Životy Svatých

 

Ctihodný otec Jan Klimakos,

igumen Sinajský (♰ 7. stol.)

památka 30. března / 12. dubna, a 4. neděli velkopostní

O původu svatého Jana se nedochovaly téměř žádné zprávy. Dle mínění některých byl Jan Klimakos jedním ze synů svatých Xenofonta a Marie.

Jako šestnáctiletý přišel mladý Jan do monastýru na Svaté hoře Sinaj ¹. Tam se mu stal jeho duchovním učitelem a průvodcem na cestě mnišského života abba Martyrios. Po čtyřech letech na Sinaji svatý Jan Klimakos přijal mnišský postřih. Jeden z přítomných u jeho postřihu, abba Stratigios, předpověděl, že se stane velkým svícnem Kristovy Církve. Po devatenáct let ctihodný Jan vedl duchovní zápas v poslušnosti svému duchovnímu otci.

Po smrti Abby Martyria si ctihodný Jan zvolil život poustevníka a uchýlil se do pustiny zvané Thola, kde strávil čtyřicet let v duchovním zápase mlčení, půstu, modlitby a slz pokání. Není tedy náhoda, že v knize Nebeský žebřík svatý Jan hovoří o slzách pokání takto: „Stejně jako oheň pohlcuje rákos, tak i čistá slza pohlcuje veškerou zjevnou i nezjevnou špínu ².“

Jeho svatá modlitba byla mocná a účinná, jak dokazuje příklad ze života svatého. Ctihodný Jan měl duchovního žáka, mnicha Mojžíše. Jednoho dne Jan nařídil Mojžíšovi, aby do zahrady přinesl zeminu na záhony. Mnich Mojžíš se po vykonání svého poslušenství ³ uložil k odpočinku ve stínu velkého útesu kvůli silnému letnímu horku. Svatý Jan byl v té době ve své cele a odpočíval po modlitbě. Najednou se mu zjevil ctihodný muž, probudil svatého asketu a vyčítavě se ho zeptal: „Proč tu, Jane, pokojně odpočíváš, zatímco Mojžíš je v nebezpečí?“ Svatý Jan se okamžitě probudil a začal se za svého žáka modlit. Když se jeho žák večer vrátil, svatý se ho zeptal, zda se mu něco nestalo. Mnich odpověděl: „Ne, ale byl jsem ve velkém nebezpečí. Téměř mě rozdrtil velký kus skály, který se odlomil od útesu, pod nímž jsem v poledne usnul. Naštěstí se mi zdálo, že mě voláš, tak jsem vyskočil a rozběhl se, a v tu chvíli se na místo, odkud jsem uprchl, s hlasitým rachotem zřítil obrovský kámen...“

O způsobu mnišského života ctihodného Jana je známo, že jedl to, co postní pravidlo nezakazovalo, ale vždy s mírou. Netrávil noci bez spánku, ale nespal také déle, než bylo nutné k udržení sil tak aby neustálou bdělostí neztratil rozum. „Nepostil jsem se nadmíru,“ říkal sám o sobě, „ani jsem se neoddával usilovným nočním bděním, ani jsem neležel na zemi, ale pokořil jsem se... a Pán mě rychle zachránil.“

Pozoruhodným příkladem pokory svatého Jana Klimaka byl tento. Obdařen pronikavou a bystrou myslí, moudrý díky hluboké duchovní zkušenosti, s láskou dával poučení všem, kdo k němu přicházeli, a vedl je ke spáse. Když však někteří přicházeli a ze závisti mu vyčítali jeho mnohomluvnost, kterou pak připisovali marnivosti, ctihodný Jan na sebe vzal mlčení, aby nedával důvod k odsuzování, a mlčel takto po celý rok. Závistníci si následně uvědomili svou chybu a obrátili se ke ctihodnému s prosbou, aby je nezbavoval užitku z těchto duchovních rozhovorů a besed.

