Životy Svatých

Svatí mučedníci z Córdoby

Svatí mučedníci z Córdoby, je sbor více jak padesáti křesťanů, prostých věřících, mnichů, monašek a duchovních, kteří byli popraveni ve městě Córdoba (město v jižním Španělsku v Andalusii na řece Guadalquivir a hlavní město stejnojmenné provincie), v letech 822 – 864, na základě obvinění ze zločinů proti islámu.

Mnozí z těchto mučedníků, vědomě narušovali zákony tehdejší Andalusie¹, která byla pod nadvládou muslimů, aby přijali smrt pro Krista. Veřejně odmítali islám, veřejně vyznávali křesťanskou víru, odmítavě a s opovržením se vyjadřovali o islámu a Mohamedovi. V souladu s muslimskými normami práva, byly tyto zločiny potrestány smrtí.

V IX. století, córdobská komunita Mozarabů (španělských křesťanů, kteří žili pod muslimskou nadvládou), byla nejpočetnější v Andalusii. Po dobytí Pyrenejského poloostrova Araby (711 - 714), křesťané  - dhimmi ², byli ve své víře omezováni.

Bylo to v době Povstání mučedníků - Movimiento martirial, které bylo popsáno a v mnohém povzbuzeno svt. muč. Eulogiem z Cordóby († 859)³. V jeho díle Memoriale sanctarum – Pamětní knize svatých (sepsané v letech 851 – 856), svt. Eulogius, popsal smrt více jak čtyřiceti křesťanů, které on připodobňuje k prvním křesťanským mučedníkům (oproti názoru některých tehdejších církevních hierarchů a vlivných mozárabů, kteří Mučedníky z Cordóby, považovali za sebevrahy a náboženské fanatiky).  Velké část jeho díla, je věnována kritice islámu a jeho následovatelů. Svt. Eulogios, se k islámu staví velmi kriticky a odmítavě. V jeho pohledu, je islám – heretické učení, založené lžiprorokem, který byl oklamán démony a muslimové, jsou krutí a nemorální lidé, pronásledovatelé spravedlivých.

Většina jmen svatých mučedníků, je španělských, přesto však jsou mezi nimi i jména vizigótského, berberského či arabského původu. U dalších jmen mučedníků, je-li něco známo, tako to, že byla spojena s křesťanským východem, jeden mnich byl Syřan, další arabský či řecký mnich z Palestiny, další dva měli řecká jména. To pak ukazuje na důležitou Byzantskou úlohu, při kristianizaci na většině území Baetiky (Hispania Baetica), dokud odtud nebyli zástupci Byzance kolem roku 554, nakonec vyhnáni Vizigóty.

Všichni tito svatí mučedníci, své mučednictví přijali za vlády Abd ar-Rahmána II. (čtvrtého umajjovského emíra córdobského emirátu, který vládl 30 let, od roku 822 až do 852), při vypuknutí pronásledování křesťanů.

Ostatky svatých mučedníků z Córdoby

Svatí mučedníci z Córdoby, proste Boha za nás!

 

 

Seznam svatých mučedníků z Cordóby:

Abundinus, kněz mučedník (†854)

Adolfus a Jan, bratři mučedníci (†822)

Amator, Petr a Louis (Alois, Ludvík), kněz, mnich a věřící mučedníci († 855)

Anastasios, Felix a Digna, jerodiákon, mnich a monaška mučedníci († 853)

Argimirus dvořan mučedník († 856)

Aurea (Aura), monaška mučednice († 856)

Benildis, žena mučednice († 853)

Elijáš, Pavel a Isidor, jeromonach a dva mniši mučedníci († 856)

Emilas a Jeremiáš, diákon a věřící mučedníci († 852)

Eulogius, světitel a mučedník († 859)

Fandilas, igumen a představený monastýru mučedník († 853)

Flora a Marie, ženy mučednice († 851)

Georgios, Aurelios, Natálie, Felix a Liliosa, jerodiákon z Palestiny, místní věřící, mučedníci († 852)

Gusemindus a Servus-Dei, kněz a mnich mučedníci († 852)

Izák, mnich mučedník († 851)

Laura, monaška mučednice († 864)

Lukrécie (Leokracie), panna mučednice († 859)

Leovigildus a Kryštof, jeromonach a mnich mučedníci († 852)

Kolumba, monaška mučednice († 853)

Nunilo a Alodie, sestry mučednice († 851)

Pavel, jerodiákon mučedník († 851)

Petr, Walabonsus, Sabinianus, Wistremundus, Habentius a Jeremiáš, jeromonach, jerodiákon mučedníci († 851)

Perfectus, kněz mučedník († 850)

Pomposa, monaška mučednice († 853)

Pomposa, monaška mučednice († 835)

Rudericus (Roderick) a Salomon (Solomon), kněz a věřící, mučedníci († 857)

Rogellus a Servus-Dei, mnich a poslušník, mučedníci († 852)

Sancho (Sanctius, Sancius), věřící mučedník († 852)

Sandila (Sandalus, Sandolus, Sandulf), věřící mučedník († 855)

Sisesandus, diákon mučedník († 851)

Theodemir, mnich mučedník († 851)

Witesindus (Witesind), věřící mučedník († 855)

Ostatky svatých mučedníků svt. Eulogia a Lukrécie z Córdoby

 ________________________________________

¹  Andalusie. Název Andalusie pochází z arabského „Al Andalus“, což bylo označení části Pyrenejského poloostrova pod arabskou nadvládou. Al-Andalus je historický arabský název pro oblast Pyrenejského poloostrova ovládaného ve středověku muslimy.

