Životy Svatých

Svatý mučedník Kugat – Kukufas Barcelonský

(†304)

památka 25. července / 7. srpna

Podle Vizigótské tradice, se svatý Kugat (Cugat, Cucufato) narodil v Severní Africe, ve městě Scili¹. Pocházel z významného rodu a měl dobré vzdělání, byl členem Kartágenské církve.

V čase pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána², připlul Kugat spolu se svým společníkem Felixem do Barcelony, pro ochranu víry a šíření křesťanství. Felix poté odtud odešel do Girony, kde později přijal mučednictví (†304).

Kugatovi pro jeho víru, daroval Pán blahodať činit mnohá uzdravení a vyhánět zlé duchy (Marek 6, 12 – 13). Mnozí občané města, kteří přebývali v pohanství, pro tyto divy a pro jeho příklad horlivého následovníka Kristova Evangelia, přijali svatý křest, ti kteří kvůli pronásledování dříve od Boha odstoupili, se pro jeho povzbuzující slova znovu do Církve Kristovy vraceli.

Stalo se však, že Kugat, byl uvězněn a podle rozsudku římského místodržícího Barcelony Galeria, mu bylo rozříznuto břicho a takto byl ponechán na smrt. Mučedník, ale zázračně smrti unikl, jeho mučitel Galerius, však zemřel a ti, kteří vykonali jeho rozsudek, byli oslepeni.

Do dalšího rozsudku, zůstával Kugat stále ve vězení, ve kterém však zpíval Bohu žalmy a neustále se modlil.

Maximianus, který nahradil zemřelého Galeria, se nijak nepoučil od svého předchůdce a nařídil Kugata znovu mučit. Ten byl nejprve pomalu pečen na rozpáleném loži, potom byl dán do kotle s vařícím olejem a nakonec z rozkazu Maximianuse, byl dán k upálení na hranici.  Z milosti Boží, však i tentokrát, se svatému mučedníkovi podařilo před záhubou utéci a byl podivuhodným způsobem uzdraven, zatímco Maximianus zemřel v rozvalinách pohanského chrámu, který se rozpadl nad jeho hlavou v tom okamžiku, když tam nový místodržící přinášel oběť modlám.

Maximiána, nahradil mučitel Rufinus, který nad mučedníkem vynesl konečný rozsudek, přikázal, aby mu byla odříznuta hlava. Rozsudek byl vykonán osm římských mil od Barcelony, na cestě k městu Egara (dnešní Terrassa). Podle církevní tradice, jeho ostatky pohřbily dvě křesťanky z Illuro (dnes Mataró), Juliana a Semproniana, které byly následně také umučeny († 304).

Místo mučednického konce a pohřbení, svatého Kugata, bylo ctěno křesťany už od IV. století. To bylo také potvrzeno archeologickými průzkumy, které byly provedeny ve XX. století, na území Benediktýnského monastýru, který na tomto místě vznikl v IX. století. V centrální části monastýru, pak byly nalezeny fragmenty základů raně křesťanského chrámu, ke kterému byla v IV. století dostavena apsida.

V západní Evropě byla úcta ke svatému mučedníkovi Kugatovi rozšířena díky tomu, že v VII. století, během invaze muslimů na území Katalánska, byly ostatky světce přeneseny do Paříže a několik století před jejich návratem zpět, byly schraňovány ve slavném benediktinském opatství Saint-Denis, v jednom z největších a nejvlivnějších monastýrů středověké Francie.

Od počátku IX. století, bylo na památku svatého mučedníka, vystavěno mnoho chrámů nejen v Katalánsku, kde jeho památka se neustále ctila, ale také ve Španělsku, Portugalsku, Francii a Německu. Ostatky svatého mučedníka Kugata, se dnes nachází v bazilice Santa Maria del Mar, v barcelonské čtvrti La Ribera.

 ______________________________

¹ Scili – Scilium, město, které se nacházelo v římské provincii Afrika poblíž známého Kartága v dnešním Tunisku. Bylo vybudováno kolem roku 80 římským imperátorem Vespasiánem. V městě bylo založeno také biskupství, které patřilo k provincii Kartágo. Dnes se zde nachází město Kasserine.

² Velké pronásledování, pronásledování křesťanů, které bylo započato za císaře Diokleciána v roce 303 a pokračovalo jeho nástupci až do roku 313. Jednalo se o poslední a nejtěžší pronásledování křesťanů v Římské říši. V roce 303 vydali tetrarchové Dioklecián a Maximián, Galerius a Constantius Chlorus edikt, který právně zrušil občanská práva křesťanů a požadoval po nich dodržování tradičních římských náboženských zvyklostí. Následně byly vydány nové edikty proti duchovenstvu a také zavazovaly všechny obyvatele říše k provádění pohanských obětí. Intenzita pronásledování se v rámci říše měnila - v Galii a Británii, kde v té době vládl Constantius, byl splněn pouze první edikt, ve východní části říše to bylo stále vážnější. Trestní zákony byly postupně zrušeny a předpokládá se, že milánský edikt vydaný svatým císařem Konstantinem Velikým v roce 313, toto období definitivně ukončil.