Životy Svatých

Svatí mučedníci Georgios, Aurelius, Natálie, Felix a Liliosa z Córdoby († 852)

památka 27. července / 9. srpna

 

Ostatky svatých mučedníků z Córdoby

 

Budoucí mučedník pro Krista, Aurelius (Aurelio), se narodil v Andalusii a byl synem muslima a křesťanky. Ještě jako dítě přišel o oba rodiče a byl vychováván příbuznou, která byla křesťankou a Aurelia učila křesťanské víře. Aurelius, jako syn muslima, však nemohl veřejně vyznávat, že je křesťanem a tak svojí víru skrýval a tajil.

Když dospěl, oženil se s křesťanskou dívkou Natálií. Natálie, byla zase dcerou muslimských rodičů a narodila se jako  Sabigothone. Její otec brzy zemřel a matka, která se vdala podruhé, si vzala za muže tajného křesťana. Ten na křesťanskou víru obrátil svoji ženu a potom i nevlastní dceru, která ve svatém křtu přijala jméno Natálie.

Víra v Krista a nemožnost, bez následků veřejně vyznávat svoji víru, sblížila rodinu Aurelia a jeho přítele Felixe s jeho ženou Liliosou. Společně se pak, oba manželské páry, po mnoho let, tajně setkávaly ke společné modlitbě.

Jednou se stalo, že Aurelius, na tržišti spatřil veřejné bičování mučedníka Jana. Pevnost ve víře tohoto křesťana, pak probudila v Aureliovi odhodlání, aby i on přijal strádání pro Krista. Pověděl o tomto své ženě a příteli Felixovi a ti ho v tomto podpořili.

Od té doby, začal Aurelius ve vězení navštěvovat Kristovi vyznavače a budoucí mučedníky. Tam se také seznámil, i se svt. Eulogiem, který byl tehdy jako křesťan a biskup, ve vězení také. Světitel Aurelia, spolu s ostatními, povzbudil v jejich víře a v odhodlání k mučednictví. Vybídl je také k tomu, aby si přestali dělat starosti o věci pozemské, v modlitbě a chvalozpěvech se oddali do Boží vůle.

Manželé pak rozdali svůj majetek chudým, aby po jejich budoucí mučednické smrti, nebyl tento majetek konfiskován muslimy. Také pak, na radu svt. Eulogia, pro své děti našli bezpečné místo, kde v bezpečí mohly být vychovány v křesťanském duchu, z prostředků, které jim k tomu zanechaly.

Když se Natálie, takto spolu se svým mužem, už pevně rozhodla k mučednictví pro Krista, svěřila své děti, do péče představeného monastýru v Tábanos Martinovi a jeho sestře Isabele.

V tomto monastýru, se pak také potkala s mnichem Georgiosem, který přišel do Andalusie z Lávry svatého Sávy Posvěceného¹, ze Svaté země. Odtud byl Georgios vyslán představeným tohoto monastýru Davidem, do Severní Afriky a Španělska, aby zde rozdal místním křesťanům, kteří zde strádali pod muslimským jhem, jako podporu peněžní dary. Natálie, v monastýru tomuto mnichu pověděla, že jí bude spolubratrem při jejím mučednictví pro Krista.

Následujícího dne, se Georgios rozhodl, odjet spolu s Natálií do Córdoby. Tam se seznámil s jejím manželem Aureliem a jejich přáteli, Felixem a Liliosou. V Córdobě se pak už rozhodl zůstat a od bratrů a sester v Kristu neodloučit, i kdyby měl proto strádat pro Krista.

Okamžik jejich strádání, pak přišel brzy. Jednoho dne, když šla Natálie a Liliosa po ulici do chrámu, neměli přitom ani jedna, své tváře zakryté spolu i s pokrývkou hlavy. Jeden úředník, který je na ulici potkal, si toho všiml a jejich manželům pak oznámil, že porušili muslimský zvyk. Jako odpověď, však tento úředník uslyšel, vyznání křesťanské víry a odmítnutí islámu. Když to úředník slyšel, vypravil se k soudci a tam oba manželské páry udal, že se odřekli od islámu. Aurelios, Natálie, Felix a Liliosa, byli poté uvězněni a spolu s nimi i mnich Georgios.

Na soudu, je soudce – Kádí, společně s  významnými muslimy z Córdoby a také se zástupci chalífa, odsoudil k smrti, jako odpadlíky od víry.

Mnicha chtěl soudce jako cizince propustit, ten však na soudu pronesl řeč na obranu křesťanství, kterou všichni přítomní přijali jako rouhání proti „proroku Mohamedovi“. Svatý Georgios byl tak spolu s ostatními, odsouzen k smrti. Stejně jako ostatní, přijal ponížení, mučení a nakonec mu byla setnuta hlava.

Úcta k těmto odvážným mučedníkům pro Kristovu víru, započala, hned po jejich mučednické smrti.

Ostatky svatých mučedníků Georgia, Aurelia a Felixe, pak křesťané s úctou pohřbili v chrámu svatého Kryštofa, ostatky mučednic Natálie a Liliosy, v chrámu sv. muč. Genesia z Arles.

Životy těchto mučedníků, zapsal svt. muč. Eulogius, po prosbě Marie, mladší dcery mučedníků Aurelia a Natálie. Jejich vyznání víry, strádání, mučení a nakonec mučednickou smrt, zapsal ve svém díle Memoriale sanctarum – Pamětní knize svatých (sepsané v letech 851 – 856), které je věnováno všem těm, kteří přijali strádání a mučednictví pro Kristovu víru v Córdobském chalífátě.  V této knize, je i krátká předmluva, autorem které byl ctih. muč. Georgios z Córdoby. V ní sděloval, jak se v Córdobě ocitl a jak se k mučedníkům připojil (toto vše, ctih. muč. Georgios poslal krátce před svou smrtí svt. Eulogiovi).

Na konci IX. století, pak byla část ostatků mučedníků Aurelia a Natálie, přenesena do Gálie, do monastýru Saint-Germain-des-Prés. Při tomto přenesení ostatků svatých mučedníků došlo k mnoha uzdravením a zázrakům.

_____________________________________________

¹ Lávra svatého Sávy Posvěceného. Řecký pravoslavný mužský monastýr, který se nachází na území Západního břehu řeky Jordán v Judské poušti, v údolí Nachal Kidron. Byl založen okolo roku 848, ctihodným Sávou Posvěceným (památka 5. prosince / 18. prosince). Je jedním z nejstarších kinoviálních monastýrů. Monastýr se nachází v juridiskci Jeruzalémské pravoslavné církve.