Na přelomu 4. a 5. století byla oblast obsazena germánskými Vandaly, roku 429 byla začleněna do Vizigótské říše. V 6. století pak jihovýchodní pobřeží Andalusie ovládla Byzantská říše. Roku 711 pak Andalusii ovládli Arabové. Roku 750 se Andalusie stala součástí Córdobského emirátu (později Córdobský chalífát), s centry jako, Córdoba, Sevilla, Jaén či Granada. Jednotlivá města se po rozpadu Córdobského chalifátu roku 1031, stala středisky menších států (taifas), přičemž jeden z nich i nadále nesl označení Córdobský emirát.

Po porážce muslimů v bitvě u Las Navas de Tolosa roku 1212 se Córdobského emirátu zmocnil emirát Granada, ale už roku 1236 ho ovládla Kastilie, která roku 1246 ovládla i Jaén a roku 1248 také Sevillu. Roku 1462 získala Kastilie Gibraltar a roku 1492 padla i Granada, čímž byla zakončena reconquista. Pojmem reconquista - znovudobytí, se označuje období zpětného vytlačení Maurů z Pyrenejského poloostrova, v reakci na jejich předchozí invazi do oblasti. Za počátek reconquisty se udává bitva u Covadongy (722), první významná porážka muslimských vojsk, která zajistila existenci malého křesťanského Asturského království na severu Španělska. Reconquista skončila v roce 1492 dobytím Granady, posledního islámského státu na Pyrenejském poloostrově.

 

² Dhimmi (lid úmluvy, smlouvy, knihy), je historický islámský pojem pro věřící nemuslimy, kteří žili v muslimských zemích. Dhimmi, byli povinni přiznat neomezenou vládu islámu, ve všech oblastech života společnosti. Museli povinně platit daň státu - džina (daň z hlavy v islámských zemích vybíraná od nemuslimského, poraženého obyvatelstva). Nebylo možné stavět nové chrámy a modlitebny (původní však na území zůstaly, veřejné modlitby byly zakázané, stejně jako jakékoli hlasité modlitby věřících), dále pak museli platit tzv. Devširme - Daň v krvi, což byla daň, kterou bylo povinno platit nemuslimské obyvatelstvo a spočívalo v odvedení mladých chlapců od svých rodin do centrálních částí Říše.

Neměli právo nosit zbraň, zastávat vládní funkce, sloužit v armádě, svědčit u soudu, jezdit na koni, vstoupit do manželského svazku s osobou islámského vyznání. Mohly a byly používány i další formy diskriminace, například, zákaz žít v domech s více jak jedním patrem, zákaz vlastnictví pozemků a nemovitostí mimo křesťanských území, opouštět své bydliště v noci, povinnost nosit určitý druh oblečení a další.

 

³ Svt. muč. Eulogius z Cordóby (památka 11. /24. března). Metropolita města Cordóby, byl dobře znám jako osvětitel křesťanů, svojí pastýřskou horlivostí, utěšoval křesťany v jejich strádáních pod muslimským jhem. Povzbuzoval mučedníky, ve vězení sepsal Memoriale sanctarum – Pamětní knize svatých.

Konec jeho života byl tragický, ale prosvětlený světlem vyznavačství a mučednictví. Dívka jménem Lukrécie - Leokracie, která pocházela s významné arabské rodiny, přijala křesťanství. Utekla ze svého domu a nalezla útočiště u svt. Eulogia, pro což byl světitel znovu uvězněn a roku 859 předstoupil před soudem. Na soudu pak světitel soudci řekl, že bude šťastným, když bude moci i jemu dát útočiště ve svém domě, jestliže se stane křesťanem. Kromě těchto jeho slov, pak pronesl na soudu i další, kterými dokazoval, že pravý Syn Boží, je Ježíš Kristus, proroka Mohameda pak nazval lhářem, podvodníkem a samozvancem. Poté byl Eulogios zbičován a následně mu byla setnuta hlava. Lukrécie, nově obrácená k víře, na soudu projevila stejnou odvahu a za další tři dny i jí byla setnuta hlava.

Svt. muč. Eulogios, je ve Španělsku jeden z nejvíce ctěných mučedníků. Jeho svaté ostatky, se nachází v katedrálním chrámu města Oviedo.