Životy Svatých

 

Ctihodná matka Gabriela (Papagiannis)

(♰ 1992)

15. / 28. března, památka jejího zesnutí

Gerontissa ¹ Gabriela se narodila v Konstantinopoli před více než sto lety, 15. října 1897, Eliasovi a Victorii Papagiannisovým, jako čtvrté a poslední dítě v rodině.

Přízvisko Gerontissa není jen pojmenováním pro starší monašku, která bdí nad mladšími, ale je to duchovní člověk, který vede ostatní moudrými radami a znalostmi, darovanými Bohem skrze modlitbu. A život ctihodné matky Gabrieli, byl plný zázraků.

V Konstantinopoli vyrůstala, dokud se její rodina v roce 1923 nepřestěhovala do Soluně. Studovala na Aristotelově univerzitě v Soluni a stala se druhou ženou, která se kdy zapsala na řeckou univerzitu, kde získala titul z filozofie. V roce 1932 se přestěhovala do Atén, kde pracovala v nemocnicích a pečovatelských domech.

V roce 1938 odešla do Anglie a zůstala tam po celou druhou světovou válku. Tam se vyučila pedikérkou a fyzioterapeutkou.

V roce 1945 se vrátila do Řecka. V březnu 1954 zemřela její matka, což změnilo její život. V roce 1955 prodala a rozdala veškerý svůj majetek. Opustila Řecko a bez peněz odjela do Indie, kde pět let pracovala s nejchudšími z chudých, s malomocnými a šířila pravoslaví. Pracovala s Babou Amtem ² a jeho rodinou, kteří budovali a organizovali vesnické komunity pro malomocné v Indii. V kapse neměla nic. Prostě se svěřila do Božích rukou.

V roce 1959 se stala poslušnicí (novickou) v řeckém monastýru svaté Marty a Marie v Betanii – Ιερά Μονή Αγίων Μάρθας και Μαρίας εν Βηθανία ³, kde žila tři roky. V roce 1963 byla na ostrově Patmos postřižena do malé schimy ⁴ ctihodným starcem Amfilochiem (♰ 1970). Starec Amfilochios byl nadšen myšlenkou mnišky, která byla otevřená aktivní misijní práci ve světě. V Indii strávila další tři roky v Nainitálu v Uttarpradéši, kde byl knězem archimandrita Lazar (Moore) ⁵ a radil se sestrou Gabrielou o svých překladech Žaltáře a Otců církve. V letech 1967 až 1977 pak sestra Gabriela cestovala po východní Africe a po Evropě, kde se setkávala se starými přáteli a duchovními otci Lvem Gilletem ⁶ a ctihodným Sofroniem z Essexu, poté cestovala do Ameriky a krátce pobývala i na Sinaji, kde se arcibiskup Damianos (Samardzis) snažil obnovit ženské mnišství.

Od roku 1977 žila po dobu 10 let v polozatvoru ⁷ v bytě v centru Atén, kde také přijímala duchovní návštěvy a pomáhala nemocným.

V roce 1989 se přestěhovala do odlehlé poustevny (kelie) svaté Záštity – Ιερού Κελλίου της Αγίας Σκέπης, na ostrově Aegina, poblíž ženského monastýru Svaté Trojice, který založil svt. Nektarios.

Na začátku Velkého postu v roce 1990 byla hospitalizována kvůli rakovině lymfatických uzlin. V nemocnici strávila čtyřicet dní, potom během Strastného týdne z nemocnice odešla a o Velikonocích přijala svaté Kristovy tajiny. K úžasu lékařů její rakovina zmizela. Ještě nenastal její čas.

Gerontissa znovu odešla do ústraní. S jednou mniškou, se naposledy ve svém životě přestěhovala na ostrov Leros. Tam zřídily hesychastarion (poustevnu) svatých archandělů.

Teprve v posledním roce svého života obdržela postřih do Velké schimy z rukou otce Dionýsia ze skitu svaté Anny na Svaté hoře Athos. Ten za ní přijel, aby ji postřihl do velké schimy v chrámu Matky Boží na vrcholu Lerosu.

Gerontissa Gabriela odešla k Pánu 28. března 1992 ve věku 95 let. Její životopis a sebrané spisy byly vydány v řečtině v roce 1996 díky práci její poslední duchovní dcery, mnišky, a za pomoci mnoha dalších, kteří Gerontissu nosili ve svých srdcích.

Každý, kdo Gerontissu znal, chápal, že ani v dnešních časech nás Bůh svými svatými neopustil. Těch pár jejích slov, která jsou zde napsána, sotva dokáže vyjádřit jasnost a lásku její duše. Slova jsou pouze nástroji tohoto světa. Zázraky a divy ctihodné matky byly zahaleny tajemstvím ticha budoucího světa. Ctihodná gerontissa byla ztělesněním pokory a lásky.