Ctihodný Jan svůj duchovní zápas před lidským zrakem skrýval, a proto se někdy uchyloval do samoty jeskyně. Avšak sláva jeho svatosti se rozšířila daleko za hranice místa, kde vedl svůj modlitební zápas a návštěvníci všech společenských vrstev a původu k němu neustále přicházeli, žízniví po slovech poučení a spásy.

Ve věku 75 let, po čtyřiceti letech asketického života v samotě, byl svatý vybrán za igumena Sinajského monastýru. Sinajský monastýr pak ctihodný Jan vedl a spravoval okolo čtyř let. Ke konci života, Pán obdařil ctihodného blahodatnými dary jasnozřivosti a zázraků.

Během své správy monastýru, na žádost svatého Jana ⁴, igumena monastýru svatého Jiří v poušti Raithu, ctihodný sepsal slavnou knihu Nebeský žebřík – vedení k vzestupu k duchovní dokonalosti ⁵.

Na konci svého života ustanovil blažený Jan svým nástupcem ve vedení monastýru svého bratra Georgia – Jiřího. Když byl ctihodný Jan na prahu smrti, Jiří mu řekl: „Takže mě opouštíš a odcházíš! Modlil jsem se však, abys mě k Pánu vyslal jako prvního, neboť bez tebe není v mé moci být pastýřem tohoto bratrstva.“ Jan ho však povzbudil těmito slovy: „Nebuď smutný a trpký, netrap se. Pokud najdu tu blahodať u Boha, nedovolím ti žít ani rok po mně.“ A skutečně, deset měsíců po Janově smrti, i Jiří odešel k Pánu. Předpokládá se, že Jiří byl tím biskupem z Faranu, který v roce 680 přenesl sídlo biskupství do monastýru na hoře Sinaj. Jiřího biskupem nazývá i ctihodný Anastasios Sinajský ve svém díle „Souhrnná vyprávění o svatých otcích na hoře Sinaj“ ⁶.

Svatý Jan zesnul v pokoji jako osmdesátiletý starec, okolo roku 606 (je však také možný rok jeho zesnutí 563 nebo i 649).

¹ Monastýr svaté Kateřiny na hoře Sinaj. Ιερά Μονή Αγίας Αικατερίνης στο Όρος Σινά, دير س‍تانر س. Mužský monastýr Sinajské Pravoslavné Církve, který se nachází na jižním Sinaji v Egyptě. Jeden z nejstarších a nepřetržitě fungujících křesťanských monastýrů na světě. Založen byl ve 4. století v centru Sinajského poloostrova na úpatí hory Sinaj (biblický Choreb) v nadmořské výšce 1 570 m. Opevněná budova monastýru byla postavena na příkaz císaře Justiniána v 6. století. Původně se monastýr nazýval Monastýr Proměnění Páně nebo také Monastýr Hořícího keře. Od XI. století v souvislosti s velkým rozšířením úcty ke svaté Kateřině Alexandrijské, jejíž ostatky objevili sinajští mniši v 8. století, dostal monastýr nové pojmenování, Monastýr svaté Kateřiny.

² Slova z knihy Nebeský žebřík, Stupeň sedmý – O radostném žalu. Nakladatelství Pavel Mervart 2015. 

³ Poslušenství. Je jedním ze tří slibů mnišství (spolu s celibátem a chudobou). Mnich je poslušný monastýrskému řádu a svému igumenovi. Nazývá se tak také přípravné období poslušenství či poslušnictví (noviciát) pro ty, kteří si přejí přijmout mnišství. Je povinné pro všechny, kdo žijí v monastýru, aby vykonávali nějakou práci. Dané poslušenství závisí na způsobu života monastýru. Stálé či trvalé poslušenství u mnichů se podobá zaměstnání (jako je například ekonomický správce, administrátor, sklepmistr, sbormistr, duchovní, pekař prosfor, kuchař, kostelník, malíř ikon, krejčí, švec, zahradník, dodavatel a hostinský a mnohé další).

