pátek 1. května 2020
Svatá Argira z maloasijské Prusy, Panna a
Nevěsta Kristova, nová mučednice a patronka manželství
(1688-1721)
památka
30. dubna / 13. května
Svatá
Argira se narodila tehdy ještě v maloasijské Pruse (v dnešní turecké Burse) v roce 1688 zbožným rodičům Georgiovi a
Zuzaně.
Byla
skromná a obdarovaná výjimečnými dary, jimiž byly v jejím případě víra,
moudrost, trpělivost a pokora.
Jakýsi
bohatý Turek, žijící poblíž jejího domu, byl oslněn její krásou a naléhal na
ni, aby se vzdala své víry a stala se jeho manželkou. Argira ale jeho návrh
rezolutně a s opovržením odmítla. On však trval na svém a vyvíjel značný nátlak
i na její rodiče, kterým hrozil, že připraví jejich dceru o život, pokud mu ji
nedají za ženu.
Tito
požehnaní rodiče se rozhodli, že svou dceru provdají za jednoho zbožného 17-ti
letého řeckého chlapce, pravoslavného křesťana. Tato událost vyvedla místní
Turky z míry a rozohnila jejich prudký hněv.
Zatímco
se uvnitř chrámu konal posvátný obřad a tajina svatby, vtrhlo dovnitř na dvacet
mladých Turků, kteří ve své zuřivosti, před očima všech svatebčanů i mladého
ženicha, popadli mladou Argiru a unesli ji neznámo kam.
Nakonec
mladou nevěstu Argiru přivedli tak, jak byla ustrojena, ve svatebních šatech, k
místnímu soudci. Šest lidí ji obvinilo z porušení slibu, který údajně dala
bohatému mladému muži, kterého si údajně měla vzít.
To
ale vůbec nebyla pravda.
Soudce,
který byl otcem mladého muže, jenž po Argiře nestoudně toužil, se jí zeptal na
následující otázku a přivedl ji tak před dilema: „Buď se staneš Turkyní a oženíš
se s mým synem, nebo zemřeš ve vězení.“
Argira,
jsouc vytrvalá a nebojácná, tento návrh okamžitě odmítla, a proto byla poslána
do vězení.
Její
rodiče, zoufalí a naplnění zármutkem, žádali patriarchu, aby zasáhl, a stejně
tak se obraceli k oficiálním představitelům turecké vlády.
Všechno
marné! Jejich pokusy nepřinesly k jejich zármutku žádné plody.
Argira
byla nakonec převezena do Istanbulu a zde znovu uvězněna.
Čekala
na nový proces.
Po
celé dva roky netrpělivě očekávala rozhodnutí nového soudu, které bylo nakonec
vyneseno se stejným verdiktem jako to předešlé: Buď se stane Turkyní, nebo
zůstane uvězněna ve vlhkých věznicích spolu s nemorálními ženami, které na ni
budou neustále naléhat, aby se vzdala své víry a zachránila si svůj život.
Argira
ale svou víru zradit odmítla.
A
tak byla přivedena do nuzné, špinavé a dusivé cely, v níž ji čekalo surové
bití, nadávky a ponižování, které měly za cíl přimět její čistou duši
kapitulovat.
Jaký
to zázrak. Mladá panna Argira naopak pocítila, jak právě tehdy její víra v
Ukřižovaného Pána Ježíše Krista sílí.
Uvědomila
si, že její konec je nablízku. Přála si proto přijmout svaté Přijímání.
Ale
jak toho dosáhnout?
Ve
vězení se nacházel jeden ctihodný stařec, který ovšem mohl vycházet a zase
vcházet, neboť u vězeňských strážců požíval plnou důvěru.
Právě
jemu svatá Argira odhalila své tajemství a přání. Tento stařec, dobře chápaje
situaci a potřebu posledního svatého Přijímání, se jako dobrý otec tajně
rozběhl do zdejšího chrámu. Místní kněz, když slyšel, co se stalo, byl silně
dojat. Z jeho očí se řinuly proudy slz, když si uvědomil, že ve vězení očekává
svou spásu mladá ctnostná křesťanka, nová mučednice a vyznavačka křesťanského
pokolení. Kněz uvažoval, jak se mu může něco takového podařit a jak nechat
tajně přenést Svaté dary až do vězení.
Tehdy
ho dobrotivý Bůh osvítil. Kněz na Boží popud vložil opatrně Svaté dary, jak jen
mohl, do malé rozinky, seschlého hroznu vinné révy, a předal je opatrně onomu
stařečkovi.