3. října 2023 byla ctihodná matka Gabriela připočtena do zástupu svatých Konstantinopolskou Pravoslavnou Církví, jako ctihodná Gabriela Athénská nebo také ctihodná Gabriela z Lerosu. Její památku si připomínáme v den jejího zesnutí, tedy 15. / 28. března

Vybraná slova ctihodné matky:

Dvě věci jsou velmi důležité: Milujte se navzájem (Jan 13, 34–35) a Nebojte se, jen věřte (Marek 5, 36).

Když říkáme: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi,“ stáváme se odrazem nebe.

„Máš-li lásku k celému světu, je celý svět krásný.“

Pokud se ve svém duchovním životě nezbavíte slov „Ne“ a „Zítra“, nikdy nedosáhnete místa, kam vás chce vzít Pán, který vám dává vše. Dá vám fyzickou sílu, když řeknete „Ano“ a „Nyní“. Proroci, andělé a svatí, všichni říkali: „Hle, jsem zde... Ať se stane podle Tvého slova.“

„Pravda a světlo jsou synonyma. Když následujete pravdu, jste ve světle, jste s Kristem.“

„Pravá modlitba vždy dosahuje nebe. Andělé ji nesou na to správné místo a odpověď přichází. Jejím základem je Pravda a: „Ne moje vůle, ale Tvá, Otče, který jsi mě poslal.“ (Marek 5, 30; Jan 6, 38)

Spolu s modlitbami na čotkách ⁸ říkejte i prosté „Děkuji“. Andělé vždy přicházejí. Se svým strážným andělem byste měli neustále komunikovat. O všem. Zvlášť pak v těžkých časech, a když se k někomu nemůžete dostat. On vždycky pomůže.

„Nikdy neočekávejte, že vás někdo pochopí. Pouze Bůh.“

„Když je člověk sám s Bohem, čas ubíhá neuvěřitelně rychle. Rychleji než ve společnosti... A přesto i na světě může člověk zůstat s Bohem sám. Jak? Když vše, co dělá, směřuje k Němu... když Mu vzdává slávu za všechny dobré věci, které k němu přicházejí... a za všechny zkoušky, skrze které prochází, Mu děkuje.“

„Láska znamená ctít svobodu druhých.“

„Láska je vždy na kříži. Protože Kristus je na kříži.“

„Pán dovoluje, aby ti, kdo ho milují, byli zkoušeni; za prvé, aby jejich víra v Něho sílila, a za druhé, aby šli příkladem pro své okolí.“

„Někteří lidé chtějí jít ke Vzkříšení, aniž by prošli skrze Golgotu.“

„Kázání na hoře (Mat 5–7) a List Jakubův. Každý den! Jaká škoda, že je neslyšíme častěji...“

„Moje přání vám: kéž s vámi je Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi! (2. Kor 13, 13) Kéž vám je příkladem život Matky Boží, která vás vede na každém kroku se svými archanděly a anděly jako vaše nebeská matka. Kéž milujete svou matku, která vás přivedla do tohoto života a vychovala vás, a kéž darujete lásku a radost nejprve jí a pak všem, kteří k vám přicházejí.“

__

¹ Starica, starectví. V ženských pravoslavných monastýrech se takto oslovuje matka představená (igumenie) nebo duchovně zkušená monaška. Starectví je v pravoslaví duchovní projev moudrosti, čistoty, dobroty a Božích darů nacházejících svůj dokonalý výraz v rámci mnišského poslání. Základní atributy starectví lze vystopovat již v počátcích mnišství, v jeho kolébce v Egyptě a v Palestině. V tradičním chápání jde potom o mnicha či monašku, ne vždy staré léty, ale spíše vyzrálé v duchovních otázkách, kteří jsou schopni vést druhé na cestě spásy.

² Murlidhar Devidas Amte, známý pod jménem Baba Amte (1914–2008). Byl indický aktivista, který zasvětil svůj život práci s chudými lidmi. Indický aktivista a následovník Gándhího, který svůj život zasvětil pomoci lidem trpícím malomocenstvím (leprou). Založil slavnou komunitu Anandwan („Les radosti“). V polovině 50. let matka Gabriela přijela do Anandwanu. Pro Babu Amteho se stala nepostradatelnou posilou. Léčba fyzioterapií: Gavrilia využívala své odborné znalosti k masážím a rehabilitaci pacientů s malomocenstvím. Pomáhala jim rozhýbat ochrnuté končetiny a vracela jim lidskou důstojnost prostřednictvím doteku. Často říkala, že k její službě není potřeba znát cizí jazyky, stačí pět „jazyků“: úsměv, slzy, dotek, modlitba a láska. To přesně ladilo s filozofií Baby Amteho. Baba Amte ji nazýval svou „sestrou“. I po jejím odchodu z Indie zůstali v duchovním kontaktu. Gabriela na něj vzpomínala jako na člověka, který v sobě nesl skutečné světlo, přestože nebyli stejného vyznání.

