilea selhal, byl svatý na příkaz císaře odsouzen ke smrti.

Aniž by nějak skrýval radost, že bude takto osvobozen z pout smrtelného života, svt. Basileos opěvoval děkovnými hymny Pána a modlil se za své duchovní stádo. Pak objal své druhy, sklonil hlavu a katovi řekl: „Udělej, příteli můj, co ti bylo nařízeno!“

Licinius se však nespokojil se samotnou popravou a nařídil, aby tělo svatého, bylo vhozeno do moře. Avšak následující noci, oznámil Anděl Basileovým učedníkům, že svatý je čeká v Sinópé. Když pak dorazili do tohoto města, zjevil se jim Anděl znovu a ukázal jim místo na břehu moře, kde vlny vyplavily přečestné ostatky svatého. A ačkoli, bylo tělo ve vodě po dlouhou dobu, bylo shledáno neporušeným a vydávalo podivuhodnou blahou vůni. A více než to, hlava mučedníka, byla opět jedno s tělem a pouze tenký červený pruh na krku, připomínal úder meče. Drahocenné ostatky byly poté přeneseny do Amaseie a s velkou úctou uloženy v chrámu, který svatý postavil.