Životy Svatých

 

Čtyřicet dva mučedníků z Amoria (♰ 845)

památka 6. / 19. března

Mučedníci z Amoria, čtyřicet dva vojáků, kteří trpěli pro Krista. Během války mezi řeckým císařem Theofilem (829-842) a Saracény se těmto druhým podařilo obléhat město Amorion (Frygie).

V důsledku zrady vojevůdce Vaditzise, město Amorion padlo a čtyřicet dva jeho obránců – vojáků bylo zajato a posláno do Sýrie. Během sedmi let mučivého věznění byli zajatci marně přesvědčováni, aby se zřekli své křesťanské víry a přijali islám. Vytrvale a urputně odmítali všechny klamavé nabídky, které je měly obelstít, statečně snášeli i hrozivé výhrůžky.

Po dlouhém mučení, aniž by zlomili ducha křesťanských vojáků, byli všichni nakonec odsouzeni k smrti. Mučitelé doufali, že odolnost svatých mučedníků, bude nakonec zlomena před jejich popravou.

Avšak odsouzení muži, ke svým katům přistupovali bez bázně a pokojně. Všem byli setnuty hlavy a jejich těla vhozena do řeky Eufrat. Církevní služba k jejich cti, oslavuje svaté mučedníky: „přeblaženého“ Theodora, „neporazitelného“ Kallista, „statečného“ Konstantina, „podivuhodného“ Theofila a „nejodvážnějšího“ Vasoje (Basoes). Další z těchto čtyřiceti dvou mučedníků, jsou svými jmény ještě známi Aetius a Melissenos.

Zrádce Vaditzis se hanebnému osudu nevyhnul. Nepřátelé věděli, že zrádci nemohou důvěřovat, a nakonec byl jimi zabit.

Evodius Konstantinopolský (♰ 883) sestavil „Slovo o čtyřiceti dvou mučednících z Amoria“ – Martyrium o mučednické smrti čtyřiceti dvou mučedníků z Amoria. Evodius v něm popsal duchovní zápas mučedníků především jako teologický zápas mezi křesťanskými vězni a muslimskými mučiteli o víru.

Tropar, hlas 3.

Uctěme Bohem Slovem shromážděný pluk, čtyřiceti a dvou mučedníků, kteří ve společném úsilí trpěli. Neboť sjednoceni blahodatí víry, ustavili posvátný, nepřemožitelný zástup a stali se dědici Kristovými, když před mečem sklonili své šíje.