Životy Svatých

 

Ctihodný otec Georgios (Jiří) Vyznavač, metropolita mytilénský (♰ 821)

památka 7. / 20. dubna

Ctihodný otec náš Georgios, od mládí milující Krista, se stal mnichem, vedl asketický a ctnostný život a jako nikdo jiný se zdokonalil v pokoře.

Za vlády císaře Lva III. Syrského ¹ se stal vyznavačem Krista, když od ikonoborců vytrpěl pronásledování a útlak. Poté byl za vlády pravoslavných panovníků Konstantina VI. a Ireny ² povýšen na biskupský stolec v Mytiléně, metropoli ostrova Lesbos.

Svatý Georgios byl velmi milosrdný a štědrými dary sytil hladové. Pro svou velkou zdrženlivost se stal přítelem andělů a tím, že vyháněl nečisté duchy a léčil nevyléčitelné nemoci, se zjevil jako podivuhodný divotvůrce.

Poté, co se dožil vlády císaře Lva Arména, který obnovil ikonoborectví, snášel již jako stařec znovu pronásledování pro svaté ikony. Ještě před nástupem vlády císaře Lva Arména, obnovením ikonoborectví a opětovným vyhnanstvím svatého Georgia, byla v Mytiléně pozorována znamení, která předznamenala brzký příchod nepokojů a pohrom v Kristově církvi.

Jednoho dne v chrámu poblíž přístavu, během večerní bohoslužby, při společném zpěvu „Κύριε ἐλέησον“ – Pane, smiluj se – byl svatý kříž stojící na prestolu náhle a s hlasitým rachotem zvednut ze svého místa jakousi neviditelnou silou a vystoupal až ke stropu. Pak se sklonil svým horním koncem dolů a padl na zem. Lidé, kteří to viděli, byli zachváceni velkým strachem a hrůzou. Všichni zvedli oči a ruce a dlouho hlasitě volali: „Κύριε ἐλέησον“ a odmítali opustit Boží chrám, protože očekávali nějakou náhlou zkázu, která postihne ostrov Lesbos. V té době byl v chrámu ctihodný Simeon (♰ 844) ⁴ se svým starším bratrem Georgiem ⁵, který později nastoupil po prvním Georgiovi na biskupský stolec v Mytiléně. Simeon, který byl prozíravý a viděl věci budoucí, se slzami v očích promluvil k lidu: „Bratři, nebude to tak, jak očekáváte. Bůh tuto zemi úplně nezničí, ale za několik dní nastoupí na trůn císař Boha nenávidějící a Bohu odporující, který svrhne svaté ikony a vezme církvi její krásu.“

O několik dní později vstoupil do chrámu a do oltáře obrovský a děsivý kanec s uříznutýma ušima a ocasem. Chrámové dveře byly tehdy náhodou odemčeny a kanec si lehl v oltáři na horním místě. Když si toho chrámová stráž všimla, okamžitě začala kance vyhánět, avšak bezvýsledně; zvíře bylo divoké, napadalo každého, kdo se ho pokusil z oltáře vypudit, a obracelo je na útěk. Poté přinesli obrovský kůl a zvíře po dlouhou dobu do krve bili, až ho nakonec vyčerpaní a s velkými obtížemi vyhnali. Když se o tom dozvěděl tentýž blažený Simeon, řekl: „Dítky, věřte mi, tento kanec představuje biskupa, který zde z Božího dopuštění bude a který bude svým životem i povahou podobný praseti.“

Toto vše se brzy stalo. Výše zmíněný císař Lev Arménský po nástupu na trůn zahájil pronásledování Boží Církve a zároveň sezval do Konstantinopole mnoho biskupů, aby přijali ikonoboreckou herezi. Náš ctihodný otec Georgios, metropolita mytilénský, byl spolu s ostatními biskupy povolán a ukázal se být neohroženým vojínem Kristovým. Zatímco mnozí schvalovali císařovy bludy, on svou pravou moudrostí zahanbil císaře, lžipatriarchu Theodota, přezdívaného Kasiteras, a další podobně smýšlející heretiky a některé z nich přivedl k uvědomění si vlastních omylů.

Císař a lžipatriarcha, neschopni snést jeho odsouzení, poslali ho do vyhnanství do Chersonu. Na jeho místo dosadili jednoho z heretiků, který jako divoký kanec zpustošil a znesvětil Kristovu vinici: pošlapal svaté ikony, beze smyslu znepokojil věřící. Svatý Georgios, který zbytek svého života strávil ve vyhnanství, však skrze Kristovu blahodať vykonal mnoho zázraků. Když se přiblížil čas jeho smrti, na obloze zazářila jasná hvězda – zvěstovatelka jeho blaženého konce – která byla viditelná i na ostrově Lesbos. Podle této hvězdy věřící v Mytiléně poznali odchod svého pastýře, svatého Georgia, k Pánu.