⁴ Ctihodný Jan Raitský (♰ 7. stol.). Památka na svátek Sboru Sinajských ctihodných, který připadá na středu Světlého týdne. Igumen monastýru svatého velkého mučedníka Jiřího, v poušti Raithu. Ten se nachází v blízkosti dnešního města El – Tor, mezi monastýrem Svaté Kateřiny a Rudým mořem. Ze sbírky Apophthegmata Patrum Aegyptiorum – Αποφθέγματα των Πατέρων (Výroky pouštních otců) víme, že Jan pocházel z oblasti Kilikie v Malé Asii. Ctihodný Jan Moschos (♰ 622), ve své knize „Duchovní louka“ (Λειμών) zmiňuje, že v této pustině žil po dobu 76 let. Ve výrocích obsažených v obou sbírkách ctihodný Jan Raitský nabádal ke vzdalování se od tělesných tužeb a k napodobování přísnosti a duchovního mlčení mnichů předchůdců, aby se místo asketů, očištěné modlitbou a půstem od běsů a démonů, nestalo útočištěm pro trhovce. Ctihodný Jan Raitský byl současníkem ctihodného Jana Klimaka († 649) a byl také adresátem jeho díla Duchovní žebřík.

⁵ Nebeský žebřík. Slavné dílo ctihodného Jana Klimaka „Nebeský žebřík“ bylo napsáno na konci šestého století na žádost ctihodného Jana, igumena Raitského monastýru. Obraz „Žebříku“ je převzat z Bible, která popisuje vidění Jakubova žebříku, po kterém vystupují a sestupují andělé (Genesis 28,12). Dílo patří do kategorie duchovní asketické literatury a skládá se z 30 kapitol, které představují „stupně“ ctností, po kterých musí křesťan vystoupat na cestě k duchovní dokonalosti. Počet stupňů má symbolický význam, který je odhalen v předmluvě – „Předmluva ke knize této, nazvané Duchovní desky.“ 30 let je věk, ve kterém Ježíš Kristus zahájil své veřejné působení. Věří se, že 30 schodů symbolizuje duchovní růst a dostižení zralosti ve víře, stejně jako Kristus dosáhl svého povolání ve věku 30 let. Obraz žebříku, uplatněný na duchovní život naznačuje na jedné straně potřebu duchovní dokonalosti a vzestupu k Bohu a na druhé straně postupnost tohoto výstupu:

- Stupně 1-4: zápas se světskou marnivostí (zřeknutí se světského života, potlačení sklonu k vášním, dobrovolné vyhnanství, poslušnost)

- Stupně 5-7: zármutky a žal na cestě k pravé blaženosti (pokání, pamatování na smrt, radostný žal)

- Stupně 8-26: boj s neřestmi (mlčení, tělesná čistota, tělesná bdělost atd.)

- Stupně 27-29: duševní pokoj (mlčení – klid duše i těla, modlitba, osvobození od vášní)

- Stupeň 30: vrchol cesty – spojení tří hlavních ctností (víra, naděje a láska).

Ideálem křesťana zde vystupuje mnich (asketa), jehož základem života je mírnost, nezlobnost, půst a tělesná čistota. Zotročení člověka zhoubnými vášněmi nazývá ctihodný Jan Klimak otroctvím a nemocí. Podle míry jejich překonání se získávají odpovídající ctnosti. Postup vzniku zhoubných vášní popisuje jako šest období: vnuknutí, spojení, shoda, zajetí, boj a zhoubná vášeň – neřest. Janovo učení pak dosahuje vrcholu Sinaje: tichosti a božského vidění.

V češtině tato kniha vyšla pod názvem Nebeský žebřík Ióanna Klimaka v nakladatelství Pavel Mervart v roce 2015, a to v překladu Aleny Sarkissian.

⁶ Souhrnná vyprávění o svatých otcích na hoře Sinaj – Διηγήσεις περιεκτικαὶ τῶν ἐν τῷ ὄρει Σινᾷ ἁγίων πατέρων – Narrationes – Rozmanitá vyprávění o sinajských otcích.  Takto se nazývá sbírka 39 krátkých příběhů, jejichž autorem je pravděpodobně ctihodný Anastasios Sinajský (7. století). Texty jsou fascinujícím svědectvím o životě mnichů v drsné sinajské poušti a v monastýru svaté Kateřiny.