Životy Svatých

 

Svt. mučedník Kilián z Würzburgu (♰ 689)

památka v den mučednické smrti 8. / 21. července, 9. / 22. července dle irského kalendária a 25. března / 7. dubna, v den nalezení a přenesení jeho svatých ostatků z Würzburgu do Paderbornu

Svatý Kilián (Cillian, Killian, Cillín, Kilianus, Ceallach), jehož jméno v keltštině znamená „muž v cele“, byl hlasatelem víry ve franských zemích (dnešní Francie, Německo, Belgie a Itálie). Narodil se v irském Mullaghu. Pocházel z irsko-skotské aristokratické rodiny. Poté, co na sebe přijal řeholi svatého Kolumbána¹, žil Kilián zpočátku v samotě. Studoval tehdejší vědy, byl ustanoven biskupem. Nakonec podnikl pouť do Říma, aby tak potvrdil svou vnitřní volbu a stal se hlasatelem víry.

Spolu se svými společníky, presbyterem Kolmanem a diakonem Totnanem, byl papežem vyslán na území dnešního Německa, aby tam šířil křesťanskou víru. Vynikající poloha Würzburgu (dnešní Dolní Franky v Bavorsku) povzbudila Kiliána k tomu, aby tam zůstal. Od samého začátku své služby byli Kilián a jeho společníci velmi váženi, především pro své praktické znalosti zemědělství, lesnictví a chovu zvířat. Misionářské hnutí, které vzniklo v Irsku, bylo vždy doprovázeno šířením kultury a civilizace v tehdy zaostalé střední Evropě. K tomuto vývoji přispělo irské a skotské mnišství.

S rostoucí hojností se Němci stávali ochotnějšími přijímat křesťanskou víru. Následovaly četné křty. Takto byl například pokřtěn franský panovník a durynský vévoda Gotzbert. Na důkaz závažnosti tohoto rozhodnutí Kilián požadoval, aby se rozloučil s Geilanou, vdovou po svém bratrovi, se kterou žil. Gotzbert vyhověl, ale Geilana, která nikdy nepřijala křesťanskou víru, to Kiliánovi neodpustila. Když byl její manžel na vojenské výpravě, nařídila svým mužům, aby zabili Kiliána a spolu s ním i Kolmana a Totnana během jejich nočních modliteb přímo v jejich mnišské cele roku 689. Jejich tasené meče probodly Bibli Kiliána, Kolmana a Totnana. Vrahové však neprojevili žádnou lítost. Skvrnu na vazbě knihy lze vidět v univerzitní knihovně ve Würzburgu. Vrazi zahladili všechny stopy útoku, pohřbili těla a na tom místě nechali postavit stáj, ve které se však koně báli stát.

Vrazi, zasaženi šílenstvím, se poté přiznali Gotzbertovi, který se vrátil z války. Jedna vznešená žena, která se později sama stala poustevnicí, sesbírala krví nasáklou hlínu a ukázala mu to místo. Zázračným způsobem, pak byla těla nalezena bez úhony. Kiliánův vrah v pominutí smyslů spáchal sebevraždu a původkyně všeho zemřela na šílenství. Lidé to viděli jako důkaz moci křesťanství a dali se pokřtít.

Würzburský biskup Burkhard nalezl a vyzdvihl Kiliánovy ostatky 8. července 752. V roce 788 byly za přítomnosti Karla Velikého přeneseny do katedrály postavené jako hrobka. V nové katedrále, která stojí dodnes, se nachází Kiliánova schrána s jeho ostatky. Ve Würzburgu se dodnes zachovala tradice poutí na Kiliánův den.

V českém prostředí se pak svatý připomíná v pranostikách: „Svatý Kilián – okurek pán.“ „Na svatého Kiliána seje se řepa.“ „Je-li na svatého Kiliána jasné nebe, bude mnoho pěkných dnů.“

Ostatky svatých Kiliána, Kolmana a Totnana

____ 

¹ Řehole svatého Kolumbána (Regula Sancti Columbani). Jeden z nejpřísnějších mnišských řádů v historii křesťanství. Tato řehole vznikla v Irsku v 6. století a vyžadovala od mnichů absolutní sebezapření.

1. Absolutní poslušnost

Mnich musel bezvýhradně poslouchat představeného. Jakékoli zaváhání nebo pochybnost při plnění poslušenství byly považovány za hřích. Vlastní vůle mnicha musela ustoupit vůli Boží.

2. Úplné mlčení

Mluvit bez naléhavé potřeby bylo přísně zakázáno. Za prázdné řeči nebo vtipkování hrozily přísné tresty. Dorozumívání mezi sebou bylo omezeno pouze na modlitby a pracovní záležitosti.

3. Krajní asketismus a půst

Mniši jedli pouze jednou denně, a to až večer. Jídelníček tvořila zelenina, kaše, chléb a voda. Maso bylo striktně zakázáno.

4. Vyčerpávající práce a modlitba

Den byl rozdělen mezi těžkou práci na poli a neustálé modlitby. Mniši se modlili i v noci, a kvůli tomu přerušovali spánek. V určité dny museli odříkat celý Žaltář (všech 150 žalmů).

5. Tvrdý systém trestů

Za každou chybu následoval okamžitý trest. Prohřeškem bylo například: zapomenout se pokřižovat, rozlít jídlo, přijít pozdě na bohoslužbu nebo promluvit bez dovolení. Trestem bylo bičování (6 až 200 ran podle závažnosti) nebo přísný půst o chlebu a vodě.

6. Putování pro Krista (Peregrinatio pro Christo)

Za nejvyšší duchovní čin se považoval dobrovolný odchod z rodné země. Mniši opouštěli Irsko navždy, aby šířili víru v cizích krajích. Právě toto pravidlo přivedlo svatého Kiliána do nitra Evropy.