Život a ctnostné skutky svatého byly světlem pro tento svět. Jeho blaženou smrt Bůh oslavil jasnou hvězdou a po jeho smrti, aby oslavil svého služebníka, nechal z jeho ostatků vyvěrat zázračné prameny uzdravení.

_____ 

¹ Lev III. Syrský. Vládl v letech 717 až 741. Pocházel z bohaté rolnické třídy a svou vojenskou službou za Justiniána II. se natolik vyznamenal, že byl v roce 717 prohlášen císařem. Zaměřil se na církevní záležitosti a mimo jiné na pověrčivost u úcty k ikonám a rozhodl se ji vymýtit pomocí represivních opatření. Zpočátku (726) vydal edikt výhradně proti úctě k ikonám a nařídil, aby byly v chrámech umístěny co nejvýše, aby je lidé nemohli líbat. V roce 730, pak byl vydán edikt nařizující úplné odstranění ikon z chrámů. Lev III. Syrský, nakonec dosáhl toho, že byla dočasně zakázána církevní úcta k ikonám.

² Císař Konstantin V. Kopronymos (741–775) pronásledoval úctu k ikonám s ještě větší krutostí než jeho otec Lev III. Syrský. Chtěl vítězoslavně zničit veškerou úctu k ikonám jako herezi a za tímto účelem v roce 754 svolal v Konstantinopoli lžísněm, který byl jím nazýván všeobecným sněmem. Bylo na něm 338 biskupů, ale ani jeden patriarcha. Na něm bylo nařízeno, že úcta k ikonám je modlářství a že jediným obrazem Krista Spasitele je Eucharistie. Sněm uvrhl do anathemy všechny obhájce úcty k ikonám, zejména svatého Jana Damašského. V letech 780–790 a 797–802 vládla za svého nezletilého syna Konstantina VI. svatá Irena, která se prohlásila za zastánkyni ikon. Roku 787 svolala do Nikaje Druhý nikajský a Sedmý všeobecný sněm, kterému předsedal svt. Tarasios, patriarcha Konstantinopolský (♰ 806). Na tomto sněmu, který sestával z 367 otců, byla úcta k ikonám znovu obnovena.

³ Mytiléné. Hlavní město ostrova Lesbos, který je jedním z největších v Egejském moři. Leží v blízkosti starověké Tróje a maloasijského pobřeží. Město má přibližně 36 000 obyvatel. Samotný ostrov je hornatý, ale velmi úrodný – vyniká bohatstvím dřeva, obilí a vína. K Osmanské říši byl ostrov připojen v roce 1462, sultánem Mehmedem II.