Stařec
s velkou bázní a úctou přenesl nepozorovaně tyto svaté a spasitelné dary přes
stráže a dostal se až do blízkosti svaté Argiry.
Svatá
Argira, nadšená a současně ohromená, s radostí přijala poslední zaopatření k
Věčnému životu a pokorně žádala Pána, aby ji přijal ve svém Nebeském
království.
Následující
den odevzdala svého ducha Pánu a byla u Boha přičtena k zástupu mučedníků.
Stalo
se tak 5. dubna roku 1721.
Svatá
Argira byla nejprve pohřbena v zahradě místního chrámu svaté a ctihodné
mučednice Paraskevy v Konstantinopoli, konkrétně ve čtvrti Hasköy (řecky též
„Pikridio) ¹.
Ušlechtilý
stařec, který jí přinesl Svaté dary, pak její tělo s křesťanskou úctou předal
zemi a na její hrob vložil kamenný kříž, vítěznou trofej jejího života, která
byla uchráněna až do doby patriarchy Konstantina ².
Pravoslavní
křesťané nacházející se v této oblasti chtěli provést vyzdvižení jejích svatých
ostatků. K této události došlo 30. dubna 1725. Pozvali proto patriarchu Paisije
společně se členy Posvátného synodu, aby se zúčastnili tohoto svatého obřadu.
Když otevřeli hrobku, všichni byli překvapeni při pohledu na její neporušené
tělo, z nějž vycházela na všechny strany blahá a nadpozemsky krásná vůně.
Patriarcha vydal nařízení, aby byly její svaté ostatky přeneseny a uloženy do
krásně ozdobené schrány (larnaky) v chrámu svatého Georgia v Konstantinopoli
³. Od té chvíle byla svatá Argira
oficiálně ctěna celým pravoslavným světem jako svatá panna a mučednice.
Její
svatý étos a vzácný příklad jejích ctností byly důvodem, proč ji začali věřící
považovat za „ochránkyni manželství a zbožného mládí“. V nádherných hymnech,
složených na počest svaté Argiry, se k ní obracejí manželé a prosí ji, aby
svými svatými modlitbami utvrdila svatá mučednice jejich manželství a učinila
ho libé Bohu.
Na
svaté ikoně je obvykle svatá Argira znázorňována jako panna držící v jedné ruce
svatý kříž a v druhé ruce světlé svatební věnečky.
Přeložil a sestavil Michal Dvořáček
_____________________________________________________________
¹ Městská část
Istanbulu s názvem „Hasköy“ se nachází v severní části Zlatého rohu, naproti
Fanaru (Fener) a Balatu (Balat). Je známo, že tato oblast, která se dnes
rozprostírá ve čtvrti Hasköy, byla osídlena již v 6. století. Nazývá se také
Areovindou nebo Aravindou podle šlechtice, který zde postavil svůj letní dům.
Jméno Pikridio bylo této čtvrti dáno na konci 8. století a pocházelo z velkého
kláštera Pikridio, založeného Joannisem Pikridiosem. Množství klášterů a chrámů
vybudovaných v této oblasti (klášter Lykaones, klášter Eutychius, klášter Panny
Marie „Matron“, klášter Galakrines atd.) poukazuje na velký význam Pikridia
během byzantského období.
² Patriarcha
Konstantin V. (světským jménem
Konstantinos Valiadis, 1833–1914) byl patriarchou Konstantinopole v letech
1897–1901.
³ Za zmínku stojí,
že chrám svatého Georgia v Konstantinopoli stával na stejném místě již v době
existence Byzantského císařství, zatímco současný chrám byl postaven na konci
18. století. Chrám byl vážně poškozen v září 1955 během tzv. „Zářijových
událostí“, jinak též „Istanbulského pogromu“ ,
kdy bylo pronásledováno řecké (romejské) obyvatelstvo Konstantinopole a kdy
byla připravena o život více než desítka Řeků, Arménů a občanů dalších menšin,
jejichž domovy, firmy a křesťanské svatyně byly ve velkém ničeny (uvádí se až
73 zapálených řeckých pravoslavných chrámů v Konstantinopoli). Při těchto
tragických událostech, k našemu velkému zármutku, shořely také téměř celé svaté
ostatky sv. Argiry. (Viz rovněž dokument na téma Istanbulského pogromu anásledných tragických událostí).
Svatá
novomučednice a panno Argiro,
pros Boha o nás a o naše manželství!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.