Životy Svatých

 

Ctihodná Platonis Nisibiská, Syrská (♰ 308)

památka 6. / 19. dubna

Svatá Platonis – Platonida sloužila Církvi původně jako diakonisa ¹. Poté, usilujíc o asketický život v samotě, opustila svět a uchýlila se do pouště v Nisibis, kde založila monastýr pro panny.

Svým zbožným a skutečně asketickým životem dávala svatá Platonida sestrám monastýru dobrý příklad k následování.

Řád monastýru založeného Platonidou byl obzvláště přísný: sestry jedly pouze jednou denně a veškerý svůj volný čas mimo modlitby trávily různými pracemi a činnostmi, zejména ručními pracemi. Ale v pátek, jakožto v den připomínající spásné utrpení a smrt Pána na kříži za nás, veškeré činnosti v monastýru ustaly a celý den byl věnován pouze modlitbě a rozjímání. V tento den sestry zůstávaly v chrámu od rána do večera, kde mezi modlitbami naslouchaly čtení a výkladu Písma svatého.

Svatá Platonida, která poučovala všechny nejen slovem, ale i skutkem a svým ctnostným životem se zalíbila Bohu, zemřela a odešla k Pánu z tohoto časného života, aby se věčně radovala v Jeho nebeských příbytcích.

___

¹ Diakonisa. Diakonisami (ve smyslu „sloužím“, „přisluhuji“) se v rané křesťanské církvi nazývaly ty ženy, které dohlížely na pořádek v chrámu během bohoslužeb a pomáhaly biskupům při svaté tajině křtu u žen. Povinnosti diakonis zahrnovaly následující: připravovaly ženy ke křtu, učily je, jak a co mají odpovídat na otázky při svatém křtu a jak se mají chovat po svatém křtu, a pomáhaly při samotném křtu žen; dohlížely na pořádek v ženské polovině chrámu (staré chrámy byly rozděleny na dvě oddělené poloviny, jednu určenou pro muže a druhou pro ženy); hlídaly také dveře, kterými ženy vstupovaly do chrámu, a bránily vstupu do něj nehodným osobám; byly přítomny při rozhovorech mezi biskupy nebo presbytery a ženami atd. Diakonisy byly součástí duchovenstva, a proto byly do svých hodností jmenovány zvláštním svěcením. Diakonisy byly obvykle vybírány z řad žen čestného a svatého života, obvykle panen nebo vdov, ne mladších čtyřiceti let.