⁴ Ctihodný Simeon Mytilénský, nový sloupník (♰ 844). Památka 1. / 14. září. Narodil se na počátku 8. století ve městě Mytiléné na ostrově Lesbos Adriánovi a Konstancii, z nichž pět ze sedmi dětí se stalo mnichy. Simeon byl nejmladším bratrem, a když mu bylo osm let, zemřel mu otec. Matka ho poté přivedla do monastýru v pohoří Ida v Troadě (oblast v dnešním severozápadním Turecku), kde byl igumenem jeho nejstarší bratr David. Simeon zůstal s Davidem, zatímco se jeho matka vrátila do Mytiléné, kde brzy zemřela. V monastýru se Simeon naučil číst a psát a ve 22 letech se stal mnichem. Ve 28 letech byl biskupem z Gargaru rukopoložen na kněze. O dva roky později jeho bratr David zemřel a předvídaje svou smrt, nařídil Simeonovi, aby se vrátil do Mytiléné. Simeon uposlechl rady svého bratra, vrátil se na ostrov Lesbos a usadil se v jižní části Mytiléné, na místě zvaném Molos, kde stejně jako Simeon Sloupník žil na sloupu a trávil svůj život v půstu a modlitbě. Poté k němu přišel jeho bratr, také mnich, Georgios. Georgios byl také rukopoložen na kněze a společně se Simeonem a jejich sestrou, monaškou Ilarií, a dalšími mnichy postavili monastýr, kam mnoho křesťanů přicházelo pro poučení a duchovní vedení. Klid a pokoj monastýru však narušila zuřivost ikonoborců. Byzantský císař Lev V. Arménský (813–820) vyhnal biskupa Georgia I. z Mytiléné a poslal ho do vyhnanství do Chersonésu a na jeho místo ustanovil biskupem ikonoborce Lva, který se okamžitě s nenávistí obrátil proti Simeonovi a jeho monastýru. Biskup Lev nařídil Simeona upálit zaživa, ale svatý zázračně zůstal nezraněn. Lev, ohromen tímto zázrakem, se na chvíli stáhl, ale brzy se mu podařilo vyhnat Simeona a mnichy, kteří s ním zůstali, a ti byli nuceni usadit se na ostrově svatého Isidora (Νησίδα Άγιος Ισίδωρος), který se nachází v zálivu Geras. Později ikonoborecký biskup Lev zajistil od císaře Michaela II. Amorijského rozhodnutí o vyhnanství Simeona na neobydlený ostrov Lagoussa (Λαγούσα), který se nachází naproti Tróji. Simeon se tam vydal s deseti učedníky a usadil se na desetimetrovém sloupu, zatímco jeho bratr Georgios zůstal v Mytiléné a staral se o monastýr. O něco později svatý Simeon dorazil do Konstantinopole, kde se rozhodl přestěhovat do Medikionského monastýru, kde byl představeným ctihodný Nikita a kam se scházeli uctívači ikon pronásledovaní po celé říši pro duchovní podporu. Simeon tam pracoval jako prostý rybář, pomáhal všem potřebným svou prací a po těžké práci se staral o nemocné. Nedaleko pak také založil monastýr, kde se usadilo mnoho monašek. Po smrti Michaela II. Amorijského jeho syn a nástupce Theofilos v roce 832 dekretem obnovil brutální pronásledování ikon. Svatý Simeon a jeho bratři byli uvězněni „navždy“ a tomuto osudu nakonec unikli pouze díky zásahu spravedlivé císařovny Teodory (♰ 867). Přesto byl potrestán 150 ranami bičem a spolu s dalšími obránci Pravoslaví, včetně bratří ctihodných Theofana (♰ 850) a Theodora Popsaných (♰ 840), poslán do vyhnanství na ostrov Afusia (Αφουσία) ve Středozemním moři. Na ostrově Simeon postavil chrám zasvěcený Matce Boží a monastýr, kde shromažďoval všechny, které pronásledovali ikonoborci. Po smrti císaře Theofila zbožná císařovna Teodora povolala z vyhnanství Simeona a Georgia, kteří se pak spolu s vyznavačem svatým Metodějem (♰ 847) stali nejdůvěryhodnějšími rádci císařovny. Když byl Metoděj v roce 843 na Simeonův návrh zvolen patriarchou, usadil se ctihodný Simeon se svými učedníky v monastýru svatých Sergia a Bakcha v Konstantinopoli. Ctihodný Simeon zemřel v roce 844 a byl pohřben v monastýru Přesvaté Bohorodice.

⁵ Svt. Georgios II. Mytilénský (♰ 846). Památka 16. / 29. května. Narodil se v roce 763 ve městě Mytiléné na ostrově Lesbos Adriánovi a Konstancii, z nichž pět ze sedmi dětí se stalo mnichy. Ve věku 30 let byl Georgios postřižen na mnicha svým mladším bratrem Simeonem, který již vedl mnišský život v monastýru, který založil ke cti Přesvaté Bohorodice. Georgios zůstal v tomto monastýru až do vyhnanství bratrů do města Lagosa, kde se stal igumenem malého monastýru. Georgios byl odtud vyhnán ikonoboreckým biskupem Lvem z Mytilény a spolu se svými bratry odešel do horské vesnice Myrsini. Po nástupu císařovny Theodory na trůn v roce 842 povolala Simeona a Georgia z vyhnanství. Na Simeonovo naléhání se Georgios vrátil do Konstantinopole. Spolu s vyznavačem svatým Metodějem (♰ 847) z Konstantinopole se stali důvěryhodnými poradci císařovny Theodory. Vzhledem ke svému pokročilému věku, bylo mu 80 let, Georgios odmítl císařovninu nabídku stát se biskupem v Efesu. Poté podlehl přesvědčování a souhlasil, že se stane arcibiskupem v Mytiléné. Brzy poté dorazil do Mytiléné s flotilou lodí a dromonů, doprovázený stratégy a dvořany, a nesl mnoho darů pro chudé obyvatele ostrova Lesbos od císařovny a vojenských velitelů Petrony a Bardy. 14. září 843 byl vysvěcen na biskupa. V zimě roku 844 se Georgios vydal do Gotográcie (Γοτθογραικία) navštívit nemocného přítele, kterého mocí Boží uzdravil z nemoci a předpověděl jeho smrt do sedmi let, což se skutečně stalo. Po návratu do Mytiléné pokračoval v pastýřském díle, vzdělával obyvatele města a proslavil se mnohými svými zázraky. V zimě se rozhodl navštívit Smyrnu, aby navštívil své učedníky a monastýry, které tam založil. Ve Smyrně se mu zjevil anděl a předpověděl jeho blízkou smrt. Po návratu do Mytiléné odsloužil velkopostní liturgii, dal svým duchovním dětem poslední rady a pozdravy a na Bílou sobotu večer v roce 846 zemřel. Byl pohřben vedle svého bratra, ctihodného Simeona.