Životy Svatých

 Svt. muč. Valentin z Interamny

a jeho učedníci Prokulus, Efébus a Apollónius 

a spravedlivý Abundius († 273)

památka 30. července / 12. srpna a 14. / 27. února

Svatý Valentin, byl biskupem města Interamna (dnes město Terni, ve střední Itálii, v kraji Umbrie). Od Boha byl obdařen blahodatí uzdravovat, přizývajíce jméno Pána našeho Ježíše Krista (Marek 15, 18; Jan 14, 13 - 14).

Za doby vlády císaře Aureliana (270–275), přišli do Říma tři přátelé, Athéňané: Prokulus, Efébus a Apollónius. Do Říma přišli, aby se zde seznámili s římskou naukou a jazykem. Mladíci našli příbytek v domě svého mentora, rétora Kratóna. Stalo se, že syn Kratóna Cheremon, si poranil záda, nemohl se napřímit, byl shrbený a trpěl velkou bolestí. Tři roky, se Kratón obracel k různým lékařům, ale bezvýsledně. Nakonec se dozvěděl o svatém Valentinovi a pozval ho k sobě do Říma, aby se pomodlil nad jeho synem.

Když Valentin přišel do Říma, uzavřel se v pokoji s chlapcem a v modlitbě probděl celou noc. Následného rána, pak Cheremon, vyšel vzpřímený a zdravý. Šťastní rodiče zázračně uzdraveného syna, takto uvěřili v Krista a s celým domem přijali svatý křest.

Sláva o duchovním učiteli, se pak brzy rozšířila a mnozí pro zázrak se synem rétora Kratóna, přicházeli k víře a stejně tak i k uzdravení svých tělesných i duševních nemocí.

Mezi těmi, kdo přijal svatý křest, byl i syn Římského prefekta Placida, jménem Abundius. A Abundius, z čistého a upřímného srdce, přede všemi bez bázně vyznával víru v Ježíše Krista.  Protože, však v té době, všude vládlo modlářství a křesťanství bylo pronásledováno, brzy se proto obrátil hněv prefekta Placida na původce toho všeho, svt. Valentina.

Valentin, byl zajat a uvězněn. Poté byl přede všemi nucen k tomu, aby se odřekl od Krista a poklonil se bohům, tak jako každý spořádaný občan. Když to Valentin odmítl, byl znovu zmučený uvržen do vězení. Do vězení, však za ním začali přicházet jeho učedníci a on i tam hlásal Kristovo Evangelium. Když se o tom dozvěděl Římský prefekt, dal svatému mučedníkovi setnout hlavu.

Tělo svt. Valentina, z vězení vzali oni tři athénští mladíci, Prokulus, Efébus a Apollónius, kteří se také dali pokřtít v domě mentora Kratóna. Tělo svatého bylo přeneseno z Říma do Interamny, kde bylo se ctí a modlitbami věřících pohřbeno. Prokulus, Efébus a Apollónius, pak při hrobu svatého přebývali v modlitbách a k nim se přidávali další křesťané. Na místo začali přicházet i pohané, kteří poté přijímali křesťanství.

Protože se už neskrývali, brzy byli tito tři učedníci svt. Valentina zajati vojáky a byli předvedeni před starostu města Interamny Leontia. Ten je nemohl přesvědčit, aby se odřekli od Krista a vrátili se k jejich bohům, a proto jim dal tajně v noci setnout hlavy.

Když se jejich bratr v Kristu Abundius dozvěděl, že Prokulus, Efébus a Apollónius jsou ve vězení, rychle k nim spěchal. Už je však nezastihl živé, s lítostí a zármutkem, pak vzal jejich těla a pohřbil je při hrobu svt. Valentina.

Brzy nato v Římě, mučednicky zemřel i Kratón, se svou rodinou (v západním martyrologiu, se jejich památka připomíná druhý den po památce sv. Valentina tj. 16. / 29. února). Za římského papeže svt. Zachariáše (památka 15. / 28. března) v VIII. století, pak byla v Interamně, nad hrobem svatého postavena bazilika.