Životy Svatých

 

Svt. Eutychios,

arcibiskup konstantinopolský (♰ 582)

památka 6. / 19. dubna

Svatý Eutychios se narodil ve frygické vesnici kolem roku 512. Vychovával ho jeho dědeček, který byl skeuofylaxem (strážcem a ochráncem bohoslužebných nádob) chrámu v Augustopoli. Jako mladík pokračoval ve svém vzdělání v Konstantinopoli. Uvědomil si však, že moudrost tohoto světa se stala bláznovstvím (1 Kor 1,20), a toužil po poustevnickém mnišském životě. Bůh však Eutychiovi zjevil, že ho předurčil k jiné službě, službě blahu Církve.

Když mu bylo třicet let, byl Eutychios rukopoložen na kněze metropolitou z Amasie, který si ho také přál povýšit na biskupa z Laziky. Protože však za metropolitu z Amasie byl vybrán někdo jiný, Eutychios se mohl navrátit ke svému přání a odejít do jednoho z monastýrů Amasie. Později byl za svůj přísný a odříkavý život ustanoven archimandritou všech amasijských monastýrů.

Císař Justinián (527–565), toužící po úplném odstranění nestoriánské hereze z Církve, svolal v roce 544 sněm, který by posmrtně odsoudil Theodora z Mopsuestie, Theodoréta z Kyrrhu a Ibase z Edessy. Tento spor byl později znám pod názvem Spor o Tři kapitoly.

Metropolita z Amasie, kterému podlomené zdraví bránilo v účasti na sněmu, poslal místo sebe Eutychia. Na zasedáních Eutychios vzbuzoval obdiv sněmovních otců svou hlubokou znalostí Svatého Písma a dovedností, s níž vyvracel argumenty heretiků. S odkazem na příklad krále Joziáše, který nařídil vykopat a spálit ostatky modloslužebníků (2. Královská 23, 16), argumentoval, že je možné dát pod anathemu mrtvé, aby byla Církev chráněna před zhoubným vlivem jejich učení.

Eutychios si získal hlubokou přízeň konstantinopolského patriarchy svatého Minase (♰ 552), který poté, co mu bylo dáno božské zjevení, předpověděl jeho budoucí službu patriarchy. Po smrti svatého Minase byl Eutychios císařovou vůlí ustanoven jeho nástupcem a veškerý věřící lid se radoval.

Od samého okamžiku svého zvolení dobrý pastýř, toužící nastolit v Církvi mír na kanonických základech, přesvědčil císaře, aby svolal 5. všeobecný sněm. Konal se v Konstantinopoli v roce 553 za předsednictví svatého Eutychia a za účasti šedesáti pěti otců. Sněm potvrdil učení předchozích čtyř sněmů a vydal anathemu na čtrnáct postojů obsažených ve spisech Theodora z Mopsuestie, Theodoréta z Kyrrhu a Ibase z Edessy.

Dále byli odsouzeni Origenes a Evagrius, jejichž díla, ačkoli měla významný vliv na učení svatých otců, dala v té době vzniknout nebezpečnému hnutí origenismu. Sněm byl zakončen společnou bohoslužbou otců a Církev se poté mohla těšit z míru dalších dvanáct let.

Avšak na popud ďábla, nepřítele lidského spasení a otce lži, někteří sofisté zlákali císaře Justiniána, který vždy tíhl k monofyzitům, do osidel nového heretického učení – afthartodoketismu. Podle tohoto učení bylo Kristovo tělo údajně ze své podstaty neporušitelné a nepodléhající utrpení, a proto strasti umučení prožívalo pouze zázračně, z vlastní vůle, a nikoli ze své podstaty. Svatý Eutychios si uvědomil, že takové učení není nic jiného než skrytý monofyzitismus, zpochybňující samotnou skutečnost vtělení našeho Pána Ježíše Krista, a proto se císaři a dvorním teologům vší silou postavil na odpor.

25. ledna 565, když Eutychios slavil liturgii v paláci Hormisdas, vtrhli vojáci k oltáři, násilím Eutychia odtud odvedli do monastýru v Chalcedonu. Soud biskupů, poslušný císařské vůli, sesadil svatého představeného a odsoudil ho k vyhnanství pod směšnými záminkami: například proto, že jedl přehnaně vytříbené masité pokrmy a mnoho hodin se modlil na kolenou.

Poté, co strávil nějaký čas v monastýru na ostrově Prinkipos, se svatý vrátil do svého monastýru v Amasii a nepřestával děkovat Bohu, který ho uznal za hodného trpět za pravdu. Během pobytu v Amasii se svatý Eutychios těšil naprostému pokoji a vykonal četné zázraky pro věřící křesťany, kteří vyhledávali jeho modlitby.

Po dvanácti letech byl císaři Justinem II. a Tiberiem znovu dosazen na patriarchální trůn Konstantinopole. Celé město, od nejvýznamnějších velmožů až po prostý lid, radostně vítalo Eutychia voláním: „Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně!“ (Matouš 21,9; 23,39). Město Konstantinopol vysvobodil z epidemie, která ho již nějakou dobu sužovala. Když patriarcha sloužil liturgii v chrámu Hagia Sofia (Boží Velemoudrosti), shromáždilo se takové množství věřících, že šest hodin uděloval svaté přijímání. Během své druhé služby jako patriarcha, která trvala něco málo přes čtyři roky, svatý Eutychios upevnil Církev v pravé víře a své učení založil na moci zázraků, které vykonal.

Patriarcha Eutychios zemřel v pokoji na Tomášovu neděli v roce 582 poté, co císaři Tiberiovi předpověděl, že ho do čtyř měsíců bude následovat. Jeho tělo bylo pohřbeno pod oltářem chrámu Svatých apoštolů, poblíž ostatků svatých apoštolů Ondřeje, Lukáše a Timotea. Jeho ctihodná hlava je dnes uctívána v monastýru Chilandar na Svaté Hoře Athos.