³ Ιερά Μονή Αγίων Μάρθας και Μαρίας εν Βηθανία – Posvátný monastýr svatých Marty a Marie v Betanii. Řecký pravoslavný ženský monastýr svaté Marty a Marie v Betanii (arabsky Al-Eizariya) se nachází na východním svahu Olivové hory, nedaleko Jeruzaléma. Monastýr spravuje Jeruzalémský pravoslavný patriarchát a je zasvěcen sestrám vzkříšeného Lazara. Nazývá se také Monastýr setkání – Μονὴ της Προϋπάντησης, na památku setkání Krista a sester Lazarových, Marty a Marie, na tomto místě, poblíž cesty do Jericha.

⁴ Schima z řeckého σχῆμα, tj. vnější vzhled, tvar. Byl to prvotně název pro mnišské oblečení, později pojmenování pro mnišské sliby. Malá schima – mění se jméno, mnich přijímá první mnišské sliby a plné mnišské oblečení. Velká schima – znovu se může měnit jméno, znovu se opakují mnišské sliby, ke kterým se přidávají další, ještě přísnější, mění se i oděv, který je pro velkou mnišskou schimu zcela zvláštní.

⁵ Archimandrita Lazar (Moore). Světským jménem Edgar Moore (1902–1992), byl významný pravoslavný misionář britského původu a plodný překladatel bohoslužebných textů do angličtiny. Narodil se v Anglii a původně působil jako anglikánský duchovní v Indii. V roce 1934 přijal pravoslaví. Později byl v rámci Ruské pravoslavné církve v zahraničí (ROCOR) vysvěcen na kněze a přijal mnišství. Jeho život byl jedním velkým putováním. Působil v Jeruzalémě, dlouhá léta v Indii, poté v Řecku (na Svaté hoře Athos), v Austrálii a nakonec v USA. Zemřel v roce 1992 na Aljašce, kde strávil své poslední roky v modlitbě a práci. Otec Lazar je považován za jednoho z nejdůležitějších překladatelů, kteří zpřístupnili pravoslavnou spiritualitu západnímu světu. Mezi jeho klíčová díla patří překlady Svatých Otců. Přeložil zásadní díla, jako je Nebeský Žebřík od sv. Jana Sinajského nebo poučení avvy Dorothea. Přeložil Žaltář, Časoslov a další bohoslužebné knihy, které se dodnes používají v anglicky mluvících pravoslavných farnostech po celém světě. Pracoval na moderním anglickém překladu Nového zákona, aby byl text srozumitelný pro současné čtenáře. Byl znám svou hlubokou askezí, chudobou a neúnavnou snahou šířit pravoslavnou víru mezi národy, které ji dosud neznaly.

⁶ Archimandrita Lev Gillet (1893–1980). Známý také pod pseudonymem „Mnich východní církve“, byl jednou z klíčových postav pravoslaví na Západě. Narodil se jako Louis Gillet ve Francii do římskokatolické rodiny. Studoval filozofii a psychologii. Během první světové války byl v zajetí, kde se setkal s ruskými vězni a začal se zajímat o východní křesťanství. Po válce vstoupil k benediktinům, ale jeho srdce ho táhlo k východnímu obřadu. Vstoupil do řeckokatolického kláštera řádu studitů v Haliči (dnešní Ukrajina), kde přijal jméno Lev a stal se blízkým spolupracovníkem metropolity Andreje Šeptyckého. Postupně však došel k přesvědčení, že pravda církve tkví v Pravoslaví. V roce 1928 byl v Paříži přijat do pravoslavné církve. Stal se rektorem první francouzsky mluvící pravoslavné farnosti v Paříži. Chtěl ukázat, že pravoslaví není jen „ruské“ nebo „řecké“, ale je univerzální. V této době se sblížil s kruhem intelektuálů kolem Institutu sv. Sergia a se starcem Siluánem ze Svaté hory Athos. Od roku 1938 žil v Londýně jako kaplan Fellowship of St Alban and St Sergius (společenství pro dialog mezi pravoslavnými a anglikány). Své knihy začal podepisovat prostým pseudonymem „Un Moine de l’Église d’Orient“ (Mnich východní církve), aby upozornil na Krista, nikoliv na sebe. Zemřel v Londýně v roce 1980. Pro moderní svět znovuobjevil Ježíšovu modlitbu a učil o Bohu jako o „bezmezně milující Lásce“. Otec Lev se sám stal vyhledávaným duchovním rádcem. Dokázal oslovit lidi různých vyznání i hledající intelektuály. Byl jedním z hlavních popularizátorů této modlitební praxe na Západě. Jeho duchovnost byla zaměřena na nekonečné Boží milosrdenství, nikoliv na zákonictví.

⁷ Zatvor – uzavření se před světem. Jde o duchovní zápas asketů, kdy se dobrovolně uzavřou do jeskyní nebo mnišských cel – kelií, aby se oddali nepřetržité anebo nanejvýš soustředěné modlitbě Ježíšově.

⁸ Čotky (podle ruského чётки, tj. počítadlo; popř. z řečtiny: κομποσκοίνι, komboskini; či v srbštině: бројаница, brojanica) je název pro modlitební provázek – pomocný prostředek k udržování modlitby, na kterém jsou upleteny ozdobné uzlíky nebo navlečena semínka, či korálky, to vše k počítání vyřčených modliteb a modlitebních úklon.